Baby Driver

Muzikálová heist krimi, která rozhodně potěší. Film nenabízí žádný promyšlený příběh, důraz je tu kladen hlavně na audiovizuální stránku a ta je mimořádně povedená. Wright zkrátka ví, jak natočit zábavný mišmaš žánrů. Z hereckého obsazení zmíním jen Kevina Spaceyho, který si odehrál svůj standard a Jona Hamma, jenž dostal mnohem více prostoru, než jsem čekala. Svou postavu si pořádně užil a z celého ansámblu nejvíce zaujal. Ale možná je můj pohled coby jeho dlouholetého vášnivého fanouška trochu zkreslený, to nedokážu objektivně posoudit. (29.07.2017)

Edgar Wright je borec. To, co natočil dřív, je jedna věc, ale on tím svým zbrkle vychytaným střihem a láskou k muzice dokázal natočit jednu z nejlepších gangsterek za poslední dobu. A během sledování mi opravdu bylo hodně jedno, jak je film místy dost nelogický. Užíval jsem si totiž po technické stránce tak bravurní akční komedii, že pochybuju v podobný zážitek v nejbližších minimálně pěti letech dokud Edgar nepřijde s něčím novým. Dojde Vám to totiž v momentě, kdy Vám muzika bude hrát kvalitní tóny na střelbu z ryzího kulometného hnízda. Také to ale určitě zaregistrujete v momentě, kdy muzika bude intenzivnět ve chvíli, kdy dojde k životnímu smyku Ansela Elgorat. To, že je to dvacet tři let starý mentol dementol je sice jedna věc, ale po asi půl hodině oťukávání jsem si na něj přeci jen dokázal zvyknout. Za tou hrubou vrstvou drsnosti a aroganci se totiž skrýval kluk, který si odžil opravdu dost. A tím vlastně směřuju i k příběhové stránce, která není kdovíjak silná. A já to po tvůrcích ani nechci. Tenhle film se totiž točil na efekt a chtěl jím vědomě poděkovat všem gangsterkám nejen Guye Ritchieho. Kdyby v hlavní roli byl Simon Pegg a Nick Frost, tak si myslím, že se jedná o další film Cornetto série. Takhle je to "jenom" jednoduchý, ale silně efektivní film. Tedy přesně to, co jsem od Edgara Wrighta čekal a co jsem dostal. Díky za super zážitek. Chvílemi jsem si říkal, že v rámci akce v dnešní době nic lepšího neseženu. Ten střih v kombinací s dobrou muzikou? Ten je prostě boží! (20.08.2017)

Príjemný letný krimi popík, rozhopsaná mladícka verzia Drive-u. Supercool "muzikálové" odľahčenie akčných i vážnych scén, hlavne zo začiatku citlivé vnímanie násilia očami Babyho, a čistota jeho romantického vzťahu k holčine. Ku skultovneniu ale filmu chýbajú vypointovanejšie dialógy a vynaliezavejšia a vybrúsenejšia réžia ostatných postáv. Skrátka Tarantino. Omg, to by bol film! (06.07.2017)

Muzikál může být i dnes stále živý žánr, a to navíc ne pouze v předvídatelné resuscitaci klasických postupů a la "La La Land" a spol., ale díky uchopení formálním mistrem s ambicí. Primárně sice "Baby Driver" mísí gangsterku a romanci, ale mnohem zásadnější je Wrightův koncept veškerý styl filmu vystavět kolem hudby. Sice ve výsledku postavy zpívají a tančí pouze občas, ale o to víc tu na hudbu tančí auta při honičkách, v rytmu soundtracku se střílí a vykrádají banky, ba dokonce i ty zamilované pohledy mají svůj sound. Úvodní titulkový záběr s cestou pro kafe co do choreografie pohybu aktérů, kamery i mizanscény a sladění všech těchto složek s hudbou představuje jeden z naprostých vrcholů muzikálu. Na obecnější rovině je neméně fascinující, že za nejmlaději působícím hollywoodským filmem posledních let stojí čtyřicátník, což se nevztahuje pouze na formální svěžest a feeling filmu, ale také nevyhnutelný pocit generačního lakmusového papírku. Už trailer mohl u třicátníků vyvolávat pocity nepatřičnosti, který film ještě upevňuje svým zastřešujícím principem coby zpřítomnění niterného pocitu mladých vyrůstajících v popkultuře, kde se každý vidí jako hvězda vlastního videoklipu. Věk Wrighta pak prozrazuje pouze hudební vkus a konkrétní volba skladeb, byť podobně jako Tarantino má šanci z oprášených kdysi-hitů a zapadlých vychytávek udělat generační retro soundtrack. Současně ale také ukazuje, jak zásadní vklad do předchozích společných filmů vnášel Simon Pegg, protože "Baby Driver" na rozdíl od nich postrádá nadhled a schopnost se nebrat vážně. (05.07.2017)

Brit Edgar Wright to s žánry vždy uměl. Pokaždé to měl vypiplané do detailu, nablýskané, vypulírované. Jenže to mnohdy nepěkně drhnulo na cestě k divákovu srdci. Prostě to bylo prázdné uvnitř. A to je i lehce tentokrát, ač musím s potěšením konstatovat, že tenhle kousek se mi strefil do vkusu náramně. Střih je funkční, hudba si dokonale rozumí s tím, co se děje na plátně. Celé je to promyšlené, hudba se stává další postavou. Vše je sladěné se zvukem. Hošan, který má sluchovou vadu a šrumec v uších musí něčím přebít, a který má song pro každou příležitost, se musí sžít s přítomností lupičů, kterým cosi dluží, a i když se ze závazků vyváže, pořád nemá vyhráno. Jenže coby sakra nebojácný řidič už od vřeštících alarmů nechce prchat. Do toho se objeví sličná servírka, no, co byste chtěli. Každopádně ač je příběh nekomplikovaný, Baby Driver je jedním z nejoriginálnějších a nejstylovějších projektů roku. Jen té ujetosti a černého humoru jsem si přál víc. (22.09.2017)