Malé ženy

Malé ženy z roku 1994 patria medzi veľmi obľúbené filmy mojich teen rokov a tak mi nejakú dobu trvalo, kým som bol schopný akceptovať, že tieto úlohy hrajú zrazu iné herečky. Nakoniec som ale zhruba v polovici na tieto retro myšlienky pozabudol a užil si túto výbornú adaptáciu plnými dúškami. Teraz už len zostáva otázka, či si budem film Grety Gerwig tiež tak rád pripomínať aj počas televíznych repríz v priebehu ďalších desaťročí, tak ako v spomínanom prvom prípade. Do plného hodnotenia veľa nechýbalo, možno je potrebná druhá projekcia, prípadne až tá televízna premiéra, kde si viac zoradím časovú súslednosť a motiváciu Gerwigovej puzzle systému. (28.01.2020)

Přes lavinu dívčího švitoření a překřikování si to Ženy namířily k upřímným činům, dějovým zlomům nebo překvapeným slzám. Tušil jsem, že mi vzývaná adaptace může učarovat, ale že se bude jednat o všestrannou podívanou, která bude měkčit srdce i těm nejzatvrzelejším, to je překvapení z nejpříjemnějších. Celá sestava je navíc obsazena naprosto dokonale a nejraději bych ji vídal ve všech kostýmních dramatech, která se chystají. Tohle je totiž vzájemná chemie, která přijde jednou za generaci. (07.02.2020)

Tohle nešlo, mě to ženský prostředí a takový pojekávání přišlo hrozně rozsáhlý a vůbec jsem se v tom nenašel i zase ty vyprávěcí prolínačky mě nesedli, někdy jsem se ztrácel. Jediný štěstí, že holky zahrály fakt dobře a ty jejich odlišné povahy bylo fajn vnímat. Určitě se mě líbila i atmosféra filmu, tady kamera a režie taky udělali své a Jacqueline Durran za hadry má svou nominačku na Oscara zaslouženě, jen ten ústřední hudební motiv nemuseli hrát obscénu, ale tak asi tvůrci chtěli, aby mě zněl pokaždý když uvidím velký barák se zahradou. Ještě zpátky k těm herečkám, dobré byly všechny, ale Florence Pugh ta se v roce 2019 (Slunovrat) potkala opravdu s top formou. (21.01.2020)

Naprosté zklamání. Už po 12 minutách filmu jsem si říkal, čemu se ten příběh vůbec chce věnovat. V polovině filmu jsem měl pořád tutéž otázku. Naprosto chaotické, nelogické časové skoky či scény, např. Laurie byl jednu scénu s Jo, pak v další scéně zase s Amy a v následující zase s Meg, vůbec jsem nechápal, se kterou ženou tedy je. A byly tam další scény, které nebyly řádně vysvětleny, divák se v tom nemohl vůbec orientovat. (08.05.2021)

Kino návštěva Little Women mě nostalgicky vrátila do středoškolských časů na obchodce. Plný kinosál a jen dva muži či solidární půjčování kapesníčků mezi řadami od poloviny filmu mi opět připomnělo krásu kolektivního kinozážitku, který vám Netflix nedá. Co se týče filmu, tak ten by si snad vystačil jen s fantastickými výkony Saoirse Ronan a Florence Pugh, jejichž postavy dýchají takovým životem a energií, že vykoupí i pár těch jehovistických scén s plnými vánočními tabulemi, obdarováváním chudých a dalšími kily dobra jak ze slabikáře. Přesto se Greta Gerwig rozhodla rozlámat celé dvě knihy na různé epizody, které na sebe nastříhává sice bez chronologie, ale tak, aby události v nich obsažené měly ideálně co nejsilnější dopad, co se týče našeho momentální sepětí s konkrétní postavou. Několikrát jsme svědky dialogu, jehož důležitost se nám vyjeví o scénu později, které se odehrává buď několik let před oním dialogem či po něm. Pod vší tou živelností se pak ve skutečnosti skrývá hodinářská práce, která se úspěšně snaží nám prodat s co nejsilnějším impaktem nejdůležitější osobní okamžiky v životě hned několika postav. A je dost možné, že se standardní narací by film natolik silný dopad neměl. (17.02.2020)