Mucha

Původní Moucha má se slavným Cronenbergovým remakem společnou jen hrubou kostru příběhu a v dnešní době už působí poněkud archaicky. Nejen svými šablonovitými postavami, hereckými výkony ("schizofrenní" zápas s vlastní muší rukou byl vydatně komický) a filmovým jazykem (stavba scénáře a banalita některých dialogů), ale i "vědeckou" stránkou zápletky. Tam, kde Cronenberg použil skvělý nápad o splynutí lidské a muší DNA, vystačili si v osmapadesátém s konstatováním, že jejich "atomy se promíchaly". Hm, no dejme tomu, že pro masy bylo tehdy tohle vysvětlení dostatečné, ačkoliv o DNA už se nějaký ten rok vědělo. Ale proč tedy mozek v oné muší hlavě zůstal lidský? A lidský zůstal nejspíš i v lidské hlavě mouchy, soudě podle křiku v pavučině... Ale právě tady musím obrátit, protože zrovna tahle nečekaná scéna mě pár minut před koncem filmu hodně nadchla. Samozřejmě že ne svou trikovou stránkou, ale svým obsahem. I odmaskování pána s muší hlavou bylo docela působivé a nepochybuju, že při něm před půl stoletím leckterá dáma v biografu vyděšeně vyjekla a v noci pak měla neklidné sny. A líbila se mi i příjemně morbidní scéna s lisem. Takže divácky jsem s filmem docela spokojený, ale tak velký milec filmového retra zase nejsem, abych mu dal víc než tři hvězdy. (20.06.2016)

Skvělé upozornění před technikou a vědeckými objevy. Na mě ale moc vyhrocené, účelové a místy spíše komické. Moucha je slušně natočené sci-fi, ale hodně tomu ubral herecký výkon Patricie Owens a její věčné "Andre! Andre!" před pracovnou čtení vzkazu přerušila asi 5x a pokaždé zakřičela "Andre!". Toho bylo trochu moc. Také poslední scéna nebyla moc vydařeným závěrem. Byla vážně směšná :) (12.12.2007)

Když jsem před lety v jedné antologii hororových povídek narazil na povídku „Moucha“ George Langelaana, byl jsem dost překvapený, kolik toho nemá společného se stejnojmenným filmem z osmdesátých let. O to milejší bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že podle této povídky byl natočen film již koncem padesátých let, který se jí drží docela věrně. A ač bych si myslel, že film podle této povídky nemůže být nějak extra dobrý, byl jsem přesvědčen o opaku. Zřejmě za to může takové to kouzlo starých sci-fi hororových filmů, ta schopnost z toho mála možností tehdejší doby, hlavně co se týče triků, vykřesat příznivé maximum a samozřejmě Vincent Price v jedné z vedlejších rolí. Moucha prostě obsahuje něco, co dnešní filmaři zpravidla nedokáží a co dnešním sci-fi a hororovým filmům, zaměřeným převážně na vizualitu, chybí – obyčejný lidský příběh, který je děsivý svým obsahem a ne jen formou, svým příběhem a ne jen vizuálním zpracováním. Samozřejmostí je skvělá hudba a k tomu navíc již zmíněné dobré triky. (12.08.2009)

Povídku, kterou napsal George Langelaan jsem nikdy nečetl, takže v tomto jsem „naprosto nepolíbený“. Nicméně již několikrát jsem viděl Cronenbergův remake a musím uznat, že to není vůbec špatný film. Tento původní kousek jsem kdysi dávno viděl na MGM, ale moc jsem si z něho nepamatoval. Konečně jsem si ale udělal čas, abych se této „sérii“ věnoval více pozornosti a musím říct, že ani originál není vůbec špatný – hlavně tedy co se roku vzniku týče a tehdejších možností. Zatímco remake se snažil útočit na diváka svou děsivostí – tady šlo především o dramatičnost daného příběhu. A Kurt Neumann to dle mého zvládl velmi dobře – jen je škoda, že nedlouho po natočení filmu spáchal sebevraždu. I tak jsem si ale jeho kousek dokázal užít a absolutně nelituji, že jsem mu věnoval svůj čas. Hororových momentů si tu popravdě sice moc neužijeme, ale o tom to ani nebylo. Po úvodní ukázce tragického konce, se následně vrháme do událostí, které tomu předcházely – některé byly až humorné, většina však v sobě nesla postupné dramatické následky, horlivosti a lehkovážnosti hlavního hrdiny. Který si pak s těžkým srdcem všechny následky hořce uvědomuje a rozhodne se vše dobrovolně skoncovat. Tvůrcům nemůžu mít ani za zlé to, že se rozhodli vytasit se svými „monstry“ až v samotném závěru. Přece jenom v té době neměli ještě vymoženosti moderní doby a tak nám nabídnou muší hlavu a končetinu až skoro v samotném závěru, stejně jako mouchu s lidskou hlavou v ohrožení života – obě tyto scény považuji za docela silné momenty a přestože některým to možná bude spíše k smíchu – já byl s jejich prací spokojený. 70% (10.05.2021)

Kdybych měl srovnávat, tak Cronenbergův remake je co do hororových propriet výživnější, plný neodolatelného hnusu, ale tenhle předobraz má zase fikanější příběhovou strukturu. První půlhodinu si rejže hraje s divákem paranoidní hru (je ta ženská fakt blázen, nebo co se to k čertu děje?) a pak díky flashbackům se odkrývá hrůzná pointa, kdy brutálním mordem v lisu to nekončí, naopak si tvůrci připraví ještě jedno překvapení, díky kterému se příběh zvrátí o 180 stupňů. Některé scény jsou fakt hororový strop, nikdy bych neřekl, jak napínavé múže být chytání obyčejné mouchy, s vědomím toho, že jde vlastně o lidský život. Má to i jedinečný vědecko-fantastický rozměr. The Fly se stal významným milníkem pro vývoj filmové vědecké fantastiky jako celku. Jak uvádí mnohé chytré knihy, toto je úplně první film, který využívá myšlenku jaderného štěpení a fúze, myšlenku, že hmotu lze přeměnit na energii a energii zpět na hmotu. Je to přesně stejný princip, který přijal za své až o 20 let později Star Trek a jeho slavné teleportační zařízení. A kdyby nic jiného, tak za zjištění, že mouchy mají rády mléko smíchané s rumem, tenhle báječný film přeci stojí :o) (05.10.2021)