Chlapec, který spoutal vítr

Ukázka skutečných reálií africké země Malawi, v níž čekání na déšť je jako smilování. Tento film podle skutečné události je důkazem, že v Africe jsou též chytré hlavičky. Jeden skvělý nápad a jeho zhmotnění v "polních" podmínkách může znamenat lepší úrodu, život, naději a pro hlavního hrdinu studium na vysoké škole ve Státech. Jedinou a citelnou kaňkou je emoční plochost dílka. (15.06.2020)

Film stojí na hereckých výkonech. Nedělá jednoduchý portrét oběti, ale hluboce informovaný a plně vylíčený portrét kultury. Většina z nás o ní ví málo. Třináctiletý chlapec v Malawi vymyslí neobvyklý způsob, jak svou vesnici a rodinu zachránit od hladomoru. Podle pravdivé povídky Williama Kamkwamby. (16.04.2019)

Hodně jsem přemýšlela jestli dát 3* nebo 4*, nakonec jsem hodnocení snížila a to z jednogo důvodu. Film má neskutečně pomalé tempo. Musela jsem ho třikrát pauznout., abych si trochu odpočinula a následně ho mohla dokoukat. Příběh je to zajímavý a z jiné kultury. Baví mě sledovat, jak to funguje jinde na světě, to co je pro nás samozřejmostí je pro ně něco nového moderního. A věřím, že tam existuje několik dětí, ze kterých se stanou géniové, vždyť kolik takových sktečných příběhů bylo? Chiwetel se snažil hrát i na struny emocí. Upřímně? Emoce u mě zafungovali akorát jednou a to při scéně, kdy jim ukradli všechno jídlo zatím co otec byl pryč a William sháněl zrní, ale to se ve mě spíše probudila empatie. kterou oplývám až až. Jinak emoce 0. Ani jsem neměla radost z toho, že postavil mini větrnou elektrárnu, prostě nic. Není to úplně špatný film, přiblíží jinou zemi a jinou kulturu nám, co o tom moc nevíme, ale není to nic speciálního. (04.04.2020)

Nikdy se nevzdat, bylo vždy motivací k úspěchu. A že na tom něco je, vypráví i tento snímek, jehož příběh byl sepsán na základě skutečné události zachycené ve stejnojmenné knize napsané Williamem Kamkwamba a novinářem Bryanem Mealerem, o čemž nás tradičně přesvědčí dobové fotografie skutečných jedinců na konci snímku. Afrika, chudá vesnice a v ní obyvatelé se závislostí na zemědělství. A tak nějak si vystačí, ale jen do té doby, dokud nepřijde katastrofální sucho. Snímek poukazuje na tamní život, o kterém se nám nejen ani nesní, ale ani si neumíme představit. Hlavní postavou je chlapec, který se v nějaké knížce dočte o větrné turbíně a dostane nápad, jak zavlažit pole. A jak už to tak bývá, cesta ke splnění snu bude hodně trnitá. A tak snímek vypráví příběh o tom, jak chlapec překonává překážky ve snaze něco udělat pro dobro všech. A je to velice silný příběh. Celý film má na svědomí Chiwetel Ejiofor, který napsal scénář, sám si ho natočil a zahrál si otce onoho chlapce. Ve výsledku je vidět, že moc dobře věděl, co dělá. Poukazuje se tu nejen na otázku klimatu, ale i na rostoucí industrializaci ve spojení s chudobou a nedostatečným vzděláním. Daná psychologie člověka je jednorozměrná. Se suchem přichází hlad. Jenomže ten se neobjevuje jako důsledek komplexních, ekonomických, sociálních a ekologických souvislostí, ale v důsledku přirozených klimatických jevů, které jsou částečně způsobené nedbalostí a chamtivostí. Tento film má hodně co do sebe, a byť se někomu může zdát, že v Africe je něco takového už po léta normální, jako varování může posloužit dobře. (17.06.2019)

Velmi pěkný vhled do trošku jiné, ale sympaticke africké rodiny. Jde o rodinu, která si uvědomuje důležitost vzdělání, a tak veškeré peníze neváhají dat na studium dětí, aby nemusely celý život pěstovat kukuřici. Časem se ale do země priplizi pan Hladomor. Vlada, jak byva v Africe zvykem, je však tak laxni a zkorumpovaná, že se nezmůže téměř na zadnou pomoc. A tak musí zasahnout nadany chlapec, William, ktery se nebojí zariskovat, zapojit mozek a v roce 2001!!! vyrobit v rodne vesnici trošku elektřiny, aby mohl vyrobit primitivní zavlažovací system. Vesnice se pak zase může cpat od rana do večera kukuřicí. Spoliery. Moc se mi líbila scéna, kdy William, opravil radio. Začaly hrát zprávy, kdy zrovna došlo k "atentátu" na dvojčata v New Yorku. ... "My chceme fotbal" William přetočí jinou frekvenci a všichni zajásají a jsou šťastní, ze můžou poslouchat, jak se parta lidí žene za balonem. Koho by tam tak starosti západních zemí zajímaly... Obrovsky lito mi bylo věrného pejska. A v neposledni řadě se mi libila scena konfrontace otce a syna. Připustit si, že vaše dítě je chytřejší nez vy. Že ma co nabidnout a může vas dostat z toho svrabu, kteremu se říká hlad. Velmi příjemný film se zajimavym pohledem do stále neuvěřitelně zaostalých afrických zemí. (19.08.2023)