47 metrov

Budeme-li se bavit o tom kovovém zařízení s příkrmy, které spustila posádka lodi do moře, nezbývá nic jiného, než zalitovat, že jim to žralok nesežral i s navijákem.. Sestry, co si musí něco dokázat, neztrácejí kyslík zbytečnými řečmi, když ten začne docházet (což nám ukazuje digitální měřák), tak to musí ještě publiku sdělit, aby v tom měli všichni jasno a technických aspektů potápění se to drží tak striktně, že jsem jen čekal, kdy se z magické hlubiny vynoří delfín s Jacquesem Mayolem a dají skrze svá ústa těm dvěma vzduch z vlastních dýchacích orgánů. Ano, je to chvílemi napínavé (tomandandy) a žraločí nenažranost částečně vysvětlí závěrečná scénáristická finta, ale na rozdíl od realistického The Reef v tom většinu času vidím jen přihlouplé plácání na dně nádrže plné brokolice.. Scházel mi epilog, kdy by Stuart Lise sdělil, že to nemyslel vážně, když jí řekl, že je nudná, ale stejně se s ní rozejde, protože má velký zadek.. (21.03.2018)

Aby dokázala příteli, který ji aktuálně pustil k vodě, že není nudná, zřejmě nestačí, aby se v neoprenu vyblejskla s dvěma mexickými kořeny, děvče se rovnou v pofidérní kleci ponoří pod hladinu oceánu, do kterého zmiňovaní hošani právě vylili návnadu pro velkého bílého žraloka. A samozřejmě se leccos zvrtne. Což platí i pro některé ne zrovna svěží nápady. A několik logických lapsů. Přesto z téhle zdánlivě bezvýchodné situace doklopýtáme do finále docela se ctí, navíc druhou polovinu příjemně dietní stopáže okoření několik slušných záběrů na hlodajícího zabijáka, který se naneštěstí nechová jako intelektuál, ale jako „normální“ predátor, a jedna (ač trochu předvídatelná) scénáristická finta. Ve výsledku slušná jednohubka. (20.04.2018)

Myslel som si, že žraločí atak je v rámci natural hororu už vytuchnutá téma, ktorá ma nemá čím prekvapiť, no mýlil som sa... Pri sledovaní britského 47 Meters Down som opäť zažil pocity mrazenia, napätia a úzkosti podobné tým, aké som mal svojho času počas kino projekcie dnes už legendárnych Spielbergových Čeľustí. Keď si prezerám režijnú filmografiu Johannesa Robertsa, musím uznať, že tento ortodoxne hororový filmár mi hrá do noty ako málokto a na jeho tvorbu v najbližšej budúcnosti určite zameriam pozornosť. (18.10.2017)

Docela klobouček - protože tenhle víceméně subžánr horror-thriller se žraloky není zrovna vrcholem umění filmového pásu, ale jistý talent určitě potřebuje a nevím, jak tomu bylo do Čelistí, od té doby je laťka celkem vysoko a toto je jeden z mála případů, který se jí celkem zdatně přibližuje. Temné mořské hlubiny, několik metrů dlouhý tvor s obrovskou tlamou plnou zůbů a ve vodách velmi zranitelný člověk, to je kombinace pro horror jak víno a tento snímek se může rozhodně řadit k těm povedeným, které z podobné představy a strachu kdy těžily. Scéna se stoupáním a zapálením světlice s tlamama okolo a doprovodnou hudbou vyloženě super. 6/10 (30.06.2017)

(90%) Vím, že to s hodnocením asi přestřeluju, ale já si nemůžu pomoci. Čelisti, Mělčiny a podobné záležitosti se žraloky se můžou jít zahrabat. Tohle mi sedlo dokonale. Ta vodní atmosféra, beznaděj a hlavně NAPĚTÍ. Snímek má neuvěřitelné tempo. Ke konci jsem si už myslel, že vidím pár přehnaných aspektů, ale pak přijde závěrečný zvrat a já čumím, jak nevím co. Nebudu nic vykecávat, to bych spoileroval. Navíc tohle není takový ten klasický hloupý žraločí film, kdy hrdinové nakonec žraloka nebo žraloky přemůžou a je tu happy end, tohle je něco úplně jiného. No o plném počtu hvězd nakonec nepochybuji. Těžko se to dá slovy popsat. Prostě, Napětí, atmosféra, beznaděj, reálně napsané postavy dvou nešťastnic co uvíznou v kleci 47 metrů pod vodou, solidní soundtrack ze studia tomandandy, překvapivý konec s nečekanou pointou. Co víc si přát? Tohle přece zkritizovat ani nemůžu. Velký palec nahoru ! (25.03.2018)