Kleopatra

Charisma Elizabeth Taylorové je silným článkem filmu, který je dosti dlouhý, ale má skvělé efekty a mnoho mnoho komparzistů. Rex Harrison zde ztvárňuje Caesara, který zde byl skoro dobromil a spravedlivý :-) . Film je sice Hollywood šlágr ale zajímavě zde ukazuje, jak je težké překonat mýtus Caesara po jeho smrti. Richard Burton zde hraje skvěle a má velmi řízný hlas, který mu ovšem nepomáhá odolat Kleopatře a nakonec ho ovládne a rozhoduje spíše ona za něj. Elizabeth Taylor je naprosto úžasná v ženskosti Kleopatry a se smyslností i chytrosti si nezadá ani s dnešními ženami. (28.02.2009)

"YOU, A DESCENDANT OF GENERATIONS OF INBRED, INCESTUOUS, MENTAL DEFECTIVES!" -------------------------- Kleopatra je takmer 5 hodinový historický veľkofilm, ktorý svojou majestátnosťou instantne prekonáva všetko doposiaľ natočené, no zároveň stále neprekonáva (ale je sakramentsky blízko) božskú Griffithovu Intoleranciu z roku 1916. Kleopatra je filmom so zaujímavým príbehom svojej produkcie, filmom, ktorý doslova zničil režiséra a takmer zničil 20th Century Fox. Taktiež sa jedná o jediný film kinematografie, ktorý zarobil v prvý rok vydania zo všetkých najviac, no zároveň bol stratovým pre štúdio. Som za takéto snímky veľmi rád. Ich sledovanie je pre mňa vždy o čosi viac, než sledovanie bežného 90 min filmu. Nielenže ukazujú možnosti a búrajú limity filmárskeho umenia (najmä v dobe vzniku), skúšajú aj možnosti samotného (dnešného) diváka, ale hlavne ponúkajú iný a intenzívnejší pocit vžitia sa do daného diela tak, ako to (minimálne mne) nedokáže poskytnúť dvojhodinový film. Pevne verím, že sa tie dodatočné dve stratené hodiny niekedy nájdu a bude tak možnosť zhliadnuť pôvodnú Mankiewiczovu víziu, trvajúcu úctyhodných 320 minút. Kleopatre by som mohol s čistým svedomím nadeliť 5 hviezd, tie si však už pre seba uchmatol D. W. Griffith, takže aspoň nesmierne silné 4. (03.11.2018)

Film k nezaplacení. Nevím, kterého troufalce napadlo svěřit projekt za nějakých 44 milionů dolarů (dnes s inflací téměř 300) do rukou režiséra konverzačních dramat. A konverzační drama je přesně tím, k čemu má Kleopatra nejblíž. Akorát je pompéznější a místy až nechutně megalomanská (Kleopatra vjíždí do Říma – scéna, která bere dech). Dialogy nejsou špatné, Mankiewicz je umí režírovat, ale po odečtení pozlátka a parádně fungující chemie mezi Taylorovou a Burtonem, zůstávají jenom ony. Copak lze tři hodiny se zaujetím sledovat rozhovory lidí v drahých šatech? Vydržel jsem hodinu, načež mou pozornost zaměstnávalo jenom množství peněž vražených do každičkého záběru. Ale stejně jako v případě Bena Hura je všechno tak „mega“, že musím chtě nechtě sáhnout po slabších čtyřech hvězdičkách. Apendix: Je mýtus, že byl film propadákem, ve skutečnosti díky nehorázně vysokému vstupnému a tzv. roadshow uvádění vytáhnul studio Twentieh Century Fox z finanční krize. 75% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Oskar (01.12.2007)

Uvažovala jsem sice o pěti hvězdičkách, ale vzhledem např. ke Quo vadis (1951), které se mi více vrylo do srdce (a do paměti), jsem to nakonec neudělala. K výpravě netřeba dalších slov, snad jen, že možná i díky ní a penězům určených pro film, tady dostala historie pěkně za uši, takže po historické stránce byla ta televizní Kleopatra s Zanem, Daltonem a Leonor Varela, mnohem lepší. Elizabeth Talor sice už není tak krásná jako v Ivanhoe (1952), ale je pořád kočka a její herecký výkon je zde lepší, než byl v něm (z ozdoby se stal hlavní tahák). Richardu Burtonovi (což je sice s podivem, vzhledem k jeho způsobu života, ale je to tak) těch 10 let od filmu Roucho (1953) prospělo, jelikož tam mě nezaujal vůbec ale vůbec ničím, (a vzhledem už vůbec ne), tady se dá říci, že zestárl do krásy... :-)) a jejich vzájemný vztah, který se promítal i na plátno, jsem opravdu sledovala se zájmem. Co se týče Rexe Harrisona v roli Caesara, líbil se mi mnohem více než třeba Timothy Dalton a chci se zeptat, jakou že angličtinou, by podle toho, kdo to kritizoval (jo, Oskar), měl Caesar vlastně mluvit? O své latině (pravděpodobně té v Zápiscích z války galské – mimochodem velmi nudné, ale z hlediska místopisu, místních zvyků, etc. velmi poučné) se vyjadřoval sám, že je kritizována jako „vulgární“ (tj nespisovná, podle mě byl ale celkem slušný stylizátor :-)) ), takže i když byl aristokrat, asi by nějaký přízvuk nevadil (rozhodně ne jeho legiím). Kdysi jsem z filmu byla nadšená, dnes mi nejvíc v paměti utkvěly jen vztahy mezi výše jmenovanými a ten triumfální vjezd Kleopatry do Říma, který mi ale připadal příliš dlouhý a pompézní, snad proto, že ve skutečnosti měl být oslavován spíše Caesarův triumf nad Egyptem (Arsinoe a Ptolemaios), Pontem (Farnax II.) a Numidií (Iuba I.). Z druhého dílu potom (krom milostného vztahu Kleopatry a Marca Antonia) Kleopatřina zlatá loď u Tarsu, zpackaná bitva u Actia (vést námořní bitvu jako pozemní chm, chm, chm, mrkev v zimě... aneb jak je důležité míti Agrippu, či spíše - můj milý Marcu, moudrý člověk se může zamilovat jako blázen, ale ne jako hňup), nehynoucí láska až za hrob a věčný chlad Gaia Iulia Caesara Octaviana. (12.03.2012)

Kleopatru jsem poprvé viděl před nějakými 30 lety a už tehdy mi přišla, řekněme, jako mramorový pomníček určité éry kinematografie, kdy je možné obdivovat se velkolepé výpravě, monumentalitě davových scén, kráse žen a chlapskému vzhledu mužských postav. Jen mi přitom scházel pocit prožitku, reality, skutečného života. Připadal jsem si trochu jako v muzeu. V nedávno natočeném seriálu Řím jsem měl pocit skutečného dotyku s živou historií, stal jsem se na chvíli součástí antického světa a spoluprožíval příběhy svých hrdinů. Tady mám dojem, že koukám na Taylorovou v historické róbě, ne na egyptskou královnu. Taylorová jako herečka, to je pro mě např. hrdinka z Kočky na rozpálené plechové střeše, zatímco ve své nejslavnější filmové roli je jen za celebritu filmového plátna... Celkový dojem: 45 %. Ne že by Kleopatra neměla co nabídnout, ale nějak se s její nabídkou míjím. (09.10.2013)