Čtrnáctý u stolu

Nejsem žádný mravouk, ale prostě mi to nejde přes pajšl, při pomyšlení, že film vznikl v době, kdy lidé umírali v koncentrácích, srali strachy před gestapem a soused udával souseda pro kus žvance. Co motivovalo tvůrce k natočení něčeho tak hloupého a laciného? Výdělek? Prostě prachy nesmrdí v žádné době? To byla v té době společenská objednávka nebo se směli točit jen takové mydliny? Než opustit pohodlí a lesk filmového světa, tak budeme hrát v čemkoliv, jen když to zacinká. To se opravdu měli chuť lidé bavit sledováním takového škváru? Češi mají jednu "úžasnou" vlastnost, přizpůsobí se prostě každé době... (17.11.2019)

Samozřejmě tak trochu podle německého střihu, ale jak příjemné! Nepříliš nadšené kritiky tehdy Oldřicha Nového od dalších režijních pokusů odradily, což je asi škoda, neb výsledek je velmi dobrý. K tomu navíc první komická role Karla Högera, propracovaná do všech detailů - aj, jak je to vidět především ve scénách s ostatními, slabšími jeho současníky... Rozhodně by si Čtrnáctý u stolu zasloužil více repriz v TV, o vlastním DVD ani nemluvě. (30.05.2008)

Jak Oldřich Nový, tak i Antonín Zelenka natočili jediný film a tím je právě Čtrnáctý u stolu. Je to zajímavý snímek, který se pohybuje na pomezí komedie a detektivky a který mě bavil i díky Karlu Högerovi. Musím říct, že z jeho začátků je to zatím pro mě jeho nejpovedenější role, ve které se jistě i řádně vyřádil. Škoda jen toho závěru, který se mi nezdál příliš povedený ba naopak. I tak je ale závěrečná pointa minimálně neočekávaná. (09.08.2023)

Česká kriminální komedie o záhadném mladém muži (K. Höger), který se nečekaně objeví u starosty a doplní počet jeho hostů na čtrnáct, neboť třináct osob u stolu prý přináší neštěstí. Překvapení, které způsobil, když se představil jako Pavel Čtrnáctý, nebylo nic proti tomu, když bez okolků políbil starostovu dceru Emu (D. Frýbortová) a projevil ji tak před všemi hosty svou náklonnost. Höger získal místo jako knihovník u pana Linharta (záhřebský rodák Z. Rogoz), jehož trezor byl zanedlouho vykraden. Poté pracuje pod jiným jménem jako osobní sluha u továrníka Berseckého (K. Dostal), jemuž byly odcizeny šperky, a to se už jistě nejeden divák domnívá, že má s loupežemi něco společného. Nevyjasněná Högerova přítomnost u obou krádeží způsobí rozkol mezi Čtrnáctým a Emou, avšak v závěru bylo jeho podivné počínání, včetně jeho pravé totožnosti a povolání, smysluplně vyjasněno hledáním dodatku k závěti, v níž mu má být odkázán majetek. Snímek je výjimečný tím, že na režisérské židli seděl O. Nový (společně s A. Zelenkou) a jeho ojedinělé autorské dílo díky závěrečnému překvapivému vysvětlení přináší zajímavý filmový zážitek. Ve vedlejších rolích se objevil vykutálený hrabě R. Schránil, komický strýček Kilián v podání F. Filipovského či L. Zemková jako Berseckého dcera Lydie, která se prezentovala úvodním opileckým vystoupením a poté se na jedné společenské události objevila ve velmi extravagantních šatech. Ve filmu natočeném podle německé předlohy se K. Höger prezentoval elegantním hereckým výkonem, avšak kromě něho, smysluplného závěrečného rozuzlení a režiséra, který si poprvé a naposledy odskočil od svého hereckého povolání, v něm nespatřuji nic významného. (16.08.2019)

Dosti komplikovaná zápletka, ale díky tomu, že jsme nevěděli, co v těch dvou domech Čtrnáctý hledá, dokázalo to podržet ze zvědavosti u jinak dost nezajímavého děje. Nová hvězda českého filmu z protektorátních časů Karel Höger zde vytvořil jednu z prvních výrazných rolí; zápletka s Emou by byla zajímavější, kdybychom se dozvěděli, že spolu dříve užý opravdu něco měli, ale jak se zdá, tak se opravdu do sebe podivně zakoukali až toho deštivého večera. Šlemrovou a Nollovou jsem poznal víc podle hlasu než vizuálně, jednu z prvních rolí zde hrála Jiřina Petrovická. Komedie to moc nebyla a krimi vlastně také ne, ta parta vedená Vladimírem Majerem - to byli detektivové nebo jen kamarádi? To zůstalo nevysvětleno také. (19.03.2017)