Národní třída

Obrazově parádní, herecky taky slušné (Čermák jede jako vždy), ale jinak úplně zbytečný film. I kdybych bral, že hlavní hrdina má v hlavě slušně vymalováno a pro ránu nejde daleko, přeci jen zase nemohl být takový dement. A pokud jím byl, ostře to kontrastuje s jeho lepšími chvilkami z první poloviny filmu. Jako náhled do něčí hlavy je možná film svým způsobem zajímavý, ale když už tam někomu koukat, tak proč zrovna do téhle... Pokud tam mělo být nějak znázorněno přímočaré vidění světa (což nemusí být vždy negativum obzvláště v dnešní přiblblé době) některých kolem nás, pak to mohlo být myslím uděláno lépe bez těch dvou zbytečných nakládaček. Je to tedy za hodně slabé tři plechovky barvy, ale nechci to úplně hanět, tak 3 dám * * * (05.03.2020)

Mám rád filmy o rebelech, kteří jsou kvůli svému nonkonformismu trnem v oku svému zkostnatělému okolí (viz Frajer Luke, Přelet nad kukaččím hnízdem, Lid vs. Larry Flynt apod.). Ale abych takovému rebelovi fandil, musím s ním vnitřně souznít - chápat jeho motivace, alespoň částečně sdílet jeho pohled na svět, a věřit, že právo je na jeho straně. Vandamovy motivace jsem sice chápal, ale jinak mi byl kompletně nesympatický. Ve své hlavě sice bojuje za spravedlnost, ve skutečnosti je to ale pouze sobecký primitiv s fašistickými manýrami, jenž uznává pouze svůj (notně omezený) pohled na svět a každý problém by nejraději řešil násilím. Právě v tom se nejvíce liší od skvělých hrdinů zmíněných snímků, kteří kvůli svým sklonům k volnomyšlenkářství a touze po svobodě vlastně bojují (byť třeba i nevědomky) především za druhé. Zatímco Vandam (ve výborném Čermákově podání) hájí primárně svoje zájmy, navíc způsoby, které jsou prakticky neobhajitelné. __ Národní třída je velmi dobře natočený i zahraný film, ale pokud opravdu bylo záměrem natočit kriticky laděný portrét tohoto typu lidí (a že takových vulgárních sebevědomých hovad bohužel žije všude habaděj), pak tvůrci v čele s Altrichterem prostě umělecky selhali. Dalo by se možná namítat, že třeba Vlk z Wall Street taky může na někoho snadno působit jako svého druhu adorace DiCapriova Belforta, Scorsese ve svém filmu ale několikrát dává jasně najevo, že Belfort je navzdory vší své zábavnosti, vychytralosti a šoumenství pořád především zločinec, který zbohatl skrze podvody. Navíc konec z něj nedělá žádného hrdinu, ale "pouze" velmi schopného člověka, jemuž jsou ostatní ve své naivitě (a hamižnosti) ochotni naslouchat. Kdežto finále NT dělá ze svého antihrdiny téměř mučedníka, jehož názory a životní styl stojí přinejmenším za zvážení. Opravdu mi nedělá dobře představa, že by někomu mohl takový zamindrákovaný a nebezpečný kripl sloužit jako životní vzor... 60 % (14.03.2021)

Tři a půl, s tím, že za vidění to bez debaty stojí. *** Hořko-ironicko-nostalgická redefinice národního hrdiny v reál-kritické sociální eseji z pražských sídlišť Jižního Města, jež se stalo předmětem zájmu developerů a jejich osvědčených nekalých praktik. Narušují svými bezohlednými plány zaběhané pořádky místních, už tak životem semletých obyvatel, z nichž někteří se křivdám mocnějších přizpůsobují unaveněji, navykleji, jdou jim z cesty rezignovaněji a ochotněji než jiní, aby pragmaticky umenšili škody, které je postihnou - ale najdou se i tací, kteří si prostě nemůžou pomoct a nechat to být. Což z nich ještě nedělá hrdiny, jsou prostě jen jinak poznamenaní a převálcovaní mizernou výchovou a nabídkami životních možností v mizerných podmínkách v mizerné společnosti. Na to, že základním pocitem při sledování snímku optikou humanistických ideálů, hodnot a idejí (optikou "pravdy a lásky", jak je vícekrát cynicky v hospodě připomenuta Mrazákem), je hořkost a bezvýchodnost, je sledování skoro až nepochopitelně, absurdně příjemné, což vnímám jako zvládnutý režijní záměr prozrazující jak ironický odstup, tak zainteresované pochopení. To je mi sympatické. *** Plnohodnotný příběh však zjednodušující konstrukt vyprávění nenabízí (já v tom - možná že mylně - vidím slabinu spolupráce s Rudišem), je to opravdu spíš esej než plnokrevný film, a po svérázném, odtažitém fenoménu Schmitke (https://www.csfd.cz/film/389075-schmitke/recenze/?comment=10059558) mi to připadá trochu škoda, ale do velké míry to vyvažují perfektní herecká převtělení a jako divácky vlídný snímek je to rozhodně vděčné a chytlavé, ač zároveň důsledně nepodbízivé. Už pro ten kvalitně namíchaný koktejl připomenutých jednoznačných nešvarů a paradoxů dnešní z mnoha příčin morálně rozložené společnosti a pro ten mix nejednoznačných pocitů, které to v člověku vyvolá a zanechá spolu s kolotočem stokrát omletých, ale neukončených úvah na téma, co se s tím dá dělat obecně a co s tím může dělat každý z nás, abychom mohli společně žít lépe než v takovém marasmu, všichni, bez ohledu na minulost národní i osobní, to za shlédnutí určitě stojí. *~ (13.03.2020)

Možná tak do divadla, nebo coby kniha (ostatně předlohou je Rudišův román Národní třída), ale jako celovečerní film mi to svou „horší“ uchopitelností zrovna nesedlo. Mezi alkoholními ztroskotanci tu ostatní převyšuje Vandam, legenda jednoho velkého panelákového sídliště, který má ostrý slovník, nemá problém rozdat nějakou tu ránu a poměrně neohrabaně se snaží dostat do kalhotek servírce z oblíbené knajpy. Uvnitř dokáže být i citlivý a je svým způsobem dobrák. Jen se zacyklil v určité době, v určitých názorech a neumí se hnout. A současná cesta společnosti jej znervózňuje. Ano, i my vyrostli na nějakých filmových hvězdách, ale kupříkladu belgickou legendu už asi nikdo z nás na stěně nemá (ač dřív měl). Křupan Vandam holt své myšlení měnit nechce a frustraci z nenaplněných ideálů řeší po svém. Takový smutný ztracenec v realitě, se svými každodenními rituály a neměnnými siláckými řečmi. Osobně si sociální komentář dokážu představit jinak a hlavně hlouběji, moc jsem se nezasmál a ona melancholie mě spíš otravovala. Jako jo, každý má nějaký ten šrám z minulosti, každý máme nějakého otce, ale Čermákův hrdina si za mnohé může primárně sám. Tempo má své chyby, pár scén je zbytečných, mnohé bych uchopil jinak, jiné nepřekvapí. Dvě až tři hvězdy! (07.02.2020)

Pod všemi těmi vulgarismy a zdarma rozdávanými pěstmi je skryt smutný, ale silný lidský příběh ve stylu Dona Quijota z pražského sídliště, který se režisérovi opět podařilo nádherně odvyprávět a zakončit vynikajícím závěrem. Zdánlivě jednoznačný film, jenž dokáže překvapit skvělými kontrasty a excelentním hudebním doprovodem. Milé překvapení a druhá pozvánka na další filmový počin Štěpána Altrichtera. [Kino Citadela - Litvínov] (29.09.2019)