Úspech môjho tajomstva

podařilo se mi získat 14 filmů Almodóvara.Obdivuji jeho jednoduchost s jakou dokáže vyjádřit všechny emoce světa.Jinak tahle baba byla na zabití.Dusila všechny kolem sebe svoji neschopností se postavit čelem  celému světu s jeho nástrahami.Ale protože mám jednu takovou známou tak jsem ten film brala vážně.I když na něho sedla patina času. (26.10.2022)

Ano, pokud bychom chteli mluvit o pozitivech Kvetu meho tajemstvi, dostaneme se tam, kde u kazdeho dila Almodovara. Vyborna kamera, pribeh,hudba, vtip, nadsazka, barvy a skvely vyber hercu a jejich vykony. Tento film pojednava o sice kratkem obdobi zivota jedne spisovatelky, avsak velmi intenzivnim. Urcite stoji za videni a snad az na odpurce Almodovara, kazdeho necim zaujme. Vyborna byla postava matky hlavni predstavitelky, co slovo to perla. Jinak jsem si vsimnul, ze ve vsech Pedrovych filmech jsou vzdy zabery na spoustu nadhernych vchodovych dveri domu, jedny hezci nez druhe. Tak nevim, zda jsou ve Spanelsku vsechny dvere tak krasne nebo si je reziser vybira...?!:-) (02.02.2009)

Běžná permutace Almodóvarových obvyklých témat - ženská obětavost, žena jako ekonomický tahoun rodiny, pouto mezi ženami, ženská oddanost, adorace pokleslých žánrů, prolínání různých vrstev fikce. Ženy, ženy, ženy. S velkým Ž. Žádná příznačně nepřipomíná nudné, prázdné, duté, ordinérní husy, kterých, jak všichni dobře víme, po světě gágá nemálo. Almodóvarův svět je postrádá zcela. Nepočetní a postradatelní jsou i muži, odsouzeni do role záporáků (nakladatel), slabochů (příznačně pojmenovaný důstojník Paco), slintavých obdivovatelů (otylý šéfredaktor; zjevně režisérovo alter ego) a příživníků (cigánský tanečník). A jeden či dva transsexuálové nebo cosi na ten způsob. Všechno je ještě docela originální, jen jaksi méně zářivé, než u mistrových vizuálně opulentnějších produkcí po roce přelomu tisíciletí. Zaměnitelnost jde tak daleko, že se jedna ze zmíněných literárních zápletek zcela překrývá s hlavní dějovou linií Volver. Od tvůrce jako je Almodóvar by soudný člověk asi neočekával radikální změnu formy a obsahu. Květ mého tajemství ale trpí tím, že vše, čím se pokouší trumfovat, zpracoval Almodóvar lépe jinde. I když to bylo v případech, které mi přicházejí na mysl, chronologicky později, degustaci to poškodilo. Hezká ukázka toho, jak recyklací poškodit cosi původního. (23.10.2015)

Almodóvar ženské duši opravdu rozumí, i když je znát, že ji v každém okamžiku zrovna neobdivuje. Je radost dívat se, jak si pohrává s její neovladatelnou emociální živelností, dokáže jí diváka provádět, bavit se jí, ironizovat, ale koneckonců ji s ním i sdílet, a to i když je divák chlap. Kouzla s kamerou, které jsou do té míry originální, že je nelze přehlédnout, a do té míry pokorné, že netrčí a neruší, všechno ještě půvabně dotvářejí. (14.06.2009)

Byl u mě soused, otevřel jsem svoje aroniové víno a pokouřil z jeho zásob, a slovo dalo slovo, a pojal jsem ppokoutný úmysl, představit mu současnou (?) evropskou filmografii, zastoupenou jedním jedním filmem. Měl to být film bez výrazného příběhu, vícevrstevný, se spoustou drobných nuancí, barev, tvarů, kupou hloupých a moudrých řečí, ryzích a falešných citů, neblahých a prospěšných činností. Celkové vyznění spíš optimistické, humorné, ne pomstychtivé (pomsta není žádná stranda). Němely by v něm být rvačky, popravy nebo podobné akce. Nějaká postava, na které by mohlo oko radostně spočinout, by tam být mohla. Jeho režisér by měl být etablovaný, žádný nadějný debutant, režisér čistého stylu, jehož jeden každý film přechází v každý jiný.... Že to nakonec dopadlo takhle, není asi příliš překvapivé... A co na to soused? Nevím, protože spěchal domů, kde nechal svého neposedného psa. (10.11.2017)