Tam, kde je tráva zelenšia

Všetko je tu také farebné, od pokožky až po oblečenie, až to oslepuje oči. A na začiatku aj nechutné bozkávačky zo strojčekom v hube, aký mala táto scénka zmysel? Vyprázdniť žalúdok? Niektorí režiséri proste stavajú svoj bizár na úroveň výplachu, takže už nemusíte navštíviť najbližšiu pohotovosť. Neskôr tam malý okuliarnik začne búšiť do klavíra takým spôsobom, že okamžite nadobudnete urgentnú potrebu okrem gastroenterológa navštíviť aj ušného, pretože máte pocit, ako vám bubienok chce vyskočiť z hlavy. Takýto bizár sa vinie celým filmom a jeho prínos do kinematografie je veľká nula. (22.11.2020)

Greener Grass je něco jako LSD verze Zoufalých manželek, akorát bez mysteriózní zápletky, i když nějaké ty vraždy zde na pozadí také probíhají. Úmyslně přestřelená a bizarní podívaná ovšem postrádá jakýkoliv hmatatelnější příběh a většinu času se prostě něco děje a vy sledujete bizarní chování a vzájemnou interakci všech postav. Je to jedna velká satira na americkou střední vrstvu žijící na předměstí, jejichž největší starostí je velikost bazénu a jaké nosí oblečení. Aby jste si Greener Grass užili, tak vám musí sednout jeho specificky absurdní humor, který mě bohužel většinou míjel. Našel bych zde několik momentů, které mě upřímně pobavily, ale bylo to vždy tak jednou z deseti pokusů, což je u takovéhoto filmu prostě málo. Slušný pokus, který si své diváky najde a má potenciál stát se kultovní záležitostí, ale nic pro mě. (20.11.2019)

Velice svěží film, který, býť zajímavě natočen, je i přes všechnu absurditu a originalitu konzistentně přízemní a nudný. Což jsem po provokativním úvodu nečekal. Nicméně se tvůrcům podařilo udržet mne v lehkéneustupuící úzkosti až do samotného konce, což byl předpokládám záměr. Takže jsem poněkud zmaten a mé pocity bezprostředně po shlédnutí přinejmenším rozporuplné. PS: Asi mám fóbii z pastelových barev. :))) (06.11.2020)

"Tyhle dvě zřejmě nerozlučné ženské se asi dlouho hledaly, než se našly," říká Jitka Cardová. A nebo si také padly hned do oka. Těžko říct, stejně tak, zda se film blíží spíš Buňuelově sociální surrealitě nebo těžké kritice soudobé společnosti. Dále se (jen krátce) budu věnovat druhé otázce vedoucí ke změně paradigmatu charakterizovaného následujícími "wittgensteinovkami": 1. Tráva je zelenější. 2. Jako rodič dítěte je jistá pouze matka, proto ho může dát komu chce. 2.1. Dítě-pes vyniká mnohdy nad dítě-člověk čilostí a hravostí, proto je ho možno upřednostnit. 2.2. S kým souložíš, toho porodíš, 2.3. Sňatek a rozvod jsou pouhé konvence, kdo zapomíná na ženění a rozvádění, jeho třeba na to upozornit, 3. Kdo se pořád omlouvá, může při stříhání vlasů vykrvácet. - A tak dále a tak dál. Naplnit rozsah Tractatu Logico-Philosophicu je hravě snadné; samozřejmě pro toho, kdo si chce hrát: A hrát si na "Greener Grass" je povznášející. (01.12.2020)

Nehorázně legrační společenská satira odehrávající se v pastelově barevném světě, kde všichni dospělí nosí rovnátka (na rozdíl od dětí, s nimiž je nakládáno jako s majetkem), jezdí v golfových vozících, jednají zcela mimózně a nápadně si závidí své domy, zahrady, bazény i potomky. Ve filmu se dá vysledovat příběhová linie jedné z hrdinek, která se po sérii špatných rozhodnutí marně pokusí vymanit z všeobjímající konformity, jinak ale snímek děj nemá a sestává spíš z tematicky propojených skečů, v nichž jsou nejrůznější všední situace a maloměšťácké stereotypy obohacované o netušené, absurdní a nonsensové pointy. Výsledkem je surrealistická přehlídka nápaditých epizodek, z nichž sice ne všechny dopadají na úrodnou půdu, leč úžasně hravá a k popukání jich je většina. Humor je nicméně subjektivní, takže se může samozřejmě snadno stát, že vám to hrubě nesedne. (13.10.2019)