Muž z prvního století

"Musíme se podívat na mapu, kde ležel Tuzex." Dříve, než zvítězil socialismus v Lucemburku, se lidé neměli rádi, povyšovali se nad druhé, záviděli si a práce je netěšila? To muselo být hrozné, ještěže tohle se naší civilizace netýká. Nicméně já jsem hrozně rád za to, že mi čalouník Josef vysvětlil tu dávnou minulost, ve které neměl rád rasisty, Židy a černochy. A ať je to, jak chce, tak mě dokáže muž z prvního století kdykoli pobavit, i když musím uznat, že mu v závěru dochází šťáva. (08.02.2017)

Zaměstnanec "strakonických raketáren" opravuje čalounění v raketě a je omylem vystřelen do vesmíru. Vrací se do budoucnosti (rok 508 po Sputniku), kde svými přízemně konzumními touhami přivádí v údiv své prapraprapotomky, žijící v socialismu ad absurdum. :-) Hovadinka, ale hezká. Práci s triky si poprvé vyzkoušel Vladimír Novotný, pozdější autor zrcadlových kejklů v Dívce na koštěti nebo Doktoru Mráčkovi, kostýmy poprvé navrhla Ester Krumbachová, hudbu složil slavný Zdeněk Liška... Koho ovšem v titulcích nenajdete, je Miloš Macourek. Před ním se už se scénářem potýkali čtyři lidé, Lipskému se to stále nechtělo točit, tak požádal MM, jehož vztah k bláznivým příběhům už byl dobře znám z diavdla Na Zábradlí a z animovaných filmů. Dodnes se Muž z prvního století neobjevuje ani v Macourkových filmografiích. Ale patří tam, je to začátek všeho, co přišlo potom. 60% (21.02.2006)

Velmi odvážné především tím, že tu byla demaskována pravá stránka dobové socialistické společnosti (Ústava z roku 1960 slavně proklamovala - aby se Novotný nepřetrh -, že proces budování socialismu byl zdárně ukončen, již neexistují vykořisťovalé, nastává proces odumírání práva a státu a nastupuje cesta ke opravdovému komunismu.) Se Západem naši "socialistickou" realitu pochopitelně srovnat nešlo, proto byla zvolena forma utopické budoucnosti, v níž jasně vyniklo, jak vypadá takový "socialistický" člověk, příslušník obrozené lidové demokracie. Demagogické - i když i ve své době dost dvojznačně vyznívající úlitby - pochopitelně rád odpustím. (01.12.2006)

Oldřich Lipský svou éru bláznivých komedií nenačal zrovna dobře. Bohužel tohle je dnes již dost vyvětralá satira, jejíž myšlenku mnohem lépe využil o dvanáct let později Woody Allen ve svém Spáči (když už jsem u té inspirace, mám dojem, že i Jirešův "Velký Malíkov" se tomuto filmu chtěl vyrovnat, ale vzhledem k propadu díla se o něm bavit dále nebudeme) - například mnohem lépe mi sem pasoval Allenův nerdismus než Kopeckého extrémní češství, které mě v některých scénách iritovalo. Stejně tak to vykreslení budoucnosti mi v americkém díle přišlo mnohem sympatičtější, a to i po stránce extrémní orwellovské totality. Jediné, co nezklamalo, byla (byť monotónní) hudba Zdeňka Lišky, ale bohužel mi nestačí ani to, ani fakt, že se jedná snad o první tuzemský pokus o sci-fi. 40% (24.05.2010)

Je úplně jedno zdali se jedná o první české filmové sci-fi či je-li to důležitý zástupce československého šedesátkového naivního futurismu, když je to tak mizerně napsaný, bolestivě nevtipný a v hlavní roli se motá zmatený Kopecký, kterému ta role neurotického pitomého prospěcháře bolestivě nesedí a musí ze sebe tahat bez kontextu věty jako "Jsem zamilovaná medúza!" Nejlepší vtip je, když v utopické budoucnosti, kde mají doposud všichni dokonalé kontury, pevné rysy a pohledy do dáli, stojí najednou u baru Menšík. Ten den byl Stierlitz prozrazení blíže než kdykoli předtím. (19.04.2022)