Divokosť v srdci

Lynchova bizarnost, balancující na hranici roadmovie, krimifilmu a kýče. Neuvěřitelné (a zdánlivě nepředstavitelné) střídání žánrů, postav a ujetých režisérových vizí a obrazů, které mohou být stejně tak prvoplánovými oblbováky, jako chytrou satirou na Hollywoodskou komerci. A je to na vás, milí diváci, jestli na jeho hru přistoupíte. 80%. (04.04.2007)

David Lynch někdy umí překvapit i normálním filmem. Odmyslíme-li tedy tu čarodějnici na koštěti:) Willem Dafoe je neskutečně mimo až sem valil oči, škoda že nedostal ještě více prostoru, protože vytvořil parádní postavičku. Režisér se tentokráte zbláznil do šminek (červený lak na nehty a červená rtěnka) a taky si nedal pokoj s motivem ohně. Ale hodnocení? 70% PS: Metal forever a Elvis taky ujde. (25.06.2009)

Již po několika minutách lze zcela jistě určit Lynchův charakteristický rukopis. Spousta mlžení, temné budování atmosféry s patřičně vybičovanou psychikou hlavních postav (jak záporných tak kladných), občasná nelogičnost se spoustou symbolů, amorálnost světa a mnoho jiného. Tato témata, stejně jako spousta dalších, cyklicky proplouvají většinou Lynchových filmů a přesto nezavání stereotypem, i když... V případě Zběsilosti v srdci se již o jistém stereotypu dá mluvit. Typické režisérovi figurky se mění v kýčovitou vrstvu neobvyklých povah a fyzických disfunkcí (jednonohá vražedkyně, Peru a jeho vyviklané zuby). I lehká symbolika tu jaksi nejde dohromady se syrovou estetikou. Zůstává jen obyčejný příběh v oduševnělém kabátku. Lynch buď stárne (případně se u něj projevuje sentimentální akcent) nebo se mu nedostává nápadů. (04.04.2004)

David Lynch je opravdu blázen. Ono bláznovství samo o sobě nemá daleko ke genialitě, proto všichni žasneme nad jeho tvorbou. Stačí, aby vysadil prášky a vznikne nadupaný film, který nikdo nechápeme, ale jsme spokojeni. Tady tomu tak zcela není, příběh se pochopit rozhodně dá, ale typickou Lynchovskou stopou zůstávají odlišnosti a podivnosti, bez kterých by to prostě nebylo ono. Cage hraje jak může a ta role mu prostě sluší, je prostě jiný. Laura Dern se osvědčila u Modrého Sametu, tak ji režisér povolal i tady a opět docela dobrá volba. Zvláštní Williem Dafoe připomínající Stevea Buscemiho byl slizký, jak to jen šlo. K obsazení mám pouze jednu výhradu, a to Isabellu Rossellini, která s emi tam vůbec nehodila. Sečteno podtrženo, Wild at Heart je další Lynchovskou lahůdkou, u které myslel na diváka a nenechal ho utopit v příběhu. Dobře a jednoduše napsáno, ještě lépe odehráno. (01.05.2008)

První film, který jsem od Davida Lynche kdy viděl. (Šel jsem na to 3x, a pokaždé mě velice bavilo sledovat postupně se vyprázdňující kino.) Společně s Blue Velvet Lynchův nejlepší kousek. Doporučuji těm, kdo mají rádi svérázné rebelské hrdiny a rock´n´roll, nevadí jim trocha drsné brutality a bláznivé romantiky. K tomu je třeba samozřejmě připočítat i typicky lynchovské obskurnosti a jeho fascinaci temnotou. (21.04.2005)