Nikdy neodvracaj zrak

Evropské, kulturní, umělecké, životní, dobové, malířské, svinské. Za mě - s autorem nebo bez - naprosto uspokojující umělecký výtvor. Co do děje bylo jediné malé mínus v pár hluchých místech, která ale vyplnila jen přechody mezi zlomem v ději. Herecky famózní, Sebastian Koch je bastard každým coulem, Tom Schilling je zajímavá mladá tvář. Hudba fantastická. Děj je od začátku vybičován a žene se kupředu. V další části hledají hlavní hrdinové půdu pod nohama, a v části poslední přichází klid a rozuzlení. Tak to na mě alespoň působilo. Krásný příběh, který je pravdivě vyprávěn. ..was bist du?.. (07.05.2019)

Paradoxní film - jeho forma je v naprostém rozporu s obsahem. Snímek o Gerhardu Richerovi, v němž hraje výraznou roli takový umělec, jako Joseph Beuys (byť oba pod fiktivními jmény), zpracovaný směšně kýčovitou formou vhodnou leda tak pro měšťáky. I když je tedy pravda, že tak špatný, jako jeho prvních cca dvacet minut, celý ten film nakonec není, čili se dá zejména díky zajímavému herectví (např. Sebastiana Kocha) nakonec docela dobře sledovat. Co si z toho lze nicméně vzít především? Že Richter, Beuys a spol. jsou už totálně kanonizované osobnosti, vhodné pro didaktické, nenáročné zpracování. Což je docela škoda. Dostatečně signifikantní je jedna z prvních scén, v níž protagonistova schizofrenická, ale výjimečně vnímavá a zřejmě nadaná teta prožívá smyslovou rozkoš při poslechu synergického troubení autobusových klaksonů - pro diváka by to ovšem bylo příliš velké sousto a tudíž spíše nepříjemný (do jisté míry avantgardní) zážitek. Takže se mu místo toho dostane hladivého překrytí nudnou a líbivou variací na klasické hudební téma, při kterém sleduje hezkou scénu se smyslnou herečkou prožívající posluchačský orgasmus. Ostatně, až na tu krátkou pasáž z opery Henryho Purcella King Arthur (to je ta, co připomíná skladku Michaela Nymana z filmu Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec) je film plný nudné, klišovité hudby (většinou Max Richter, Niels Frahm), o vizualitě nemluvě. Čili divákovi se říká: tady probíhá strašné lidské drama, tady existuje umění, překračující běžné hranice, ale po něm samotném žádnou hranici překročit nechce, naopak jej celou dobu nechává v pohodlném pocitu neproblematického (a falešného) porozumění. Je to takový ten film, který dělá: teď se můžeš dojímat nad velkým uměním, ale neboj, nebude to nic hrozného - samotným uměním tě obtěžovat nebudeme. V podstatě tak Werk ohne Autor vlastně implicitně přitakává onomu konzervativnímu a nenávistnému postoji nacistů a posléze komunistů, kteří veškerá "nedemokratická", tedy nelidová díla nekompromisně odsuzovali jako nesmyslná, nesrozumitelná a dekadentní a jež v tomto směru film sebejistě prezentuje jako špatné a nechápavé ignoranty. Mimochodem mě během sledování napadlo, že ono téma umělce, který hledá vlastní výraz a při tom se tak trochu topí v moři stylů, které jsou mu vnucovány zvnějšku, je o dost zajímavěji (a zábavněji) zpracované v komedii Takeši Kitana Achilles a želva. (27.04.2019)

Dobová intimní freska, které ale chybí většinu dlouhé stopáže výraznější filmová řeč, sevřenost a emoční dopad...I přes 3 hodiny je místy snímek zkratkovitý a našeptává, že minisérie mohla být adekvátnější formát...Vrcholem jsou pak scény na samém začátku a samozřejmě finále, někde uprostřed je příliš červené knihovny a nahých zadnic... (24.04.2019)

Nemecký režisér, ktorý dobil Hollywood so snímkom - Životy tých druhých (r. 2006, a veru, že som film aj zhliadol), Florian Henckel von Donnersmarck (doslova disponuje šľachtickým a veľmo váženým menom), opäť nakrúca domácky (tuzemský) film, potom čo neuspel s Cudzincom, (v ktorom si zahrali hollywoodske mega-hviezdy Johnny Depp s Angelinou Jolie) po ozaj dlhých rokoch, keď rozoberá temnú, nemeckú (nacistickú) minulosť v zhruba rozmedzí tridsiatich rokoch, a to v intelektuálnom, modernom zovretí, s hlavnou postavou Kurta Barnerta (vášnivého maliara, ktorý svoje vnútorné pocity pretavuje do namaľovaných obrazov), že práve jeho spoznávam od malého chlapca, až to pokračuje do dospelosti, keď je už mladým mužom, čo sa neustále miluje so svojou priateľkou Ellie Seeband, pričom jej otec, profesor Carl, gynekológ, má „škaredú” stránku svojho JA, akési horšie alter ego, ktoré d-o-k-o-n-a-l-o skrýva (maskuje) pod svojim zovňajškom. Je úplne typické, že mnohí nacistickí pohlavári sa vyhli trestnému stíhaniu za vojnové zločiny, a tak iba na záver - vymenili kabáty, kedy sa ZAksichtili, že nás sa to netýka... _ Nebojte sa ani toho, že film trvá 3 HODINY, a síce je k tomu dosť obscénny, (prístupnosť: R, ženy zaberajú vo svojej celej kráse, ako ich Pán Boh stvoril, čomu som sa vôbec nebránil, ale popri tom ich protipóly môžu na to iba v kútiku duše pomyslieť) a i napriek tomu sa stále jedná o veľmi dobre nakrútenú a nasnímanú, (perfektná d.p. Caleba Deschanela) dobovú drámu, ktorá môže vnímavého, kultivovaného diváka maximálne pohltiť, aj keď manipuluje s menšími (strihovými) vadami na kráse. Takýchto umeleckých, artových filmov nie je veľa na svete ! (19.04.2019)

Tak to mi zec kokot s takým filmom. Trojhodinová píčovina o umelcoch a chabých tieňoch minulosti. Rozťahané, nudné, vyšklbal som si kotlety. Koho to do piče toto zaujíma? Dejovo nudná, sterilná dráma, ktorú dezolát natočil na tri hodiny a svet sa z toho pojebal. Ty bláho, aj by ma zaujímalo konanie postáv, absencia rozprávača, kde sa všetko vyjadruje emóciou, hudbou a podobnými keksami, ale v takej stopáži a v takom tempe som to mohol jebať. Za cecky a každodennosť 2 z 5 (30.12.2020)