Kleopatra

Na to, že se při natáčení Burton zmítal střídavě v alkoholických excesech a v náručí Elizabeth Taylor, podal vynikají výkon. To samé platí o Rexi Harrisnovi, Liz je stále nadprůměrná, avšak zde uchvacuje především svými půvaby a elegancí. Jinak film je vrcholem maximalistických choutek hollywoodských studií, a tudíž jedním z nejpádnějších hřebíků (asi jen prozatímním) do rakve zaběhnutého systému. (19.05.2005)

Jeden z prvních, nejlepších a na druhou stranu i nejdražších (tuším že tehdejší rozpočet se vyšplhal na rekordních 40 miliónů dolarů) historických monumentálních velkofilmů který jsem kdy viděl. Poprvé, podruhé,prostě vždycky jsem jím byl ohromen! Kulisy, dekorace, kostýmy, herecké výkony ale i hudba naprosto famózní! Společně bych ho řadil na společnou úroveň společně s filmy Ben Hur i když ten je u mě ještě o kapánek výš ale "Spartakovi", "Quo Vadis"?, se určitě vyrovná. Což naplat Liz Taylor budou všichni až dokonce jejího života mít spojenou právě s tímto filmem a touto rolí. A tvář této velké egyptské královny bude mít navždy její podobu i když ve skutečnosti se pořádně ani přesně neví jak vůbec vypadala. Jedni říkají že byla malá a ošklivá druzí přesný opak. Mimo jiné natáčení bylo ohroženo vážnou chorobou E. Taylorové. Útrapy se však herečce vyplatili protože si zajistila rekordní honorář ve výši milión dolarů. Kromě toho se v zákulisí natáčení filmu odvyjí její vzrušující a napjatý milostný poměr s hereckým kolegou R. Burtonem-vztah který vede k manželství, rozvodu, opětovnému manželství a společné spolupráci na dalších filmech. Zpět k filmu: Pro mě nejlepší a navždy nezapomenutá velkolepá a monstrózní scéna, je ta kdy Caesar (R. Harrison) čeká v Římě na příjezd své milované a tuším tehdy už i manželky, která přijede společně se svým malým Caesarovým synem Caesorinem. Scéna kdy ona tam sedí na nějakém tom vyvýšeném zlatém trůnu oné obří sochy v podobě sfingy poháněné snad tisíci otroky je fantastická, velkolepá a monstrózní jako celý tento asi už nikdy nepřekonaný historický film. (30.05.2006)

Uvažovala jsem sice o pěti hvězdičkách, ale vzhledem např. ke Quo vadis (1951), které se mi více vrylo do srdce (a do paměti), jsem to nakonec neudělala. K výpravě netřeba dalších slov, snad jen, že možná i díky ní a penězům určených pro film, tady dostala historie pěkně za uši, takže po historické stránce byla ta televizní Kleopatra s Zanem, Daltonem a Leonor Varela, mnohem lepší. Elizabeth Talor sice už není tak krásná jako v Ivanhoe (1952), ale je pořád kočka a její herecký výkon je zde lepší, než byl v něm (z ozdoby se stal hlavní tahák). Richardu Burtonovi (což je sice s podivem, vzhledem k jeho způsobu života, ale je to tak) těch 10 let od filmu Roucho (1953) prospělo, jelikož tam mě nezaujal vůbec ale vůbec ničím, (a vzhledem už vůbec ne), tady se dá říci, že zestárl do krásy... :-)) a jejich vzájemný vztah, který se promítal i na plátno, jsem opravdu sledovala se zájmem. Co se týče Rexe Harrisona v roli Caesara, líbil se mi mnohem více než třeba Timothy Dalton a chci se zeptat, jakou že angličtinou, by podle toho, kdo to kritizoval (jo, Oskar), měl Caesar vlastně mluvit? O své latině (pravděpodobně té v Zápiscích z války galské – mimochodem velmi nudné, ale z hlediska místopisu, místních zvyků, etc. velmi poučné) se vyjadřoval sám, že je kritizována jako „vulgární“ (tj nespisovná, podle mě byl ale celkem slušný stylizátor :-)) ), takže i když byl aristokrat, asi by nějaký přízvuk nevadil (rozhodně ne jeho legiím). Kdysi jsem z filmu byla nadšená, dnes mi nejvíc v paměti utkvěly jen vztahy mezi výše jmenovanými a ten triumfální vjezd Kleopatry do Říma, který mi ale připadal příliš dlouhý a pompézní, snad proto, že ve skutečnosti měl být oslavován spíše Caesarův triumf nad Egyptem (Arsinoe a Ptolemaios), Pontem (Farnax II.) a Numidií (Iuba I.). Z druhého dílu potom (krom milostného vztahu Kleopatry a Marca Antonia) Kleopatřina zlatá loď u Tarsu, zpackaná bitva u Actia (vést námořní bitvu jako pozemní chm, chm, chm, mrkev v zimě... aneb jak je důležité míti Agrippu, či spíše - můj milý Marcu, moudrý člověk se může zamilovat jako blázen, ale ne jako hňup), nehynoucí láska až za hrob a věčný chlad Gaia Iulia Caesara Octaviana. (12.03.2012)

Tento film sa najviac (než hocičým iným) preslávil hlavne tým, že svojho času pri rozpočte 44 miliónov dolárov (Ben Hur stál iba 15 miliónov!) bol najdrahším filmom v dejinách a v dnešnej dobe pri započítaní inflácie vychádza táto suma na vyše 300 miliónov dolárov, takže svoje prvenstvo si zachováva dodnes. Samozrejme práve pre toto je možné Kleopatru považovať za veľkofilm medzi veľkofilmami a z Taylorovej urobil hviezdu číslo 1 (mne osobne sa jej meno už hneď na začiatku spojí s Kleopatrou, tak isto aj Rex Harrison s Cézarom), okrem toho strháva na place na seba vždy najväčšiu pozornosť - počas filmu vystrieda 65 kostýmov, vrátane jedného z rýdzeho zlata!, jej honorár bol v tej dobe neslíchaný 1 milión dolárov!. Dá sa teda povedať, že veľkoleposť tohoto filmu ho úplne zatienila, pre mňa osobne je scéna, keď prichádza Kleopatra do Ríma až nechutne megalomanská (naozaj sú za všetkým vidieť iba tie milióny), na druhej strane kvalít Ben Hura tento film nedosahuje, to isté sa dá povedať aj o hudbe Alexa Northa (Spartakus), taktiež aj celkovom prístupe. Väčšinu času je film postavený na dialógoch, bojové scény potom nedostávajú potrebné vyznenie. Ak by sa mal zostaviť rebríček troch najvýznamnejších a najvelkolepejších sandálových eposov tak to rozhodne sú Ben Hur, Spartakus a Kleopatra. (15.03.2008)

Čtyřhodinový historický velkofilm, nesoucí se v podobném duchu, jako například Wylerův Ben Hur (1959) či Kubrickův Spartakus (1960). Pro tyhle staré snímky s monumentální výpravou, kostýmy a s obřím komparsem, mám odjakživa slabost a čas od času se na ně, někdy nadvakrát, rád podívám. KLEOPATRA je klasika s úžasným hereckým obsazením (E. Taylor, R. Burton, R. McDowall, M. Landau). (08.04.2023)