Ešte máme čas

Pár jednotlivých scén je výboných (jednotlivé herecké interakce), ale jako celek Falling bohužel úplně nefunguje. Vývoj obou hlavních postav prakticky nulový a závěr vzhledem k papírově silné premise bohužel úplně vyšumí do ztracena. Rozumím a chápu, proč si Viggo Mortensen toužil zrealizovat svůj vlastní režijní debut, ale raději bych tento film viděl v pevnějších a jistějších režijních rukou. Kdyby Falling točil David Cronenberg, který zde má malou roličku lékaře a jenž s Mortensenem natočil dva výborné filmy, byl by Falling podobně nezapomenutelným diváckým zážitkem. Takhle bohužel musím konstatovat promarněný potenciál. (04.12.2021)

Falling je teda hodně těžkej film, protože taková rodinná dysfunkce se jen tak nevidí. Lance Henriksen jako nechutně opovržlivej otec a Viggo Mortensen jako šíleně laskavej a trpělivej syn. Každopádně Falling je skvělej film, přál bych mu větší úspěch a doufám, že je to začátek slibné kariéry Vigga za kamerou. Smutnej balzám na duši za 80%. (29.03.2021)

Pokud poloha přísedícího u terapie je vaše věc, můžete si to užít. Má to totiž všechny ty terapeutické fáze. Protagonista se drží ze začátku pod pokličkou, logicky to pak exploduje (herci hercují), tím se vyčerpá a v tom vyčerpání najde smíření. Problémů ten film má jinak po střechu. Znáte takový ty módy u současných videoher, kterými můžete snížit nebo morbidně zvýšit facial expressions u postav? Tak většinu filmu jsem měl pocit, že některý herci (Henriksen, Linney) to maj zapnutý na 250%, zatímco ostatní na 30%. Lance řve, buzní, negří, kurvuje na všechno kolem a ostatní v okolí jenom tak nějak vydechují. Nabízí se pak čtení, že vlastně vina je na straně protagonisty, který si nikdy fotra nevzal řádně do pucu a velikášsky si odjel za lepším životem, což zní sice z mé strany arogantně, ale to se váže k druhému problému a to, že film nenaznačí z jakého prostředí a doby vlastně onen otec vychází, takže místo nějakého lokální, dobového hodnotového rámce, který by nám umožnil s tou postavou nějak pracovat, nabídne jen sadistického psychopata, prostříhaného dvěma třema scénama, kdy teda zrovna netyranizuje svoji rodinu, aby bylo jako ukázáno, že na obloze nebylo jen pořád zamračeno. Pak ale film přichází o tu možnost uzavření, kdy k tomuhle terorizujícímu šmejdovi umožní závěrečné smíření, přestože vlastně nevíme s čím se smiřuje. A já vim, jak to tady Mortensen myslel a přijde mi to hezký, ale nebyl to schopný natočit tak, aby to bylo čitelný. Proč tenhle jinak špatně natočenej film nechávám v průměru je takové to sympatické produkční ochcávání, díky kterému tenhle film přišel na svět a které mi připomíná historiky ze starých malých produkcí. Jak Viggo s bráchou využívali své druhé občanství, aby zajistili koprodukce, režisér si vzal hlavní roli proto, aby dle hereckých odborů dostávali prachy, který pak převáděl na produkční účty a vrážel zpátky do filmu apod. A cronoskopie samozřejmě potěšila. PS: jo a Mortensen neni gay, což mi v rámci tohohle filmu přijde jako podraz, protože tu homosexualitu zneužívá jenom jako hyperbolu. Shame, shame.  PPS: Terry Chen zde hraje tak příšerně, že mi připomněl postavu Serapha z pokračování Matrixu, kdyby ztratil někde Vědmu a celou dobu se tvářil, že je všechno v pohodě a doufal, že se na ní nikdo nezeptá (02.06.2021)

Má za to, že může dělat a říkat, co chce a jeho okolí na jedovatá slova pokaždé zapomene. Je to přece táta. Jenže už nerozeznává, kdo je živý a kdo po smrti, nepamatuje si souvislosti, ani neví, co je vůbec za den. Nikoho neposlouchá, nikdy není spokojený. Radost má jen ze své pravdy a urážení okolí. Kdo není šmejd, ten je „kurva nebo buzna“. Nikdy za život se neomluvil, neuměl projevit city ke svým dětem. Stejná krev, ovšem hodnoty tvrdého, rasistického a homofobního otce Lance Henriksena jsou úplně někde jinde než jeho homosexuálního syna. Hraje ho Viggo Mortensen, pro kterého je Falling prakticky výhradním autorským počinem. Napsal jej i zrežíroval, a je evidentně odžitý a do jisté míry osobní. Je to svým způsobem nepříjemná podívaná (ovšem proložená mnoha černohumornými momenty), konstantní natolik, až jí chybí vyloženě nějaký vrchol, přidaná hodnota, emoční výbuch. Mortensen v posledních letech vypouští silné dramatické role a i tentokrát je skvělý. Přesto na sebe hlavní pozornost strhává neústupný Henriksen, nejvíc proslavený rolí Bishopa z Vetřelců či lovce lidí z Živého terče. Béčkový herec vedlejších rolí jasně dokazuje, jak ho tvůrci se silnými rolemi opomíjeli. Je energický a přesvědčivý. Jediné co, tak se nedočkáme „vysvětlení“ toho, kde se v něm všechna ta zloba nashromáždila (kluka bral na lov, manželce nabízel pomoc v kuchyni). Každopádně velmi dobrý debut. (01.04.2021)

Nie sú to čisté 4*, ale musím ich dať, lebo je až príliš vidno, aká osobná vec to pre Vigga Mortensena bola: režíroval, produkoval to, napísal scenár, zahral si hlavnú rolu, zložil hudbu... Okrem toho je scenár sám osebe veľmi silný, vzťah otca a syna vo všeobecnosti pokladám za jeden z najkomplikovanejších vzťahov na tomto svete a s pomocou môjho miláčika, osemdesiatnika Lancea Henriksena ma Viggo v tomto smere rozhodne nesklamal. Celkovo sa Ešte máme čas venuje veciam, ktoré na diváka fungujú o to viac, o čo je starší. Kedysi ich neriešil, možno ani poriadne nevedel, že existujú, ale s pribúdajúcimi rokmi (a šedinami) si ich začína čoraz naliehavejšie uvedomovať (rôzne choroby, vyrovnávanie sa so smrťou...). (21.07.2021)