Mŕtvi neumierajú

Jarmusch se nepoučil ze svého předchozího selhání a po šesti letech znovu zkouší štěstí s královským filmovým žánrem. Výsledek je vpravdě tristní, přesto snímek The Dead Don't Die představuje poměrně zajímavý vklad do učebnic filmové teorie, kde nám usnadní pochopení jednoho z mnoha specifik hororového žánru. Jarmusch se totiž ubírá cestou plagiátorství. Tento nešvar je ve světě kinematografie poměrně rozšířený a právě hororový žánr je vůči němu jako jediný ze všech zcela imunní. Neschopný režisér může okopírovat vtipnou scénu takřka do písmene, ale nikdy nevykrade hororovou atmosféru. Snaha o "romerizaci" v tomto případě dle očekávání fatálně selhala a Jarmuschův snímek tak působí dojmem leklé ryby. Jakožto zdejší hororový expert musím The Dead Don't Die ohodnotit odpadem. (03.06.2019)

Že se Jarmusch chopil otěží zombie hororu vlastně není kdovíco překvapivého. Není to poprvé, co se rozhodl parafrázovat čistou žánrovku, viz Dead Man, Only Lovers Left Alive nebo Limits of Control. Problém je v tom, že zmíněné filmy stále dokázaly existovat sami o sobě a umožnily koexistenci s jejich postavami ve svébytném dada univerzu, kde se dané příběhy odehrávaly. The Dead Don't Die je jenom a prostě čistá parodie na současný mainstream, jeho postavy, postupy, bujarou sebereflexi, popkulturní odkazování, jalové snahy o sociálně kulturní a ekologické přesahy a opakování staletých schémat. Přičemž jednoduchá metoda ztvárnit všechny tyto aspekty, akorát naprosto neokázale a s herci, kteří střídají suché deklamace s nesnesitelným přehráváním, sice dosahuje místy kýžených výsledků, ale zároveň neunese celý film. Problém je v tom, že DDD oproti předchozím Jarmuschovým filmům neobsahuje ono svébytné univerzum, kde by se jeho příběh odehrával a ve kterém by jeho události dávaly i nějaký tamní smysl. Tím vlastně jsou Dead Don't Die jenom trucovitou legrací na komerční filmovou současnost, kterou tak ale pomáhají spoluvytvářet namísto toho, aby proti tomu mainstreamu vytvářeli aktivní odpor z barikád autorského nezávislého filmu. Jak se totiž říkává: pokud nejsi řešením problému, jsi jeho součástí. PS: každopádně jednoznačně nejlepší vtip filmu je, že postavu nahé zombie hraje stejná herečka, jako proslulou nahou zombii v původním Night of the Living Dead z roku 1968. Škoda, že ho pochytíte jenom, když si přečtete trivias. (04.10.2019)

Od Jima jsem nečekal v podstatě nic, protože má u mne za tři zhlédnuté filmy dohromady 7 hvězdiček, což, přiznejme si, není mnoho. Ale když je to díky ČSFD zadarmo, tak co by mu člověk nedal šanci, že... A neprohloupil jsem. Nebudu vám nic nalhávat, bylo-li ve filmu nějaké (hlubší) sdělení, které jsem si měl odnést, tak mne minulo, ale bavil jsem se od začátku do konce... 90% (06.09.2019)

Jarmusch napsal postavy ma míru pro svoji ikonickou hereckou skvadru a nechává je hláškovat a vtipně mimózně reagovat na to, co známe ze zombie hororů. Za tónů mysteriózních kitarových rifů jako z Dead Mana ale v lehce svižnějším dějovém tempu, s konec světa z povzdálí pozorujícím lesním mužem Tomem Waitsem, ryze zombie rolí pro Iggyho Popa, který čerstvě vyhřezlé, krvavé střeva hospodyně zapíjí kafem z jejího kávovaru, a neopomínajíc zanícení a rozhled mladých žánrových geeků. Sympatická buddy chemie mezi duem poldů Murray/Driver, představujícím dvě generace jarmuschovských dramedy hrdinů. Příjemná oddechovka s překvapivě plnohodnotným gore, sice v ničem převratná, ale alternativně pojímající známé věci. Pro skalní jarmuschovce, kteří onehdy frflali na “komerčnost” Noci na zemi, to bude zase jedna Jimova přestávka. A jestli to Universalu vydělá v multiplexech, to teda nevím - pro popcornovou omladinu je to přes požehnaný body count a kvalitní CGI příliš starosvětské a málo dynamické, a jarmuschovci do nich nechodí. [Cannes] (15.05.2019)

Geniální. Jednoduše fakt geniální a je mi docela líto všech, kteří na Jarmuschovu hru nepřistoupili a nebavili se taky. Mrtví neumírají, a to je nutné si uvědomit, není standardní parodií na zombie horory, případně parodií a svébytným filmem zároveň (jako senzační Shaun of the Dead). Tenhle film je čímsi jako metaparodií na špatné zombie filmy. A protože jich je dost, je z čeho brát... Počínaje příšernou titulní odrhovačkou, která hraje všude, protože přece "je to ústřední song filmu", po schválně toporné herectví jinak špičkových herců, naprosto geniálně idiotské dialogy opakující stejné vtipy (a že humor je řádně suchý, suchý jak bondovské martini - líp by ten koktejl nenamíchali ani sami Britové), trocha ekologie, ale ne nějak přehnaně, vlastně taky slouží skvělým fórům o přemoudřelých dětech v (nejen) zombie filmech. A čím víc děj postupuje, tím jsou režisérovy nápady ujetější a ujetější a pořád to graduje, takže ve chvíli, kdy se herci na plátně baví o tom, kdo četl kolik ze scénáře a že "Jim je kokot", může se zdát že dál to jít nemůže. Ale Jarmusch dokazuje, že může, jak vzápětí dokáže Tilda Swintonová. Když je řeč o hercích a jejich mimořádně špatných výkonech, strašně mě mrzí, že je stopáž tak krátká, protože kromě Billa Murraye a Adama Drivera mají všichni spíš jen štěky. Což je škoda - každá postava by si zasloužila mnohem větší prostor, ať už Selena Gomezová s Austinem Butlerem (moc mě potěšilo, jak oba dopadli, moc), rozkošnej rasista Steve Buscemi (Make America white again!) nebo shledání po letech s Dannym Gloverem... Jim Jarmusch mi tímhle filmem letos připravil připravil jeden z nejsilnějších kinozážitků, který dokázal trumfnout už jen Tarantino. (20.09.2019)