Duna

Davida Lynche mám mezi oblíbenými režiséry, sci-fi miluju, ale tohle je pakárna. Knihu jsem nečetl, v první hodině filmu jsem nedokázal pochytit, kdo je kdo, kdo co dělá, o co vůbec jde ... a dál už jsem se to chápat ani nesnažil. Jeden z naprostého minima filmů, u nichž jsem si v závěru musel pomoci rychloposuvem. Hvězdičku za pěkné písečné červy. U Lost Highway, Mazací hlavy a dalších Lynchových děl je jejich těžká uchopitelnost předností, ale zde se měl jasně vyprávět příběh. Fail jak hrom. (25.08.2011)

Můj nejsilnější pocit z Duny lze shrnout do jednoho slova - nevěrohodné. Celý film oplývá asi tak stejně "hutnou" atmosférou (a i jinak jsou si dost podobní) jako Strážci vesmíru. Jenže, tady to neni zdaleka tak zábavné. Největší slabiny vidím především v režii, scénáři a hudbě. K hudbě se vyjádřím podrobněji. Ta, až na hlavní motiv (bohužel opakovaný do zblbnutí) a jednom vedlejším, je naprosto příšerná. Elektrická kytara se prostě do sci-fi nehodí (nebo na to nejsem minimálně zvyklý). Každopádně celý příběh tato "rocková" hudba degraduje a tvoří z něj frašku. Stejně tak rušivým elementem působily nekonečně šeptající monology všech postav. Ano, chvílemi to je zajímavé, ale tady to pan scenárista taky přehnal. "Skvostné" obsazení rovněž nepředvádí kdovíjak oslnivý výkon, a tak největším plusem je postava Paulovy sestry, která je neuvěřitelně temná, působivá a jde z ní opravdu strach. (27.04.2006)

Mezi 15. a 30. rokem jsem měl období, kdy jsem ujížděl na sci-fi v jakékoliv formě, ale k Herbertově Duně jsem se nedostal. K fantasy, které si berou ze sci-fi jen prostředí, jako je třeba populární série Star Wars, jsem měl už tehdy odpor a Dunu jsem vyhodnotil jako obskurní záležitost. Lynchovo zpracování provázely rozporuplné reakce a sám režisér označil snímek za jediný, od kterého by se nejradši distancoval, a jednoznačně za svůj omyl. Přesto jsem byl zaskočený tím, jak zoufale neumětelsky a brakově na mě zapůsobil. Začínal přitom tak hezky, pohledem do tváře Virginie Madsen, která ve svém mládí patřila k nejpůvabnějším herečkám Hollywoodu. Jenže pak už bylo všechno špatně. Nevhodný casting, děsivě přehrávající padouši, mizerné kulisy. Dnes už vypadá Lynchova Duna jako parodie sebe sama, i když ze záměrné parodie žánru bych Lynche rozhodně nepodezíral. V témže roce vznikl Gilliamův Brazil, který i po řadě dekád působí díky stylizaci a originalitě pořád výborným dojmem. Tohle je paskvil, který má to štěstí, že jej natočil kultovní režisér, a přítomnost slavného jména mírní divácké reakce a dovoluje nasazovat růžové brýle i tam, kde to není namístě. Je zajímavé, že třídílná televizní adaptace na mě působila nepoměrně sympatičtějším dojmem, a na ČSFD si stojí hůř než tenhle kousek. Ano, lze tu najít v první půli pár zajímavých a působivých obrazů, dva tři herce, kteří se tu našli, ale zápory mnohonásobně přebíjí těchhle pár drobných kladů. Odpady nehýřím, vlastně naděluji velice zřídka, ale tohle byla opravdu bolestná ztráta času. I naivní barvotiskový Flash Gordon působí neskonale diváčtějším dojmem, minimálně nenudí a takový Paul Verhoeven se svým Total Recall by mohl Lynchovi vysvětlit, jak se má natáčet brakové sci-fi. Lynch dílem nudí, dílem svým neumětelstvím způsobuje trapné rozpaky. Celkový dojem: 10 %. (09.11.2020)

Moje první setkání s tvorbou pana režiséra Davida Lynche se událo v době, kdy jsem byl víc jak o polovinu mladší než Paul Atreides, a světe div se, přes celkovou rozvleklost a náročnost se mi ten film líbil a navnadil mne k přečtení Herbertovy ságy. I když přiznávám, že vhodnost Lynchova osobitého pojetí tohoto filmu je přinejmenším diskutabilní. (12.11.2007)

Najviac ma prekvapuje, že Duna neukončila Lynchovu kariéru, lebo toto je učebnicový (nechcene vtipný) trash ako od Rogera Cormana, ktorý zlyháva v úplne všetkých rozmeroch od scenáru, cez réžiu, hercov až po nevkusné kostýmy a kulisy. Chápem, že v roku 1984 muselo byť náročné adaptovať Dunu, ale urobiť z toho dobrý film sa dalo aj vtedy a aj v rámci jedného celovečerného filmu. Len na to bolo treba talent a poctivé remeslo bez skratiek, ktoré si Lynch môže dovoliť vo svojich surreálnych filmoch bez klasického naratívu. (21.03.2024)