Hamlet

Ze všech adaptací Hamleta jsem si vybrala právě tu Olivierovu, ač Branagh nebo Zeffirelli také znějí slibně. Hamleta jsem zrovna podruhé přečetla a Shakespearovi se v posledních týdnech celkem věnuji kvůli škole, takže asi budu přísnější. Stejně jako Olivierův Jindřich V. mě příliš nezaujal ani jeho Hamlet. Nemůžu si pomoci, ale vadí mi ta jeho oscilace mezi divadelním a filmovým pojetím, která mnohdy působí, jako že si nemůže vybrat. A nemám příliš ráda, když filmy působí divadelně, pokud si z tohoto faktu neudělají přednost a nějakým způsobem snímek neshodí. To Olivier nedělá. Dvě a půl hodiny jsou moc a film často nudí. Na divadle by to vypadalo určitě lépe. (28.10.2012)

Upraveno v květnu 2021. Hamlet, tragédie prince dánského, patří k nejznámějším dílům slavného anglického dramatika Williama Shakespeara. Moje intimita dávává přednost Chabrolově Ofélii, ale pokud si mám vybrat Hamleta v celém uhrančivém přesvědčení britského shakespearovského dědictví, zvolím vždy filmovou adaptaci Laurence Oliviera. V dobré víře se vyhýbá předlouhému času hry zkracováním nebo vynecháváním, básníkova tragédie se skví v estetickém orámování obrazů, prostor, kamenoví gotiky, řasení oblouků, na tajnosti se číhá za závěsy, verše mají estetický rytmus a noří se do niter vnitřních světů. Královská moc a věrní společníci: závist, intriky, pomstychtivost, podezřívavost, pocit ublížení, a výsledkem hrátek o moc je krvavá lázeň, která neodpouští. Titulární postavou jest Hamlet (vynikající Laurence Olivier), princ dánský, mladík s pocitem zrady a zloby niterného zhrzení v příznačné oidipovské nitce. Pomsta je hlavním přáním, pro něž, přes celkovou opatrnost, vše zboří. Důležitou postavou je Claudius (velmi dobrý Basil Sydney), dánský král, sedící čerstvě na trůnu po bratrově smrti, a Hamletův strýc. Radosti a strázně uchvatitele trůnu v jeho udržování se v moci. Významnou postavou je Gertrude (velmi zajímavá Eileen Herlie), dánská královna, Hamletova matka a Claudiova žena. Sladký život v bezstarostnosti je narušen Hamletovou nechutí se smířit. Hlavní ženskou postavou je Ofélie (pozoruhodná Jean Simmons), dcera šlechtice, králova komořího. Je zcela poslušnou dcerkou, a zároveň důvěřuje velikosti lásky, ale nevinnost je přeci obětí pomstychtivosti. Výraznější postavou je také Polonius (zajímavý Felix Aylmer), lord Chamberlain, nejvyšší králův komoří a Oféliin otec s rozmanitými způsoby dohledu a špehování. Z dalších rolí: Hamletův kamarád z dětských let, nezávislý pozorovatel Horatio (Norman Wooland), žalem ze smrtí otce a sestry Ofélie rozpálený Laertes (Terence Morgan), strážci nočních hradeb, vystrašení duchem, Bernardo (Esmond Knight) a Marcellus (Anthony Quayle), první muž v kočovné divadelní společnosti (Harcourt Williams), či herci v rolích královského párečku (Patrick Troughton a Tony Tarver). Hamlet pod dirigentskou hůlkou Laurence Oliviera je působivou filmovou tragédií. Uchvátí estetikou obrazu, v nich je ta síla poezie niterného chvění, bolesti a touhy. Shakespeare na pravý britský způsob v tom nejlepším jeho smyslu slova! (31.03.2011)

Čekal jsem, že Olivierova adaptace bude ještě trochu filmovější, ale na mě je stále příliš divadelní. Kamera je úžasná, ale první polovinu, než se představí všechny postavy a rozehrají všechny zápletky, které navíc každý dobře zná, jsem se nudil. Druhá půle je ovšem skvělá, nejlepší je jednoznačně scéna na hřbitově s Yorickovou lebkou a utonutí Ofélie. (02.08.2007)

Olivierova Hamleta dávali v televizi zrovna v ten den, kdy jsme si koupili televizi (tedy rodiče, a byl první na ulici). Bylo to někdy v roce 1963 a tento film – i když trochu pokousaný a potrhaný – vidím přede sebou dosud. Ale jak ho hodnotit? Z pozice tehdy nebo nyní? Hodnotit z pozice tehdy a psát o něm z pozice nyní, to by mohlo jít. Mezitím se však stalo hodně. Především klesl můj zájem o Shakespearova dramata (ke komediím jsem se vůbec nedostal, a z drama si drží svoje postavení jen Král Lear). Když odhlédnu od španělských dramat (od Rojase po Lorcu) a absurdních dramat moderny (Jarry, Ionesco, Beckett a další), pak si vystačím s Ibsenem a Čechovem. A "Hamlet" (neboli ať jed dokoná své dílo") je postavou předmoderní, v naší době by se musel podrobit minimálně určitým testům. Myšlenky, které ho přetrvávají (jako např. z onoho slavného monologu "To be or not to be" (... snášíme radši hrůzy, které známe, než abychom šli vstříc těm neznámým. Tak svědomí z nás dělá zbabělce a zdravá barva rozhodného činu se roznemůže zbledlou meditací... překlad Martin Hilský, 2002) poukazují ambivalentně i na naši dobu a společnost, která by se měla určitým (snad obdobným) testům podrobit rovněž. (25.12.2016)

Pro mě bohužel absolutně bez nápadu. Z pochopitelných důvodů tu chybí pár vedlejších linek jako rámování Fortinbrasem nebo Rosenkranz s Guildsternem. Z pochopitelných důvodů byly taky pokráceny některé chytré monology, které byly zajímavé na předloze. Vše se zkrátka do filmu nemůže vejít - ale "na oplátku" za tyto škrty jsem nedostal nic navíc. Co si přečtu v knížce, to tady uvidím zfilmováno tak, jak jsem si to zhruba představil. Vše je režijně bez nápadu, některé původně mimo scénu odherané pasáže (vražda starého Hamleta, piráti) jsou sice vizualizovány, aby se rozbil původní těžký monolog, ale bez jakékoli přidané hodnoty - kdyby tam nebyly, taky by se nic nestalo. Kromě chytře vyřešené záměny kordů v závěrečném souboji a hezké smrti Ofelie mi film nedal vůbec nic, co by nebylo patrné z předlohy. Žádné posunutí významu, žádná autentická emoce, žádný zajímavě dohraný motiv... nic. Vzít Laurence Oliviera a nechat ho za chabé choreografie přečíst Shakespeara podle mě na dobrý film nestačí. (03.12.2010)