Na pár krokov

Tak tenhle film mě hodně překvapil! Patří do té sekce filmů, které miluji a nesnáším zároveň, protože je většinou probrečím. Tento jsem snad probrečela nejvíc. Je to krásný, ale smutný film se silným námětem. Tématem je podobný snímku "Hvězdy nám nepřály", ale o dost lepší. Jsou tu sympatičtí herci a soundtrack, který celu story podtrhuje. K tomu je snímek inspirovaný skutečnou osobou, která trpěla stejnou nemocí, jako hlavní postavy ve filmu. Dál už nebudu spoilerovat a doporučuji. Knihu si určitě přečtu. (04.10.2019)

Ta prvoplánová snaha vyždímat z diváků co nejvíce slz a emocí mi sice místy dost vadila, ale nakonec jsem se stejně neubránila jistému dojetí. Velmi dobrou volbou bylo obsazení ústřední dvojice neokoukanými hereckými tvářemi, přičemž mezi sympatickou Haley Lu Richardson a okouzlujícím Colem Sprousem prostě zafungovala chemie. Navíc jsem jim jejich zamilovanost opravdu věřila. A povedl se i romanticky laděný soundtrack. (70%) (10.02.2023)

Keď som si prečítal popis k filmu, tak som si len povzdychol, že to bude ďalšie teenage slzavé údolie prekryté ironickým feelingom á la "nič sa nedeje, veď len umierame". Napriek skeptickým očakávaniam, to bolo napokon celkom fajn a tá náklonnosť medzi Stellou a Willom tomu dodalo veľmi príjemnú atmosféru. Aj keď bolo úplne jasné, kam to celé speje, bolo pekné, že si boli takouto oporou. Záver bol absolútne zbytočným tlačením na pílu, a fakt nechápem ako je možné, že by dvaja smrteľne chorí pacienti len tak uprostred noci mohli ujsť von z nemocnice... Fakt absurdné. Ale chápem, bolo tam treba dodať dramatickosti, aj keď si myslím, že sa to dalo aj inak, ako týmto nezodpovedným útekom cystických zaľúbencov. Bol som rozhodnutý, že dám 4*, ale ten záver to zrazil na tri. (28.07.2021)

Vezměme v úvahu otázku, jak by se daly filmy měřit podle smutnosti. Nenapadá mě nikdo, kdo by byl vhodným kandidátem k předloze tohoto prapodivného hodnocení a já asi také ne. U tohoto filmu mi však trvalo docela dlouho, než jsem se rozbrečela, přestože jsem měla namále. Ale pak už jsem nemohla přestat. A nepamatuju si film, který mi ležel v hlavě tak dlouho, jako tenhle. Film byl úchvatný, nenucený a pořád se v něm něco dělo, jako bych zapomněla, že někdy skončí. Stále jsem očekávala smrt někoho z protagonistů, ale ne se strachem nýbrž s nadějí k ukončení nejen jejich trápení ale i toho mého. A přesto jsem doufala, že se to nestane a že všechno dobře dopadne a také doufala, že to dopadne špatně, protože jinak by pak film nemusel mít takovou váhu. A dopadlo to přesně tak, jak mělo. Film celý byl přesně takový, jaký měl být. -- Hlupáci, kteří zde píšou, že by v jejich věku nebyli schopni vymyslet a říct to, co oni si neuvědomují, že tito lidé jsou mnohem hlubší než my. Že když je někdo tak blízko smrti, přemýšlí úplně jinak, je dospělejší. To vezměte v úvahu a buďtě rádi, že to nemusíte být vy. (01.03.2021)

Romance ve chvilce mezi životem a smrtí. Před pár lety (asi to celé odstartovalo 50/50 Josepha Gordona-Levitta – 2011, Teď a tady s Dakotou Fanning – 2012, či Hvězdy nám nepřály se Shailene Woodley – 2014) se s podobnými teenagerovskými látkami roztrhl pytel, mnohé se nicméně nepodbízely, nenutily lacině vytahovat kapesník, hrdiny spojovala prořízlá pusa, smysl pro kousavý humor i bystré poznatky. Jindy to s tou laciností bylo přesně naopak. Five Feet Apart stojí někde uprostřed. Tentokrát mají ona i on cystickou fibrózu (netušil jsem, že je to až taková svině). A dost mizerné vyhlídky. Její stereotypní nemocniční život naruší právě on, který naopak vedle jejího přísného přístupu k léčbě povinnosti fláká a k testování nového léku přistupuje netečně. Chemie mezi ústřední dvojkou je hmatatelná, emoce zaručené. Jen je to celé oproti výše zmíněné trojici patetičtější, naivnější a dialogy jsou až přespříliš uhnětené pro své cílové publikum. Tvůrci přesto dvojici i přes fádní nemocniční prostory nepasují do stereotypních pozic a párkrát i docela mile překvapí. A Haley Lu Richardson si už nějakou dobu všímám mnohem důkladněji. (15.10.2023)