Na pár krokov

Příjemně, svižně rozverný začátek, přehnaně (očekávaně) "slzičkodojný" konec. Teenagerská romance dvou mladých, sympatických, nevyléčitelně nemocných lidiček, kteří v prostředí špitálu zápasí s nepříznivými prognózami ("hvězdami") o naději na pár let života… či obyčejnou lásku, přestože se k sobě nemohou přiblížit na tři kroky. Klišé, upřímné a dlouhou dobu nevtíravé, ve druhé polovině přeci jen lepkavě přitlačí na pilu těžkotonážního melodrámatu. (14.12.2021)

Tak zase niečo o chorobe a umieraní. No som prekvapený, na to ako som tohto námetu v poslednej dobe prejedený, to nebolo až tak zlé. A to aj napriek tomu, že mi tu občas trápne klišé romantických umieracích filmov otrieskalo hlavu o stenu. Napríklad to porovnávanie jaziev, narodeninová oslava.... Nejak mi to v tomto prípade nevadilo. Možno to bolo vďaka sympatickému hereckému obsadeniu, alebo že sa celý príbeh autori snažili poňať reálne a čo to o chorobe aj povedať. Slabší nadpriemer. 70/100 (10.04.2020)

Hvězdy nám nepřály. Jenže trochu jinak. Trochu méně ve všem a trochu víc pateticky. Tyhle filmy o smrtelných nemocech jsou takové těžkopádné v tom, jak ždímají ty city z diváka tou lineární cestou. Všechno je terminální a deterministické a hrdinské. To je samozřejmě správně. Ale já asi možná i hypochondricky se prostě ošívám. (24.07.2022)

Ta prvoplánová snaha vyždímat z diváků co nejvíce slz a emocí mi sice místy dost vadila, ale nakonec jsem se stejně neubránila jistému dojetí. Velmi dobrou volbou bylo obsazení ústřední dvojice neokoukanými hereckými tvářemi, přičemž mezi sympatickou Haley Lu Richardson a okouzlujícím Colem Sprousem prostě zafungovala chemie. Navíc jsem jim jejich zamilovanost opravdu věřila. A povedl se i romanticky laděný soundtrack. (70%) (10.02.2023)

Romance ve chvilce mezi životem a smrtí. Před pár lety (asi to celé odstartovalo 50/50 Josepha Gordona-Levitta – 2011, Teď a tady s Dakotou Fanning – 2012, či Hvězdy nám nepřály se Shailene Woodley – 2014) se s podobnými teenagerovskými látkami roztrhl pytel, mnohé se nicméně nepodbízely, nenutily lacině vytahovat kapesník, hrdiny spojovala prořízlá pusa, smysl pro kousavý humor i bystré poznatky. Jindy to s tou laciností bylo přesně naopak. Five Feet Apart stojí někde uprostřed. Tentokrát mají ona i on cystickou fibrózu (netušil jsem, že je to až taková svině). A dost mizerné vyhlídky. Její stereotypní nemocniční život naruší právě on, který naopak vedle jejího přísného přístupu k léčbě povinnosti fláká a k testování nového léku přistupuje netečně. Chemie mezi ústřední dvojkou je hmatatelná, emoce zaručené. Jen je to celé oproti výše zmíněné trojici patetičtější, naivnější a dialogy jsou až přespříliš uhnětené pro své cílové publikum. Tvůrci přesto dvojici i přes fádní nemocniční prostory nepasují do stereotypních pozic a párkrát i docela mile překvapí. A Haley Lu Richardson si už nějakou dobu všímám mnohem důkladněji. (15.10.2023)