Bony a klid

První polovinu filmu jsem šílel, hlavně z formy a posouval čas, aby utrpení skončilo. Druhá půle výsledný dojem nakonec zlepšila. Určitě zajímavé a pravdivé téma z pera Víta Olmera a Radka Johna a kvalitní herecký výkony, především J. Potměšila a R. Skamene, neskutečně sráží pitomé opakování písničky Relax, z níž mi opravdu bylo už fyzicky špatně. Jednou, dvakrát by se v tom filmu strávit dala, ale její omílání při sebemenší příležitosti už je neskutečně otravné. Z toho důvodu nemohu dát více než tři hvězdičky, i kdybych se sebevíc přemlouval. (07.07.2013)

Autentická vzpomínka na specifické údobí našich dějin. Zvláštní, zajímavé, bizarní údobí. Významné svědectví a přiblížení časů veksláků, bonů a tuzexových džín pro mladší generace. A přestože má film nemálo vad na kráse, hodně si ho cením. To nekonečné „Relax, don’t do it when you want to go to it...“ mi zní v hlavě pokaždé, když někde zaslechnu zmínku o Skamenem, Potměšilovi a tomhle filmu. Nebo také o Jonákovi. (20.05.2014)

"Bony, bony, chcete bony?..." Tú dobu som zažil a ako píše Big Bear mnohí z tej bandy sa pekne nabalili. Lenže po pár rokoch sa z nich stali chudáci, pretože všetky prachy vrazili do vecí, ktoré majú krátku životnosť a v podstate nemali hodnotu. Video a farebná telka vtedy stály úplne neuveriteľné prachy, vzhľadom na vtedajší priemerný mesačný plat.(okolo 1500-2000Kčs). Kvalitný tv alebo video okolo 20-30 000 Kčs , fakt šialené... V. Olmer dokázal zaznamenať dobu tak, že to vyzerá ako priamy prenos. Je jedno či sme v Prahe alebo Košiciach, tu to bolo presne také isté. O. Soukup dodal skvelý hudobný mix, skladby tu dobre zapadli a najcennejšou zložkou je atmosféra. Tú už umelo ťažko navodiť. Do Tuzexu som chodil obdivovať mašiny, o ktorých sme vtedy iba snívali... Pamätám ako dnes, keď sme kupovali bony a starý čiernobiely tv sme vymenili za novinku od Tesly s diaľkovým ovládačom! Vtedy presne 16 000 Kčs. O pár rokov neskôr videoprehrávač Toshiba... No a potom dlho nič, iba som chodil, obdivoval a počúval : "Bony, nechcete bony?...A co vlastne chcete?..." 80%. (31.12.2014)

"Lesby nebo s negrama?" "Milé děti, protože jste všichni zlobily, tak jděte do prdele." "Taky to s tebou dělala jenom v tričku?" Výsledná 1 * je rozhodně jen za poměrně zábavné šablony zahrané Pepou Nedorostem (vycházející hvězdy konce 80. let, jehož první tři filmy jsou absurdní kombinací Pěstí ve tmě, Anděl svádí ďábla a Bonů) a Tomášem Hanákem (kerý si podobně efektivně zahrál hned příští rok v Kopytem sem, kopytem tam). Veškeré ostatní mínusy jsou za celovečerní podkres z tehdy už poměrně staré desky Welcome to the Pleasuredome (1984) skupiny Frankie Goes To Hollywood, jejíž hlavní hity Relax a The Power of Love už doufám nikdy neuslyším. Takové nadužívání nebylo šťastným řešením. Konečně aktuální album Liverpool (1986) by asi jen tak za kačku nepustili, a to ani do filmu ze socialistického bloku. (03.10.2009)

"Bony a klid" je snad nejtypičtější film 80. let. Dýza, Frankie goes to Hollywood, mrkváče, Tuzex a samozřejmě bony. Hybnou silou filmu je bezpochyby skvělý scénář Radka Johna. Nemá žádná hluchá místa, pořád se něco děje a na těch 90 minut spolehlivě zabaví. Hercům rovněž nejde co vytknout. Honza Potměšil byl v roli naivního Martina přesvědčivý, Josef Nedorost je ten správný vekslácký typ, Tomáš Hanák má skvělé hlášky a Roman Skamene je prostě Roman Skamene. Vít Olmer v této době ještě uměl točit a rozřesená kamera Oty Kopřivy filmu sluší. Výtku bych měl pouze k častému využívání stejných písní i do scén, kam se jaksi nehodí. "Bony a klid" by se dal zařadit do oblíbeného osmdesátkového subžánru Filmy o mladých a pro mladé. Ovšem oproti Soukupovým filmům nabízí syrový a nepřibarvený obraz druhé poloviny osmdesátých let. 80%. (23.05.2008)