Lost Highway

Chtěl bych poznat toho, kdo opravdu chápe Lynchovi filmy. Lost Higway je opět haluzoidní počinek, ve kterém se ztrácím a znovu nalézám, abych pak nic nepochopil. Nelze mu upříct vynikající tajemnou atmosféru a způsob vyprávění, jaký dokáže zvolit je mistr Lynch. Těžko něco říkat k ději, to si musí udělat obrázek každý sám. Mám moc rád v Lynchových filmech krvavé scény a i zde vypadají extrémně dobře. A i v Lost higway zvolil do ženské role překrásnou ženu - Patricii Arguett, to její tělo je přímo ukázkové!! Dále bych ještě pochválil hypnotický soundtrack mistra Badalamentiho, který se nahrával v Praze ve studiu Smečky a orchestr dirigoval Štěpán Koníček. Filmový soundtrack je doplněn písněmi interpretů, jako např. Nine inch nails, Marlyn Manson, David Bowie, Rammstein, Trent Reznor atd. (21.11.2016)

poprvé, co říkám Lynchovi NE! překombinovanost vyhrála nad atmosférou. (04.07.2012)

Lost Highway je film temný, melancholicky rozvláčný, násilný, brilantně natočený, mrazivě atmosferický, poměrně snadno interpretovatelný i skrze jednotlivé repliky postav (tedy tím nejjednodušším způsobem), obohacený o stylový soundtrack a neskutečně poutavý - Lost Highway je první film, jenž jsem si po zhlédnutí pustil okamžitě znovu. Btw. pokud někoho zaujaly videokazety na začátku, doporučuji Hanekeho film Caché (2005). (10.01.2013)

Tohle Lynchovi nevyšlo. Co chtěl vlastně natočit? Na to, aby to byl geniální a krystalicky čistý surrealismus jako Eraserhead to není dost úchylné a Lynch do toho zbytečně plete falešné zdání děje, aby měli pseudoinťouši nad čím debatovat. A není to ani velmi osobitě a originálně zpracovaný silný příběh jako Elephant Man, Wild at Heart nebo Duna, protože to nemá žádný smysl ani děj. Totéž v bleděmodrém bohužel platí i o jeho pozdější Mullholand Drive, které jakoby tomuhle kočkopsu z oka vypadlo, takže můj komentář je pro oba filmy stejný. (09.01.2005)

Nemůžu říct že bych to pochopil, to přiznávám, ale můžu říct že se mi tenhle film moc líbil a užíval jsem ho. Velice brzy jsem se vzdal snahy pochopit ho a jen jsem se nechal unášet na vlnách skvělé atmosféry. Úžasný zážitek! 100% (31.07.2006)

Bill Pullman vo svojej prakticky jedinej a vážne role. Nič normálnejšie som od neho nevidel. Lynch mieša a vymýšľa a ja len sledujem či nenájdem nejaké náznaky a zmysel filmu. Logicky uvažovať sa pri tom podľa mňa nedá tak holt kombinujem a hádam. a prichádzam na to že v tom asi nie je zmysel žiadny..... a možno ? sa saxofonista prevtelil do automechanika aby spoznal mafiánskeho bossa ktorý vlastný jeho ženu ktorá si zmení meno a farbu vlasov a hrá v jeho pornáčoch aby sa naspäť prevtelil a spáchal tak vraždu ktorú hneď nato oznámi sám sebe čím pokračuje nekonečný kruh.. znie to nenormálne.. ale čo iné si mám o tejto snímke myslieť ? Celkom zaujímavá kamera. Hudba ma však neoslovila. Neustále dunenie som ešte prehltol no Ramstein sa mi do toho totálne nehodil. Nenormálny komentár k nenormálnemu filmu. (13.09.2013)

A proč bychom vlastně všechno měli chápat? Lynch je malíř, jen jeho obrazy sledujeme na plátně. Jistě, je to úlet, ale proč by měl být konvenční? Lidé hledají dějovou linku, vysvětlení všeho do posledního detailu... Ale vždyť ani v reálném světě nechápeme spousty věcí. Takže: "Zavolejte mi, jsem u vás doma..." (22.12.2006)

Pozor - zřejmě se jedná o spoiler! Je Fred/Pete schizofrenní? Má Renee dvojče? Kdo je mrtvý a kdo žije? Co udělal Pete tak hrozného, že mu to rodiče nechtějí říct? Existuje Mystery Man, nebo je to jen Fredova imaginární představa? Existuje Lynch? Existuje logické vysvětlení celého příběhu? JÁ TO VÍM! (Koho to zajímá, tak najde odpověď v mém "Deníčku") Každopádně smekám! Tento film pro mě asi navždy zůstane oblíbeným, protože žádný jiný mě nedonutil takovou dobu nad ním dumat a lámat si hlavu (což není dobrý nápad zejména před spaním, kdy vás z krásného spánku probudí parádní noční můra) a říkat si, že se musím co nejdřív podívat znovu. Podle mě je to tím, že právě nic není vysvětleno, příběh je zamotán a zacyklen. Mě osobně baví například horory jen do té doby, kdy neznám vraha, nebo nevidím, jak nějaké to strašidlo vypadá. Jakmile je vše odhaleno, film se stane většinou ihned nudným a všedním. Tím, že zde k žádnému odhalení nedojde, přetrvává u mě stále pocit nadšení a neupokojené touhy pochopit příběh, což je pocit, který jsem z filmu v takové intenzitě asi ještě nezažila. Když jsem před shlédnutím filmu četla některé komentáře, které většinou zněly-film se mi líbil, ale celou dobu jsem ho nechápal, říkala jsem si, co je to za blbost? Jak to může někoho bavit, když neví, o co jako celou dobu jde!?!? Nyní chápu:) (18.05.2011)

Post-moderná, nevšedná zábava. Syntézu rôznych žánrov to Lynch zvládal vždy bravúrne. Toto je jeden z filmov kde vyšlo všetko dokonalé či už tvrdá elektronická/gitarová hudba od mága Reznora alebo skvostná réžia od Lyncha. Výber hercov tiež vyšiel na čele z Billom Pulmanom a tajomným a strašidelným pánom menom Robert Blake, ale aj epizódna rola napríklad Roberta Loggiu veľmi potešila. A ešte by som pochválil pre Lyncha signifikantné surrealistické a obrazovo dokonalé scény. (07.06.2012)

Zatímco Mulholland Drive je po přijetí řešení "sen × skutečnost" poměrně snadno interpretovatelný a vysvětlitelný, Lost Highway je snímkem, který je jistější blíže nerozebírat z hlediska linearity a nehledat v něm vysvětlení změn v identitách postav. Každý pokus o uchopení z té či oné strany totiž sám sebe popírá (Eodenovo přirovnání k Möbiově pásce je více než výstižné a taky mě napadlo). Možná je smysluplná narace tou ztracenou dálnicí, na kterou se neúspěšně snažíme najet, a Lynch nám prostřednictvím Lost Highway ukazuje, že jsme si příliš zvykli používat nejschůdnější cesty, ale vytrácí se nám pravý smysl filmového umění - totiž že filmy by (stejně jako poezie) neměly dávat smysl, ale měly by hlavně být. Na závěr a mimochodem snad zbývá jen dodat, že mít doma něco takového, jako je zrzavá Patricia Arquette, tak se na všechno to muzicírování úplně vykašlu... ;-) (798., 26. III. 2013, 17. IV. 2014) (31.03.2013)

Moc moudrý z toho tedy nejsem, ale od Davida Lynche jsem ani nečekal nic jiného. Rozhodně se ve svém hodnocení mohu ztotožnit hned s celou řadou zdejších uživatelů. Každopádně s těmi, kteří film tak nějak nepochopili. S těmi, kteří chválí vynikající hudební doprovod. S těmi, kteří oceňují tíživou atmosféru snímku a jeho tajemně drásavý podtext. Ale také s těmi, kteří zde trefně poznamenali, že ne vždy si to, co zůstává nepochopené, zároveň automaticky zaslouží vysoké hodnocení. (03.04.2013)

Opřu se o větu Radka99: "Jak můžeme pochopit a poznat svět, když nedokážeme pochopit ani tenhle film?", ale podívám se na to trochu z opačné strany: Při naší neschopnosti pochopit tento svět, jsme schopni pochopit i něco jiného, třeba příběh? Vždyť žádný příběh není zcela vysvětlitelný. Žádný příběh totiž není zcela u konce, za každým příběhem stojí další a další mu předchází, každý příběh je tak meta-příběhem (je to jako o tom Indiánovi, který chytil krásného hřebce; všichni mu ho záviděli - potom došlo k mnoha peripetiím, při nichž ho střídavě litovali a záviděli mu..., zda byl jeho úvodní čin prospěšný nebo neprospěšný nelze určit; příběh ještě není u konce). Lynchův příběh jako by u konce byl. Jako by v něm stačil čas obrovským lisem, který spoustu dříve možná přehledných událostí zdeformoval a zkomprimoval. Byl-li to jeho záměr, nebo bylo-li jeho záměrem něco jiného (vodit diváka za nos), pak je to naprosto jedno, protože nám svým filmem poskytnul něco, s čímž můžeme sami pracovat. Pozn: slepý country-zpěvák Leon Payne složil v roce 1938 písničku LOST HIGHWAY, která končí - "Vem si to k srdci nebo proklatý buď den / když ses pustil na lost highway." - Pozdější doplněk: Slavoj Žižek ve své knize Lacrimae rerum (lat. pláč věci, i když je možno překládat i jinak) pokládá za možné tento film vnímat a) jako nepřetržitý proud vědomí ("nechat se unášet tokem šokujících scén"), b) jako new-ageovské vzájemné propojení a ovlivňování všech bytostí a dějů, c) po jungovsku jako archetypy základních vlastností d) jako neúspěšné řešení oidipovského komplexu (podle Freuda/ Lacana). Nebyl by to ovšem Žižek, kdyby nezvrhnul všechny možnosti až na d). Jako východisko cituje z knihy Chrise Rodleyho 'Lynch on Lynch': "Muž (částečně impotentní) zavraždí svou ženu, protože si myslí, že je mu nevěrná. Nedokáže se smířit s důsledky svého činu a postihne ho jistý druh nervového zhroucení, během něhož si vysní alternativní lepší život, tj. představuje si sám sebe jako mladšího vitálního muže, jenž potká ženu, která ho neustále chce, místo toho, aby se před ním uzavírala; avšak dokonce i tento imaginární život se zvrhne - nedůvěra a šílenství jsou v něm zakořeněny tak hluboce, že se i jeho fantazie rozpadá a končí noční můrou." (21.02.2014)

EdaS má pravdu, že tenhle film nabízí zajímavé srovnání s Mulholland Dr.. Působivě předvedené "rozštěpení" osobnosti. Za zmínku z hudebního doprovodu stojí "Eye" od Smashing Pumpkins. (11.01.2003)

Zajímavý úvod, ale pak jde o klasicky naprosto nepochopitelnou Lynchovinu. Tento film šel totálně mimo mně. (31.08.2005)

Nejlepší film o natáčení porna, jakej znám. (24.04.2006)

Tento snímek NENÍ nesmysl ani hovadina (někteří ignoranti to tvrdí). Ani NENÍ podvodem na divákovi. Je to film, který se dívá na duševně nemocného člověka zevnitř, tak jak on sám vnímá realitu. Tento snímek bych přirovnal k detektivnímu románu, ve kterém vyšetřovatel nevyřkne tradiční slova: "Vrahem je ..." Tímto se také vysmívám všem, kteří jsou nadšení z filmů, které v průběhu děje vedou diváka špatnou cestou a na závěr mu s velkou slávou řeknou šokující řešení. Takovéto filmy nemohou být na druhé shlédnutí tak dobré. (18.07.2006)

Nejdokonalejší filmová smyčka. "I like to remember things my own way. How I remembered them. Not necessarily the way they happened." (29.12.2011)

Film, ktorý sa asi na po prvý krát nedá pochopiť. Alebo ja ho neviem?... Kašlať na to. Hlavne že mi chlpky na tele od začiatku až po koniec zostali naježené. (17.06.2012)

Já tenhe film nepochopil a myslím si, že ho nechápe ani Lynch. Nechtěl bych být myšlenkou v jeho hlavě!!!! (30.03.2004)

,,.......to nevím jestli se to stalo,tak jak říkáte. Já si na to vzpomínám jinak.Rád si pamatuju věci po svém." (21.04.2009)