Noc hrôzy

Pokud znáte příběh manželky Romana Polanského, pak víte vše, film nepřekvapí, ba ani příliš nenadchne. Umírněné gore vyvažují místy příjemná atmosféra a slušná kamera. Co je to však platné, když je osud hlavních postav očekávaný. Film je skutečnými událostmi jen inspirován, jelikož co vím z dobových materiálů, tak masakr vypadal zcela jinak. Navíc rozpáraná Sharon byla přivázaná ke svému vykastrovanému milenci. To si znalý divák může jen domyslet, neznalý netuší. Krom toho pominu, že Sharon byla skutečně krásná, ale budiž. Byť není o napínavé scény nouze, jako celek má film atmosféru poněkud řídkou. Postavy moc sympatické nejsou, a tak líto mi jich nebylo (což asi nebyl záměr). Osobně se mi o trochu více líbil Manson (2003). (25.05.2017)

Jako většina hororů jde jen o prchavou službu okamžiku. Pár lekaček, poměrně dost denních scén. Expozice jsou docela dlouhé, ale ty napínavé se zbytečně nenatahují. Přemýšlel jsem spíše o smyslu vzniku snímku, pokud se zrovna nebojím. Divák se možná s postavami identifikuje a ventiluje vlastní hněv či úzkosti. Chtělo by to trochu silnější scénář, zas nějak zvlášť jsem se nebavil. Stěžejní část filmu se odehrává v závěru. Na zloducha máme až vztek. Fyzických extrémů zde moc není. (06.10.2017)

Tohle se na poslední film, co jsem v roce 2019 viděl opravdu hodilo, jelikož tu bylo pár ohňostrojů. Každopádně, přemýšlel jsem, jestli tomu nakonec nedám slabé 3*, ale co jsem nad tím přemýšlel, tak mi to na ně nestačí. Téma to má silné a opravdu drsné, bohužel se to i přes tu sympatickou délku zrovna nepovedlo. Snaží se to místo brutality sázet na atmosféru, to oceňuji, ale i tak to ne vždy zrovna vyšlo, hlavně dost dlouho trvá, než se něco začne dít. I jako horor to působí poněkud průměrně a emocí to ve mě zanechalo minimum. Lepší 2* (31.12.2019)

Slasher, u kterého oceňuji dýchající retro atmosféru, kostýmy a kulisy 70. let, nicméně ničím jiným originálním nevybočuje. Herci nepatří mezi slabinu filmu, ale tempo se začne rozjíždět až od půlky a většina postav zůstává po zbytek filmu ukradená. Od půlky, až na pár momentů se ve vilce odehrává slušný teror a těžko lze něco vyčítat. Hodně znepokojivě ve mě vyvstával pocit v tom, že za celou dobu nebylo vidět zabijákům do tváří a vesměs na ně nezabírali kamerou dlouhé sekvence. Naopak překvapující souvislosti s minulostí hodně překvapí a rozhodně se daří tuto maličkost držet pod pokličkou. Solidně odvedená práce.......6/10 (15.06.2017)

Asi každý už někdy matně slyšel, že zatímco na konci 60. let režisér Roman Polanski natáčel v Londýně, jeho manželka Sharon Tate v pokročilém stádiu těhotenství vyrazila s přáteli do jednoho z losangeleských domů, kde je napadla komunita známá jako Manson Family. Její hlavou byl Charles Manson, který se stal v popkultuře po svém uvěznění doslova ikonou a symbolem zla a který v jedné z kalifornských věznic sedí dodnes. „Jsem ďábel a přišel jsem vykonat ďábelskou práci,“ zaznívalo mimo jiné v domě. Na těle jedné z obětí kriminalisté napočítali 51 bodnutí, rodina vraždila ještě o následujících nocí. Nyní přichází John R. Leonetti, který je především kameramanem (několikrát spolupracoval s hororovým specialistou Jamesem Wanem), aby tuhle řežbu připomněl, jenže má zatraceně utažené šrouby, bojí se přímých záběrů, odmítá ze scén vytěžit víc, než by mohl a hlavně by si explicitně naladěný divák přál. Přitom atmosféra poměrně znepokojivá je, jenže i přes pouhých 70 minut výsledek obsahuje řadu scén, které měly být výrazně kratší. Škoda. 55% (27.05.2017)