Sféra

Obsazení zachraňuje, co jen může, protože můj oblíbenec Barry Levinson zde naznačil myšlenkovou vyčichlost pozdějších let. Hlody do režie se mi nehodí, tenhle koráb potápí scénář, totálně bezdějový. Charaktery hlavních hrdinů jsou načrtnuty tak dobře, že vás až zarazí slaboduché formulky příběhu s heslem "Není to tak špatné, aby to nemohlo být horší..." Filmu je škoda, dělala na něm skupinka schopných lidí, ale ta koule asi měla vyšší moc. Snímek zahubila... (09.12.2005)

Koule bych nakopal tomu, kdo tohle natočil. Podle mě docela zajímavej námět, ale filmový zpracování mě vůbec nezaujalo. Až mi bylo líto Dustina Hoffmana a Samuela L. Jacksona, že v týhle blbosti účinkovali. Nevim, jestli jsem to sledoval zrovna v nějakym nevhodnym rozpoložení a nebo je na tom filmu všechno špatně, ale opravdu nevim, za co tady rozdávat hvězdičky. A ten konec to pak úplně zadupal do sraček... Jestli chcete vidět něco s podobnym námětem, tak radši zkuste film Forbidden planet z roku 1956, protože tohle půl století starý sci-fi je podle mě lepší. (19.11.2006)

Levinsonovu filmu, "který není nijak zvlášť zajímavý", se věnuje i Slavoj Žižek ve své knize "Nepolapitelný subjekt". (Otázkou je, proč sáhl po filmové adaptaci a ne přímo ke Crichtonovu románu.). I když se Žižek zmiňuje o kouli jen krátce, jsou jeho postřehy (jako vždy) více než zajímavé. A protože sám k tomu nemám moc co říct, dávám mu slovo: "Koule se podobá povrchu Tarkovského Solaris - oceánu, v němž úplný klid splývá s nekonečným pohybem - i když je naprosto v klidu, je zároveň neustále rozjitřena, takže ji nelze zachytit v její pozitivní existenci... Když postava ztvárněná Dustinem Hoffmanem rozhněvaně vytýká Samuelu Jacksonovi, že nechce ostatním prozradit, co je v kouli, Jackson rozhněvaně odsekne: 'Ale tys v ní byl také! A dobře víš, v ní není nic!' Tedy nic než to, co tam vkládá subjekt sám... Z toho důvodu není nic děsivějšího a nežádoucího než je koule, která neúprosně uskutečňuje naši pravou touhu... (a z poznámky pod čarou) Hlavním poselstvím filmu je tak rezignující konzervativní teze, že při našem nedokonalém stavu, je lépe příliš hluboko nepronikat do našich nejskrytějších tajemství." Pozn: Žižek se i zde přidržuje Lacanova učení o trojrozměrném prostoru naši psychiky Imaginárno/ Symbolično/ Reálno, především o "reálných" traumatech a fantasmatech. Michael Hauser o něm glosuje: "Žižek je někdy označován za filosofa Reálna". Pozn. pod čarou: V českém dubingu i v překladu Žižkovy knihy se místo "koule" používá slovo "sféra". Z hlediska našeho jazyka, tj. češtiny, je to nesprávné, protože se jedná o dvě rozdílná slova s různými konotacemi; české vazby spojené s pojmem koule tak zanikají, např. "udělat něco z koule" (z hlavy, podle sebe, nazpaměť), kdežto anglické slovo "sphere", zahrnuje ty správné, doplňující se konotace (koule, oběžná dráha, oběžnice, funkční oblast), ale jen pro anglické mluvčí. (04.04.2017)

Nikdy jsem nenapsal žádnou vědátorskou práci a tak je poměrně pravděpodobné, že až se na dně oceánu objeví nějaká ta záhadná záhada, tak k jejímu zkoumání patrně nebudu přizván. A to je dobře, protože by to tam se mnou třáslo, komunikovalo by to se mnou přes počítač, tvářilo by se to tajemně a já bych přitom zcela nevědecky usnul - stejně jako se mi to již dvakrát povedlo u tohoto snímku. Tímto přiznávám, že jsem to nedokázal dokoukat a rozhodně to nehodlám v tomto tisíciletí napravovat. Snad v tom dalším. (15.04.2015)

Psychológia, napätie, stiesňujúci pocit z izolácie... to všetko vrátane záverečnej myšlienky tu funguje na pol plynu, unavene, nedotiahnuto. Liga výnimočných sa zišla, aby si odviedla dobre platenú prácu. Dať im príplatok za odbúranie chladného prístupu a rutiny, a výsledok ich "snahy" mohol vyzerať ináč. (23.01.2004)