Byl jednou jeden dům

Půvabný koukatelný miniseriál, který může vděčit za svůj úspěch především perfektním herců - a že se jich tady sešlo. K dokonalosti mi něco málo scházelo, možná i nějaký ten šestý díl navíc, který by dovyprávěl příběhovou linku určitých postav, které zůstaly jaksi nedořešeny. Škoda, že seriálů, které by tak věrohodně vykreslovaly povahu českého člověka, je tak málo. Točí se pokračování Nemocnic na kraji města a Sanitek, ale opravdové skvosty zůstavají pořád v pozadí. Světélkem v tunelu je pak letošní výtečné "České století". (29.10.2013)

O tom, co by mohly vyprávět ... všechny české domy - obzvláště ty starodávné ... solidní ... pavlačové - ty, které hodně pamatují. Schází jim jen drobnost: Dar řeči. Jejich zdi jsou němými svědky našich národních dějim, tudíž měly dost času poznat skrz naskrz naši národní povahu - v originálním televizním seriálu pak měly tu čest stát se kulisami pohnuté doby, která lámala i zocelovala charaktery, když za pochodu měnila podobu světa. Umožnily tak téměř divadelní uchopení osudů obyvatel "jednoho domu", kterým své tváře (i hlasy) propůjčila VELICE silná herecká sestava. Natáčením se evidentně dobře bavila - tím pádem na mě dýchla čirá, ničím nezkalená nostalgie ... a téměř mě porazila: To bývaly časy, když NAŠI herci v ČESKÝCH televizních seriálech zcela samozřejmě HRÁLI - namísto nuceného odříkávání naučených replik. Jenomže oni také měli CO hrát, neboť každá postava měla svůj osobitý profil, kterého se její představitel mohl přidržet - a dialogy nepřipomínaly mlácení prázdné slámy. Dějová linie nese cejch doby, která ji stvořila - ale jen v míře nezbytně nutné, takže excelentní jízdu maličko kazí jen poslední, pátý díl, pojednávající o pražském povstání. Barikáda pěkně pospolu s hrstkou svých obránců - a s trochou rozpaků postává stranou hlavního proudu dějin a divák se důležité informace dozvídá prakticky jen zprostředkovaně z dobového vysílání Českého rozhlasu. Na veliké události prostě maličké jeviště Bagounovy ulice nestačí, neboť historie obyčejně kráčívá po hlavních třídách. Osvoboditele tak lze na vlastní oči vidět jen ve stylizovaných dokumentárních záběrech ... a v úplném závěru si můžete prohlédnout památník s tankem číslo 23, který ovšem na Smíchově už dávno nenajdete. Neboť přišla jiná, zbrusu nová přelomová doba, která měla potřebu šmahem bourat staré symboly jako trapné připomínky všech normalizovaných let - a tak s příkladnou horlivostí ve velkém s vaničkami vylévala i děti ... jakoby ztratila rozlišovací schopnosti - jakoby neuměla (nebo NECHTĚLA) hledat rozdíly mezi letopočty 1945 a 1968. Možná byla skálopevně přesvědčená o své pravdě - nebo se chtěla jen dostatečně zviditelnit (a v horším případně ze svého zviditelnění i profitovat), ale to už je jiná historie ... kdoví, jak dlouho nám vydrží zdánlivě nezbouratelné symboly vystavěné ve žhavé současnosti - při našich mnohdy riskantních hrátkách spojených se šířením "západních hodnot". (09.07.2015)

Tohle by už žádná televize neměla nikdy vysílat. Protože každým zopakováním tohoto skvostně napsaného, obsazeného, zrežírovaného i zahraného seriálu ještě více vynikne bezradnost současných scenáristů, neschopnost režisérů a totální netaletovanost všech herců, kteří se na páchání současných seriálů podílejí. Mimochodem, asi hned tak nezapomenu na scénu, kdy Dlask (Jiří Vala) oznamuje Hrachové (Jana Hlaváčová), že Hrach zemřel. Kde jinde by víc vynikla laskavost pana režiséra? (01.01.2013)

Překrásný seriál s kouzlem staré Prahy, kterou, ač Moravan, mám velmi rád. Spousta božských herců v báječné kompozici úžasných vztahů pavlačového domu v období válečných let. Proč však ten bolševický zápach, ponižující československou inteligenci a živnostníky, jenž se táhne tímto hezkým příběhem? Korunu všemu dodává komunistický mazal, vždy soudný a sprvedlivý... škoda, že tak soudní a spravedliví nebyli, když věšeli hrdiny našeho národa. Přesto je tohle dílko velmi pěkné a milé a možná bude v budoucnu přesunuto do první desítky mých oblíbených. (14.04.2013)

Není to scénaristicky dokonalé a příběh, postavy zde neprocházejí klasickým seriálovým vývojem, pět dílů je na to málo. Seriálový potenciál také ruší to, že pozadí druhé světové války se stává hlavním motivem. Taková malá epopej o životě jednoho pražského baráku za druhé světové války. Troufám si tvrdit, že by tenhle seriál docela zapadl, nebýt toho hvězdného hereckého obsazení. Tady sešlo pár generací nejlepších českých herců a dívat se na ně je paráda. (03.10.2011)