Vzorný kinematograf Haška Jaroslava

Kdybych šel v padesátých letech do kina, nejspíš bych vykřikoval: "Nikdy jsem v českém filmu neviděl tolik hravosti, tolik rozpustilosti, tolik radosti z tvorby, tak málo bržděnou vlastní sřelenost, tak sympatické uličnictví, tak rozjásanou drzost." Dnes už máme takových filmů více a já jsem tomu jen rád. Kdepak... koho by v 30. a 403 letech napadlo natočit film o klukovi, co se kvůli písemce zamkne na záchodě nebo jak dostat křečka z kanape? "Pryč s prvorepublikovou maskovanou upjatostí! Ať žije svobodná fantazie!" křičím hloupě v těch nesvoboných padesátých letech. A kdybych tušil, s čím Lipský teprve přijde... (13.01.2009)

Lehce úsměvný haškovský kvartet, jehož původní spotřební žurnalistickou hodnotu zachraňuje plejáda hereckých legend v čele s výborným Marvanem, Fialou, Sovákem, Kopeckým, Kemrem, Filipovským a dalšími. Z ryze historického hlediska si lze povšimnout rovněž teenagerských rolí dvanáctiletého Václava Postráneckého a třináctiletého Vladimíra Pucholta. Únikový film s únikovým humorem, dnes vítaným a namnoze vděčným. (29.11.2008)

Oldřich Lipský výrazně obohatil čs.kinematografii řadou komedií všeho druhu, čistý dramatický nebo jiný žánrový film bez výrazní komediální složky snad nikdy nenatočil. Jeden ze svých prvních snímků zasazuje na počátek 20.století, do doby prvních českých biografů. Samotný Jaroslav Hašek zde vystupuje jako neviditelný průvodce v podání hlasu Jana Wericha, promítající divákům čtyři své povídky. Víc než klasický celovečerní film to evokuje jakoby záznam fiktivního kinematografického pořadu, kde hlavní postavy z povídek ožívají nejen na plochém stříbrném plátnu, ale i mezi diváky v hledišti, kde (mnohdy uraženě) reagují na promítané filmy. Nejen díky dokumentárnímu úvodu bohatého na ukázky dobových reklam a vizitek mi snímek hodně připomíná styl Alfréda Radoka z jeho historických komedií téže doby... Dávám hodně bodů za skvěle zachycenou atmosféru a styl (nejen) filmového umění z posledních let monarchie, Haškovský humor na plátně (byť v často naivních zápletkách, viz. třeba pokus o vyhnání křečka z kanape pomocí vházení dalších a dalších hlodavců) a za Jaroslava Marvana. 75% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (11.02.2018)

"...a usnul zdravým spánkem člověka, který má přeraženy obě nohy." Skvěle ztřeštěné Haškovy povídky, z nichž nejvíce se mi líbila ta, ve které Jaroslav Marvan a jeho nastávající zeť Jiří Sovák spolu se zbytkem rodiny a sousedy vyháněli křečka z gauče pomocí fretek, morčat a ježků. Ovšem i ostatní příběhy měly leccos do sebe a velmi milý byl také spojovací materiál a samozřejmě naprosto přesně namluvený komentář Jana Wericha. (23.10.2013)

Vzorný kinematograf Haška Jaroslava je pro mě tím typem komedie, kde chápu, co na ní je vtipné, dokonce mi většina z toho i vtipná přijde, ale nezasměji se u toho ani jednou. Dokonce ani koutky úst se mi skoro nehnuly, párkrát ano (hlavně u prvních dvou povídek), ale pořád je to dost málo. Nejvíc se mi asi líbila první povídka (které bych samotné i tak dal asi jenom 3*), pak ta druhá, která nebyla špatná, ale poměrně utahaná a u třetí a čtvrté jsem se nebavil skoro vůbec, jen strašně nudil a u té čtvrté už doufal, že to celé konečně skončí... Já nevím, mě to vůbec nesedlo a v rámci Lipského kinematografie budu tenhle film do budoucna ignorovat stejně, jako Zabil jsem Einsteina, pánové. U obou těch filmů totiž nedokážu uvěřit tomu, že za nimi stojí tak geniální režisér... 2* (27.01.2021)