Prv ako sa rozvidnie

Je to tady. 40. Bergman a rovnou 8700. hodnocení. ´´Kulatý´´ komentář mi vyfoukl Mad God. Jsem velice potěšen, že to vyšlo zrovna takto. Co napsati k filmu samotnému? Že jsou opět (to je snad u Bergmana automatické) postavy, zde díky thematu především ženské, v podstatě perfektní a vytváří záměrně pestrou a přitom vyváženou směsici budoucích matek? Že je to na to, o čem to je, příliš krátké? To vím již dávnou a v čb Bergmanově éře jev pro mne až příliš častý. Tohle by potřebovalo aspoň 90min. Ingrid Thulin hraje tradičně v rámci Bergman universe postavu u které čekáte přesně to, co dostanete. Bibi Andersson, zde možná netradičně ne-blond (stojí už jen zato, její počáteční názory na děti) v podstatě taktéž a i když přerod (nikoli porod, ten ji teprve čeká) její postavy je možná předvídatelný/odhadnutelný (jak píše kolega honajz2) nespatřuji v tom nižádnou nevýhodu. No a nakonec classicky zajímavá Eva Dahlbeck zažije to, co zde nějaký šílenec prozradil už v popisku a za to se bude smažiti ve filmovém pekle, kde mu budou dokola pouštěti Ordinaci v R.Z. a filmy od Roba Zombieho. Zaskočil i můj oblíbenec v roli jejího manžela a můj neoblíbenec v roli manžela I.Thulinové. Bod za tu hl. zdrav. sestru, která míti vícero prostoru a býti to US film, má náběh na Oscara. Vím, že by to filmu asi nijak extra nepomohlo, ale stejně by mě velmi zajímalo, jak to bude dál právě s postavou a jejím vztahem, když se tak opravdu až příliš moc, těšila. V každém př. je/byl/bude Bergman machr, páč ve většině filmů dokázal z minima, nikoli z mimina, byť i ty zde hostují:) (tohle je vlastně komorní drama, ale nejsou takové ´´všechny´´ Bergmanovky?) vytěžiti maximum. Vsadím se, že dnes by něco takového musela točiti ženská. Aby se někdo zase nezbláznil. Zde je ovšem aspoň scénář od ženy, i když jsem (a mám k tomu všechny důvody) přesvědčen, že by obě věci zvládl MISTR na stejné úrovni. ,,Polez ven, ty lenochu. Ať je máma zase štíhlá´´. P. s. dovedu si představiti, že by ženská divácká obec znalá Bergmana, ozn. tento film, jako jeden z jeho absolutních vrcholů. 4.5 (25.09.2022)

Námetovo v hrubých rysoch podobné ako Nezapomeň (2006), na týchto dvoch príkladoch je však krásne vidno, ako sa má pointa uchopiť. Na rozdiel od celkovej plochosti a nedbalosti v uvedenom snímku, sa tu Bergman krásne pohral s psychikou každej ženy zvlášť s jej vlastnými sociálno-vzťahovými problémami a životnými situáciami ako aj vo vzájomnej interakcii do takej hĺbky, až sa nechce veriť, že ide o chlapa. 85/100 (21.04.2015)

Kdyby některé dialogy nepůsobily nerealisticky a kdyby ten závěr nebyl tak strašně odhadnutelný, asi bych dal i 5*, protože je to přesně takové psychologické drama, jak si ho představuju. Ono je takové ale i tak - o postavách víme hodně (a to nejen o hlavních, ale dokonce i vedlejších, viz. jedna ze zdravotních sester), dokázaly mě zaujmout a byl jsem zvědavý, jak to s nimi dopadne (i přes to, jak průhledné to od začátku bylo) každá má uvěřitelný charakter, má to hloubku a zazní zde spousta chytrých vět, je to skvěle natočené a hlavně brilantně zahrané, až mě překvapovalo, jak tu ty herečky dokázaly tak dokonale a realisticky střídat emoce - ačkoli Evě Dahlbeck jsem to zpočátku moc nevěřil, ale až později mi došlo, že to není přehrávání, ale charakter postavy, kterou hraje. Fakt, nějak takhle si představuji solidní psychologické drama, ale takových je bohužel v současné době snad ještě míň, než malých podnikatelů kteří nejsou kvůli současné situaci v krizi... Už jen kvůli tomu musím Než se rozední ocenit a o to víc mě mrzí ty mínusy, hlavně teda ta strašná předvídatelnost. Vždyť se nad tím zamyslete sami - máte tu ženu, která se na své dítě strašně těší, nemůže se ho dočkat, má milujícího manžela a pak je tu druhá žena, která ani pořádně neví, jestli to své dítě chce, protože je sama, bez peněz a matka by jí asi zabila, kdyby nějaké dítě vůbec měla. Tak schválně, jak to asi dopadne? Možná je to jenom můj problém a pro ostatní to tak průhledné nebude, ale já si nemůžu pomoct, od prvních 15 minut jsem tak nějak měl jasno - a ono to vyšlo. Ale tak aspoň z toho plyne poučení, že SPOILER se člověk nikdy nemá předčasně těšit, jelikož se mu taky může vymstít KONEC SPOILERU. 4* (08.01.2021)

Švédsky filmár sa azda tentoraz dôrazným spôsobom zameral i na také druhy komplikovanejších pôrodov, ktoré sa teda nemusia úplne stopercentne vydariť, čo má vlastne potom práve taká žena [u]robiť, aby sa znovu vôbec postavila na svoje polámané nohy, a od čoho by sa dal v podstate následne odvodiť i názov tohto kvalitne prevedeného, chladne čiernobieleho, ale najmä v samých detailoch nasnímaného, a k tomu zároveň aj v neustálych dialógoch sprístupneného titulu; po správnosti ako Blízko k životu, v ktorom sa dalo z tvárí trojice ústredných protagonistiek naprosto vyčítať, čo takáto "tehuľka" musela akurát prežívať, keď by sa čokoľvek pokazilo: prichádzajúca Cecilia Elliusová [Ingrid Thulinová] akurát potratila, zatiaľ čo povedzme zase večne pozitívne naladená Stina Anderssonová [Eva Dahlbecková; mimochodom, pripomínajúcu mi svoju rakúsku kolegyňu - Máriu Schellovú, čo sa konkrétne celkovej fyziognómie týkalo, ináč sestra Veľkého Maximiliana], sa na toto bábätko mimoriadne tešila, pričom ešte sa pripojila i posledná aktérka do „dámskej jazdy,” a to Hjördis Pettersonová [Bibi Anderssonová], ktorá po novom prírastku príliš extra ani netúžila kvôli niekoľkým dôvodom z toho automaticky vyplývajúcich, ktoré sa postupne predostierali pred divákovým zrakom, rovnako ako i zvyšné dva príbehy, keďže asi iba v jednom z nich svitalo na lepšie časy, kde by sa to hneď ani akosi zvlášť určite nepovedalo. • Samozrejme, že podaktoré rodičky vzápätí čochvíľa aj kojili, aby som sa stále nenachádzal len v akomsi depresívnom opare, ktorý doslova miestami nenormálne sálal z nemocničnej izby, kde boli tieto tri duby ubytované, no musím podotknúť, že tento „pochmúrny Švéd,” neostal svojej povesti nič dlžný, keďže sa opätovne vyžíval v komponovaní ťažkých záberov, v ktorých sa rovno pozeral až kamsi na dno ženskej duše, čo vedel dokázať iba INGMAR BERGMAN, jeden z najväčších kinematografických inžinierov všetkých čias! • Jednalo sa o dramaticky komponovaný titul z čisto len ženskej perspektívy ohľadom toho, aká môže byť podoba pôrodu extrémne vyčerpávajúcou, čo si ako muž nedokážem absolútne predstaviť, no ako priamo zúčastnený divák som sa ocitol oveľa bližšie k tomu, čo si mám vskutku o tomto "pojme" naostatok aspoňže myslieť. (19.07.2024)

"Netvárte sa tak vystrašene, dievčatá. Toto je život!" Tento citát by mohol hovoriť za všetko. Ja už len podotýkam, že život má milión rôznych podôb a každý si ho môže zariadiť tak, ako chce. Napríklad programovo neplodiť deti. Až na to, že niekto predtým sa predsa musel takto obetovať a možno zvádzať vnútorný boj, aby sme my v podobných intenciách vôbec mohli uvažovať. Bergman je majster vžitia sa do ženskej psyché. Čakanie na pôrod pri sledovaní tohto diela mi privodilo nervozitu porovnateľnú azda len s čakaním na popravu v Mŕtvy muž prichádza (1995). Film nevhodný pre prvorodičky a aj mnohých iných. (16.07.2017)