Rozmarné léto

„Na tento chrám se kdysi nadávalo velmi urputně, neboť jej stavěl hýsek, který měl dosti drzosti, aby pozměnil půdorys proti pravidlu. Znali jsme tohoto stavitele a můžeme říci, že se nám líbil jakkoli byl poněkud prostopášný.“ aneb co se nám to vlastně urodilo po té, co měl Menzel za sebou Ostře sledované vlaky a nebyl nijak zvlášť nadšený, že by měl hned zase točit? Takto prakticky mimochodem se nám zrodil celkem rozkošný Vančurův přepis, který je překrásný svou bohatou češtinou, atypický v užití barvy v roce 1967 a přinášející na plátna kin čerstvé půvaby Jany Preissové, tehdy ještě Drchalové. Není to sice tak uvolněné a fajn jako Menzel ve spojení s Hrabalem, jako například v Postřižinách, ale ta moudra pronášená Brodským, Hrušínským nebo Myslíkovou jsou absolutní. To pak mohu zamhouřit oka i nad Řehákovým natrženým uchem. „Je dobře míti veselou přítelkyni, znám to. Jejich ouška a jejich tlamičky jsou malé a růžové. Pravím, že to znám, avšak čas míjí a věci se zapomínají.“ (16.11.2014)

Tento způsob humoru zdá se mi poněkud nešťastným. Ani ta kniha, leč byla psána jazykem dávno nepoužívaným a nebezpečně krásným na mě zásadním dojmem zapůsobit nezvládla. Film není o mnoho horší. Rudolf Hrušinský nastoupivši kdekoliv, všude září. Tady též. Film knihu docela věrně kopíruje. Menzel čeho se ujme to nezkazí. Příběh na mě však žádný dojem neudělal, protože je strašně jednoduchý a strašně hloupý. Já se snad ani na ty 3* nezmůžu, leč neustálé kouzelníkovo zdokanlování přecházení provazu za zhlédnutí jisto jistě stojí. Lepší 2*. Nemám totiž příliš rád lyriku a kniha i film jsou lyrikou zahlceny, tudíž jsem vůči filmu nepřiměřeně zaujatý. (21.03.2012)

Když se kdysi diskutovalo o povaze a podstatě rozdílů mezi tzv. civilizovaným a divošským člověkem, případně barbarem, upozornil jeden nejmenovaný francouzský osvícenec, že jedním z nejprokazatelnějších rozdílů je skutečnost, že zatímco civilizovaný člověk pojídá svůj pokrm vidličkou a nožem, volí divoch ke stejné činnosti přímou pomoc svých horních končetin. Potřeba sytit se zůstává v obou případech stejně naléhavou. Zhruba tak lze popsat i rozdíl mezi básnickým jazykem Vančurovým, k němuž člověk musí naprosto "neklipově" dozrát, aby ho mohl nejen pochopit, ale i ocenit a náležitě vychutnat a následně pak domyslet a docítit neúprosnou laskavost nesmlouvavého Vančurova pohledu na banálnost maloměstské idyly. Idyly, která se právě snovou básnickostí své formy stává nadčasovou poetizací té jinak tolik všední skutečnosti. Příběh, jehož filmovou osnovou je luční řeka Lužnice, je nadán vynikajícím scénářem, který je minimálně adekvátním přetlumočením Vančurovy předlohy, skvostnými výkony Hrušínského i Brodského, ale rovněž nesporně sympatickými kreacemi Myslíkové, která vydrží bez svého manžela "neuvěřitelné" tři dny a nanejvýš křehkým dívčím projevem Jany Drchalové, jejímuž sladce mámivému kouzlu lidskému i hereckému v budoucnu podlehne jeden z gigantů soudobého českého i československého herectví Viktor Preiss. Stranou není možno ponechat ani nedoceňovaného Františka Řeháka a skvělý výstup Vančurova současníka Bohuše Záhorského. Pohled na tré mlsných kocourů i kritický odstup pragmaticky vstřícné kouzelníkovy schovanky víc než dokonale ilustrují dva následně citované výroky. Pragmatická Anička na Důrovy svody věcně odpovídá: "Arnoštek je kouzelník sice jen prostřední, ale je to dobrý pěstoun." Ke klerikálním spádům abbého podotýká plebejsky nesmlouvavý Důra: "Lékař by vás, abbé, roznesl po hospodách, protože jste neztratil svého ucha, háje církevní pravdy." Básnivá básnickost prvorepublikové nebo pozdně monarchické rakousko-uherské skutečnosti nikde nepopírá realitu, k níž se vztahuje. Dějovost podobně jako koncentrovanost vančurovského vyjadřování pro někoho banálních předmětů LÉTA je vlastně akční: příběh tří filmových povídek nezabere víc než hodinu času; nikde nenajdeme hluché místo, které by děj retardovalo nebo dokonce zcela ničilo. Film, jehož nechtěným neštěstím je nepřenositelnost vzácného vína specifické českosti do jinojazyčného prostředí, byl ve své době dalším potvrzením uměleckého génia mladého režiséra, nositele Oscara, který teprve krátce před premiérou dosáhl na své třicátiny. A známkou toho, že česká kinematografie je bohatší o další osobnost světového věhlasu. Pro ty, kteří se propracovali svou životní zkušeností k nesnadnému docenění těchto sladkých, zralých plodů, to je stejně nepochybné jako tehdy, před dlouhými čtyřiceti lety. (02.12.2007)

Ó, vy smylní básnici, ó, ty zlořečená literaturo... Nestárnoucí herecký koncert pány Brodského a Hrušínského, krásná Jana Preissová, roztomile neherecký Jiří Menzel s kouzelníckým představením a atmosféra venkovské přírody ve filmu, který si s odstupy času užívám zhruba již od svých 15ti. Tahle filmová inscenace Vančurovy knižní poetiky s pohodově rozmarným příběhem a jemně archaickým humorem nebude pro ty, kteří na filmu ocení co nejvíce akčních scén a počítačových efektů, nejlépe ve 3D rozlíšení. Bude spíše určena milovníkům "filmové poezie", jaké se (nejen) díky panu Menzelovi urodilo v naší kinematografii naštěstí mnoho. Nádherná souhra obrazu, hudby a mluveného slova, v němž zaznívá jedna krásná perla za druhou! ,,Kniha, kterou jsem odložil, nám připomíná, co jest trvání." / ,,Ta kniha je stará 2000 let. Majore, dejte pozor, co říkám." / ,,Major nečetl vaši knihu a nebude ji číst, i kdyby byla ještě starší. Přišel lovit ryby a vy je svým křikem zaháníte." :-) 100% (18.02.2018)

Kouzelně zadaptovaná ještě kouzelnější knížka. Ani samotná Vančurova novela není napsána úplně klasicky a tedy ani k Menzelově podání tak divák nemůže přistupovat. Nečekejte obrovské dějové zvraty a spletité vyprávění plné hromady vtipů Vtip čerpá tenhle jednoduchý příběh možná z postav či všudypřítomné ironie, ale zajímavý je, pokud ho pochopíte, nebo se snažíte. Je parodií a kritikou křehkých mezilidských vztahů, které dokáže otřást tak maličká věc jako příjezd kouzelníka a jeho společnice. Brilantní výkon Hrušínského, před kterým smekám, velmi mě bavila i tedy i Míla Myslíková. Tenhle film mě vážně učaroval a jsem rád, že jsem se k němu přes školu dostal. (20.04.2016)