Star Wars: Epizoda II - Klonovaní útočia

Mám první trilogii (tu starší) radši. Je taková opravdovější a realističtější. Toho se ještě jakž takž drží první díl, ale ve druhém se George Lucas zbláznil do digitálu a začal ho cpát vysloveně všude (prakticky každá scéna ho má). Alespoň Mistra Yodu si teda mohl odpustit. No, co naplat, na druhou stranu to tenkrát bylo něco nového a neokoukaného a on to prostě rozjel na plný koule. Až mám pocit, že druhý díl tak trošku ztratil ducha celé té série. Hayden Christensen je sice dobrý Anakin v nejlepších letech a zároveň strašnej zmetek. Jediné, o co se dá opírat, tak o fakt, že se druhou epizodou rodí epické vyvrcholení a převtělení Anakina v Darth Vadera, což samo o sobě nemá chybu. To je ale vše. Samotný Obi-Wan v roli jediného dobrodince filmu to nezachrání. (04.11.2015)

Pubické ochlupení přítomno, koule nikoliv.. Nelichotivý kredit animovaného ušopleska ze Skryté hrozby tady převzal Anakin se zapálenými lejtky (vyjádření emoční nestability je v podání jelita Christensena naprostou katastrofou), příběh je na úrovni venezuelské telenovely o zakázané lásce, uměle vypadající triky přehlcují divácké vjemy a když Gandalf Yoda bojuje se Sarumanem z doků, vypadá při tom jako světluška v zavařovací sklenici. Co si budeme nalhávat, v tomhle kosmobraku se stopovým množstvím kouzla starších dílů odvedl hodnotnou práci pouze John Williams a George Lucas jako režisér potvrdil, že fungující úspěšná značka snadno překryje průměrnost.. (09.11.2017)

Nejsem si jisty, jestli mi nekdy pri Star Wars jezdil mraz po zadech, ale u AOTC se mi to stalo. Druha epizoda je temnejsi nez ep. 1, vizualni efekty jsou az na jednu drobnost dechberouci, digitalni postavy uz hraji i oblicejem. A jsem neskonale vdecny Lucasovi, ze obsadil Haydena Christensena, ktery je jako Anakin bezchybny. Ale abych nepel jenom ody, tak je treba zacit se bat, co provede Lucas s Williamsovou hudbou ve treti epizode. Protoze to, co predvedl v epizode dva tim, ze v posledni pulhodine filmu vymenil cast Williamsovy hudby slozene k AOTC za hudbu z TPM a tu, kterou tam nechal, jeste prestrihal, nema obdoby. Snad dostane Lucas v tomhle smeru rozum, protoze vysledek jeho strihani hudby muze byt katastrofalni (viz nepochopitelne se objeveni Yodova motivu ve chvili, kdy bojuje Anakin v tovarne na vyrobu robotu a Yoda je v te chvili parseky vzdaleny). (25.05.2002)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy (22.09.2012)

Po Skryté hrozbě jsem doufala, že Klony útočí budou lepší a konečně budou obsahovat tu "esenci" Star Wars, která mi v Epizodě 1 chyběla. Upřímně nechápu zdejší hodnocení, které zde Hvězdné války vynáší do oblak. Když jsem poslouchala dialogy a viděla obličeje Haydena Christensena, měla jsem oproti předchozímu dílu dojem, že už se nedívám na pohádku pro děti, nýbrž na lacinou emoční vydíračku s telenovelovým nádechem. Začínám si budovat názor, že Lucasovy Star Wars jsou tolik kultovní především díky efektům, postavám a především hudbě. Ale co příběh, scénář? Nejslavnější sci-fi sága je pro mě, alespoň zde, vysoce nadhodnocená. S druhým dílem již pociťuji jisté zklamání. Opravdu jsem nečekala, že tato galaktická legenda bude pro mě tolik slabá. (15.07.2012)