Réžia:
Radu MihăileanuScenár:
Radu MihăileanuHudba:
Goran BregovičHrajú:
Lionel Abelanski, Rufus, Michel Muller, Agathe de La Fontaine, Luminița Gheorghiu, Marie-José Nat, Gad Elmaleh, Răzvan Vasilescu, Constantin Drăgănescu (viac)Obsahy(2)
Po tom, čo dedinský blázon Šlomo varuje obyvateľov malého židovského štetla pre hrozbou deportácie, rozhodnú sa jeho obyvatelia konať. Možnosti na záchranu prakticky nejestvujú a tak im neostáva nič iné, len uskutočniť šialený nápad - vypraviť vlastný deportačný vlak, prekročiť sovietsku hranicu a pokračovať ďalej do Palestíny. Niektorí sú nútení obliecť si nemecké uniformy, aby mohli "deportovať" svojich susedov i seba do bezpečia. Cesta spočiatku ubieha bez problémov, hoci sa začínajú objavovať prvé spory medzi "dozorcami" a ich "väzňami". Sovietske hranice sa blížia, jedného dňa však ich plány skríži neočakávaná prekážka...Atmosféru mnohými cenami ovenčeného filmu dotvára hudba Gorana Bregoviča. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (56)
Schliemel neboli schmuck, zřejmě již před svým konečným řešením, spřádá v KZ své fantazie o spáse své židovské komunity skrze řízenou deportaci přes Rusko do Palestiny. Čím více bláznivých nápadů, tím lépe. Nakonec jich ale je přece jen příliš málo. Domnívám se, že z pohledu židovského (a cikánského) holocaustu je tento film zcela oprávněný a legitimní. Kolik fantazií, útěšných představ, spravedlivých vendet a zázračných úniků se muselo odehrát v myslích těch, kteří už zřejmě nemohli pochybovat o tom, kam směřují. Není to nakonec jeden z příběhů podle skutečné události? ()
Podľa mňa originálnejšie, ako Begniniho priamočiarejšia "bláznivá" komédia, Vlak života je skôr úsmevná záležitosť, kde sa budete skôr usmievať, ako sa vyložene smiať. Pre Bregovičovcov z princípu povinnosť a automaticky geniálny film, ostatní, ako napríklad ja, ocenia fakt, že do témy holocaustu sú konečne (!!!) zapasovaní aj cigáni a Židia nie sú zobrazení ako anonymná trpiaca masa, ale scenár postavám dodáva charakter. Sme ušetrní krvavých scén, citového vydierania a zobrazovania Nemcov, ako tupých vrahov. Najvtipnejšie momenty sú zároveň aj tými najnapínavejšími, čo sa stáva málokedy a diváka čakajú dva prekvapivé zvraty. Jeden pred rozuzlením, ten je geniálny, ten druhý je dovetok a mnohých môže sklamať. Respektíve zanechá z filmu iný pocit, aký predpokladáte. A na to stačí jeden záber. ()
První část odehrávající ve štatlu, kdy si naši milí Židé snaží zachránit svůj život před deportací do lágru bláznivým nápadem zorganizovat vlastní deportaci a utéci tak, pod přísnou kontrolou svých sousedů převlečených za nacisty do Palestiny, je svěží, vtipná a těžko ji lze něco vytknout. Druhá část, odehrávající se ve vlaku, je naopak toporná, nudná a plná bezradnosti svých tvůrců. Mihaileanu bere za vděk kýmkoli a čímkoli, jen aby se film posunul o kousek dál. Vtipy najednou nejsou vůbec vtipné, ti blbí Němci jsou ještě blbější než v jiných válečných filmech a zcela zbytečné epizody s partizány, či romským taky falešným transportem ... Snad konec, kdy Šlomo dovypráví svůj příběhza ostnatým drátem koncentračního tábora, mě vytrhl z určité letargie z tohoto filmu. A srovnávat Vlak života s Benigniho "La Vita e Bella"? Ale jděte :) To můžeme srovnávat Třicet případů majora Zemana s Easy Rider, protože tam taky nějaký chlapi jezdí na motorkách. ()
Komedie o šoa? No proč ne, není to první, doufejme ani poslední a opravdu se povedla. U filmů na toto téma je asi předem jasné, že to úplně selanka nebude, v každém válečném filmu musí, prostě z principu MUSÍ, umřít aspoň jedna z hlavních postav. Bez ohledu na odlehčenost zpracování, válka žádná procházka růžovou zahradou nebyla. Podstata života štetlu, vztahy obyvatel a způsob jejich uvažování byly vystiženy dokonale, včetně rozhovorů s B-hem. Tradiční klezmer je prostě geniální muzika, kterou ovšem ne každý je schopen plně ocenit. ()
Francúzsky bláznivý humor s balkánskou hudbou aj atmosférou v spracovaní ťažkej témy holokaustu je veľmi netradičná kombinácia. Tu sa to všetko výborne spojilo, nezostane jediná vec, z ktorej by si film neurobil srandu, a tradičná židovská chamtivosť je to najmenšie. Neviem posúdiť, či film uráža židovskú obec, ako tu niektorí tvrdia, ale účasť Izraelského štátu takéto tvrdenie vyvracia. Počas filmu, aj keď sa zdá, že už je všetko vyčerpané, prichádzajú stále nové nečakané nápady, herci sú zamaskovaní geniálne a nájdu sa aj scény, keď napätím tuhne krv v žilách. ()
Galéria (12)
Fotka © Asociace českých filmových klubů
Reklama