Prameň panny

Pokud pominu to ,že od Bergmana jsem očekávala další psychologickou lahůdku a budu k Pramenu panny přistupovat jako k přenesení zpívané legendy na filmové plátno, nejsem zklamaná. Bergmanovská "oddychovka", ale doopravdy oddychovka v uvozovkách a jeho vize dob středověku. Nykvistova již tradičně skvělá kamera. Pokud se neubráním srovnání s dobovým zamyšlením F.Vláčila, na něhož jsem si několikrát při filmu vzpomněla, musím konstatovat, že přeci jen česká krajina je více krajinou mého srdce. (07.05.2008)

Spoilery! Přiznám se, že příliš nechápu, čím si právě tento snímek zasloužil příval takové divácké oblíbenosti. Přiznám se, že to nechápu ani po přečtení komentářů. Myšlenkou mi přišel tento snímek neskutečně plytký. Ani po kotníky snímek nesahal Bergmanově o tři roky starší Sedmé pečeti. Uživatelé zde chválí například to, že snímek skvěle vystihl středověkou mentalitu. Zřejmě v té době žili, když ji tak dobře znají. Hrozně jsem se těšil na "krutý výjev znásilnění a zabití zemanské dcerky", neboť jsem si omylem přečetl první větu obsahu. V rámci znásilnění se Bergman rozhodl trhnout světový rekord a pán násilník se stihl uspokojit asi za 10 sekund, přičemž mi doteď není jasné, jak se mu mohlo podařit za tak krátký čas vůbec proniknout do nevlhkého a útlého lůna nevinné slečny, kam by se člověku podařilo vměstnat sotva jeden prstík. Jediným fajn momentem zůstává letecký den, který uspořádal dívčin táta pro jednoho nezletilého pachatele. Film je krátký, takže mě nestihl začít iritovat. Nicméně jsem zde nepostřehl nic, co by mi vnuklo myšlenku hodnotit nějak štědřeji. Strašné zklamání. Dvě hvězdy dávám takřka se zavřenýma očima. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (01.06.2017)

Poctivo vyrozprávaný príbeh-legenda z lesov. Vzdialená dnešnému kinematografickému spracovaniu mýtov, zameranému na efektnú akciu a patetické (instantné) posolstvá. Prameň panny vykresľuje nádheru prírody a v kontraste s týmto idylickým obrazom lesa a lúčin ukazuje krutosť ľudského počínania. Využíva sa pri tom rovnocenne úsporné slovo, mlčanie a sila svetla aj tieňa pri ukázaní citových pohnutí postáv ako aj pri atmosfére situácie. Dôležité sú náhodné, zdanlivo nepatrné znamenia. Často upozorňujú na nadchádzajúce udalostí. Varujú. Zmarenie života, ktoré je ústredným aktom legendy, bolo možno dôsledkom zariekavania pomocou vysušených hnátov zvierat a ropušieho hamburgeru. No možno išlo len o náhodný stret s triom divokých horalov. Všeobecne sa konflikt odohráva v strete ritualizovaného náboženstva, prikazujúcom v bežnom konaní vždy pokoru, odpustenie a nenásilie, so svetom nespútaných divokých síl, vzývajúcich prírodné znamenia a pohanské božstvá. Ukazuje sa, že oba svety sú navzájom prestúpiteľné. Zločinom poznačení hriešnici predstavovaní divokými pastiermi sa viackrát zháčia, žalúdok jedného z nich sa dokonca vzpiera po čine prijať jedlo. Naopak pomsta pána domu - zbožného kresťana je neúprosná, krutá a surovo násilná. (30.04.2014)

Nikdy by som nepovedal, že film, v ktorom je jednou z hlavných scén kruté znásilnenie ženy, môže byť taký okúzľujúci. Prvý film, ktorý vidím od legendárneho severského režiséra Ingmara Bergmana, rozhodne nesklamal. Okamžite ma vtiahol do jedinečnej atmosféry stredoveku v škandinávskej prírode a do legendického príbehu, kde síce v jeden moment zlo nenávratne zvíťazilo nad dobrom, ale odhodlanie a viera nevymizli. Skrývajú sa v človeku a môžu znenazdania v pravú chvíľu vytrisknúť ako ten prameň... Krásna poetická atmosféra, úžasné kamerové zábery, prostredie, kostýmy a mnoho silných, nezabudnuteľných scén, ktoré k svojej dokonalosti mnohokrát nepotrebovali ani jedno slovo alebo scénickú hudbu... a výborne zvolení protagonisti, u ktorých sa na prvý pohľad dal vytušiť charakter a správanie, ktoré s nimi príde. Čo zážitok rozhodne nepokazilo, naopak. Fascinujúce bolo pre mňa tiež zistenie, že predstaviteľ starého muža Max von Sydow mal v čase tohto filmu len 29 rokov. Pokiaľže kolujú mýty o tom, že prastaré legendy nemajú čím súčasného človeka osloviť, Bergman vo svojom filme tento mýtus vyvracia na plnej čiare. (100%) (prvýkrát videné v rámci Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (01.03.2018)

Neuvěřitelně intenzivní a sugestivní spojení středověké balady a špinavého psychologického filmu, v jehož ústředním bodě stojí motiv nevinnosti a pomsty. Od bezstarostného a sluncem prozářeného úvodu (vskutku panenského) až k brutální defloraci severskou temnotou a animálností pomsty. Bergman využívá ornamentálního jazyka na pomězí básně, který skvěle kontrastuje se syrovostí a detailem obrazu. Vkrádá se neodbytná otázka, zda tohle viděl Vláčil... Narozdíl od Markéty Lazarové je Pramen panny méně postaven na symbolice, o to více dává prostoru psychice a motivacím. Fantastický Max von Sydow předvádí na plátně jednu z nejpřesvědčivějších studii člověka mstícího se z absolutní bolesti. Jaksi upozaděná je Birgitta Valberg, ale z její mateřské role vyzařuje intenzivní křehkost a jakási utajená ženská síla. Pro Bergmana typicky se ve filmu střetávají zdánlivě uhlazenější různorodé ženské principy a surový svět mužů... výsledkem je sousto, které člověka dokáže odrovnat na ploše několika záběrů. Film pohansky animální, ale i křesťansky pokorný ve svém vyznění... Dokonalost sama. (03.11.2008)