Reklama

Reklama

Canterburské poviedky

  • Česko Canterburské povídky (viac)
Trailer

Obsahy(1)

Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru Dekameron (1970), třetí částí byl snímek Kytice z tisíce a jedné noci (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film Saló aneb 120 dnů Sodomy, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (80)

Cimr 

všetky recenzie používateľa

A tak skončily se povídky Canterburské, vyprávěné jen pro radost z vyprávění a pro nic jiného. Povídky vskutku nebyly moudré, některé dokonce až s demencí hraničily, a pohříchu ani zábavné nikoli. Nejlépe dají se slovem ,,zbytečné" popsati, neboť ničím člověka obohatiti nemohou, jakož ani moudrou myšlénkou či dobrým vtipem nikolivěk. Bratr Pasolini měl pokusů o hodnotné umění zanechati a místo toho nějaký vpravdě zběsilý pornofilm natočiti. Amen ()

slunicko2 

všetky recenzie používateľa

Trilogie života. 1)  Filmy v rámci Trilogie života Dekameron (1971), Canterburské povídky (1972) a Kytice z tisíce a jedné noci (1974) mají mnoho společných znaků._____ 2)  Vždy jde o krátké povídky z běžného života._____ 3)  Povídky jsou vyprávěny podivným zkráceným způsobem, který hned v první větě dialogu obsáhne mnohdy celou zápletku. To jsem skousával velmi těžko._____ 4)  I když se odehrávají v různých prostředích, dialogy mají vždycky zvukomalebnost italštiny, a to i v případě, že má jít o Angličany či Araby. Italský temperament je stále přítomný._____ 5)  Vždy je přítomna erotika (i tam, kde o ni primárně nejde, inu Passolini)._____ 6)  Mezi herci je spousta pěkných mladých kluků. Vidíme je přitažlivě oblečené, mnohdy nahé včetně jejich nářadíčka._____ 7)  Herci nejsou kosmeticky stylizovaní - často mají mizerné zuby či špatnou pleť._____ 8)  Herci jsou převážně naturščici._____ 9)  Všude prezentuje režisér homosexualitu jako zcela běžnou a častou součást sexuálního života. Filmy ale nejsou o homosexuálech._____ 10)  Realisticky působící prostředí umocňuje divácký dojem._____ 11)  Filmy působí (dnes jen lehce) skandálně a setkaly se s rozporným přijetím. Někde byly nějakou dobu censurovány či zcela zakázány._____ 12)  O všech filmech najdete kvalitní informace na italské Wikipedii._____ 13)  Z Canterburských povídek Geoffreyho Chaucera, vyprávění pro radost z vyprávění, uvidíme 8 (z 24) povídek a 5 meziher._____ 14)  Co dodat? Hey Satan! Lift up your tail and show us where you keep the friars in hell! ()

Reklama

Amonasr 

všetky recenzie používateľa

Provokativnost bych od Pasoliniho určitě čekal, zároveň ale i s přesahem, kterého tady ovšem moc nebylo. Vyšel z toho takový ledabyle pospojovaný středověký pell-mell, ovšem dobře probarvený a okořeněný erotikou, smíchanou zároveň s ošklivostí. Vychází z toho nakonec, že svět se sice mění, ale lidé jsou v podstatě stále stejní. ()

tonho 

všetky recenzie používateľa

Stredná časť Pasoliniho trilógie života je asi najvulgárnejšia. Aj tento film vznikol podľa klasického diela svetovej literatúry, tentokrát podľa Canterburských poviedok, ktoré sú dielom anglického básnika Geoffreya Chaucera a odohrávajú sa v stredovekom Anglicku. Podobne ako v Dekamerone, aj v tomto filme je množstvo viac, či menej sympatických figúrok z ľudových vrstiev, ktorí riešia svoje sexuálne problémy. Pasolini sa nevyhýba ani zobrazeniu prenasledovania homosexuálov. Jeden z nich skončí kvôli svojej sexuálnej orientácii na hranici, keďže nemá dostatok finančných prostriedkov na to, aby podplatil sudcu. Samozrejme nechýba prdenie, močenie z balkóna, holé zadky a samozrejme penisy, ale aj homosexuálny styk, či variácia na chaplinovskú tému. V závere filmu Pasolini demonštruje svoje antiklerikálne názory a ukáže nám, ako vyzerá sranie mníchov zo Satanovho zadku. Toto všetko pôsobilo možno začiatkom 70. rokov šokujúco, v dnešnej dobe to šokujúco a kontroverzne môže zapôsobiť asi len na naozajstných puritánov. ()

ostravak30 

všetky recenzie používateľa

Původně byl tohle druhý film, u kterého jsem přemýšlel, jaké že amatéry to Pasolini obsadil. Text odříkávaný bez emocí, jen mechanicky použitý velmi často bez náznaků herectví. Jenže totéž použil i v Dekameronu, takže už chápu, že se jedná o režisérský přístup, který se mi ale pranic nelíbí. Stejně se mi nelíbí mnohdy zbytečně použité erotiky skoro na efekt. Ačkoli nutno dodat, že jsem nečetl knihu. Jenže to vypadá lacině. Stejně jako zobrazení různých druhů vyměšování apod. Chvílemi se mi opravdu zvedal žaludek a pokud tohle nějaký film udělá, pak není možné dát jiné hodnocení. Středověk je zde zobrazen opravdu neobvyklým způsobem. Spíš se jedná o takovou středověkou sci-fi. Hlavně co se vztahů a sexu obecně týká. ()

Galéria (26)

Zaujímavosti (1)

  • Canterburské povídky jsou vrcholným dílem anglického básníka Geoffreye Chaucera. Vznikly mezi lety 1387-1400. Chaucer má na svém kontě desítky dalších děl, které se zabývají hrdinskými příběhy či láskou. Jako jeden z prvních anglických spisovatelů začal používat ve svých dílech postavu vypravěče. (Rodriguez)

Reklama

Reklama