Bliss

Kreatívna maliarka Dezzy (Dora Madison) zažíva ťažké obdobie, keďže sa jej minuli nápady pre jej obrazy a jej agent potrebuje aby svoju prácu čo najskôr dokončila. Rozhodne sa pomôcť svojej fantázii zakázanými látkami, ale postupne začína čoraz viac upadať do svojich halucinogénnych snov a prestáva byť schopná rozoznať čo je skutočné a čo nie. - Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyři roky v prdeli. Toto sa mi honilo hlavou keď som to dopozeral, lebo po úžasnom The Mind's Eye som sa tešil na ďalšiu vizuálnu jazdu od pána Joe Begosa, ktorá mala tentokrát ešte mať aj moje oblúbené halucinogénne prvky. Halucinogénne to teda bolo riadne, ale predstavitelka hlavnej postavy mi bola tak vrcholne nesympatická, že ma to nebavilo už od prvej minúty. Pochváliť ale musím kameru, ktorá sa perfektne hodí k takému feťáckemu doupěti akým je Los Angeles. Zopár scén stojí za pozornosť, ale ak ste ešte nevideli The Devil's Candy, kde hrajú prím taktiež malby (v niektorých momentoch by som povedal, že si Joe Begos prevzal pár vecí z tohto filmu), určite si pozrite radšej to. + Graham Skipper + Matt Mercer + Jesse Merlin + herečka z Exists + herec z The Purge + herec z Spring a The Mind's Eye + herec z The Belko Experiment, Outcast a Like.Share.Follow (27.09.2019)

SPOILERY Nesympatická kráva maluje obrazy, které vypadají tak, že mají celé pozadí rudé a někde uprostřed je věž složená z malých, světle červených panáčků. Jenže je maluje jedině, když je sjetá, až pak je "kreativní". Tak celou první polovinu filmu sledujeme tu krávu, jak fetuje a potkává se s lidmi, kteří jsou nesympatičtí stejně jako ona. Do toho všeho neustále bliká kamera, laděné je to do neonových barev a taky tam hraje otravná hudba, sem tam nějaký metal. V druhé polovině té krávě dojde, že s ní něco evidentně je, tak tam pobíhá, fetuje a zabíjí lidi, co potkala v první polovině. Jo, a snaží se dokončit ten obraz. Všechno, co se tam děje, absolutně nedává smysl a korunu tomu nasadí satanistické finále. Do toho bliká kamera, sem tam se zahraje metal a je to laděné do neonových barev. Bum, konec. A teď mi řekněte, co v tom proboha vidíte za umění? Že kamera zabírá divné úhly a co chvíli problikává, to už prosím pěkně dělal dřív Gaspar Noé, vlastně to dělá dodnes, ale jeho filmy o něčem jsou a mají i příběh, co dává smysl. Co má Bliss? Jednoduchou upírskou historku, co by bez kamery a blikání nestála za nic. Nejhorší je, že si to strašně hraje na velké umění, přitom je celé to "umění" v tom, co bytostně nesnáším - forma totálně přebíjí (zde nulový) obsah. Chtěl mi ten film něco říct, něco sdělit, něco předat? Ne. Možná mě nařknete z toho, že jsem musel vědět, do čeho jdu, tak si nemám stěžovat. Jo, já věděl moc dobře, do čeho jdu, ale po všech těch srovnáních s povedeným Climaxem jsem si řekl, že to za pokus snad stojí. Jenže nestálo, byla to neskutečná nuda, atmosféru to nemělo, napětí to ani mít nemohlo, když jsem si přál, aby všechny postavy co nejdřív chcíply a vizuál mě tolik neohromil, už jsem ho viděl jinde a líp zpracovaný. Za pozitivní zmínku stojí snad jenom gore, ani herecký výkon hlavní herečky nemůžu ocenit, když skoro celý film jenom křičí (když zrovna nefetuje). Ještě mi můžete vyčítat, že Climax byl taky o hovnu, ale na to bych oponoval tím, že Climax je vlastně protidrogový film, který naturalisticky ukáže, co s člověkem může udělat (tady konkrétně) LSD. A Climax je opravdu drogovou noční můrou, která je ale podmanivá, má i sympatické postavy a funguje. Tohle nefunguje, aspoň v mém případě. A už dost dlouho mě žádný film takhle nenaštval. Ne kvůli tomu, že by mě "pohoršil", ale kvůli tomu, že to byla naprostá a totální ztráta času. Nedalo mi to nic, absolutně nic, po čem bych si řekl aspoň "tak i když to bylo blbý, jsem rád, že jsem to mohl vidět". Když budu chtít vidět scény drogových tripů, mám od toho Noého. Bliss je zbytečný a nepovedený. 1* (17.02.2020)

Krvavá lázeň s experimentální pěnou. Joe Begos nekompromisně zbavil šatů Doru Madison a vyslal ji vstříc "haluškám" sexuálního a vražedného původu. Umělec, co zaprodá svoji duši i tělo v rámci dokončení svého mistrovského díla, není svým námětem nikterak převratný nápad, nicméně v levném produkčním kabátku to filmu sluší. Vizuál není vůbec ničím oslnivý, dalo by se napsat, že je i hnusný, ovšem nezalekne se být brutálním halucinogenním dobrodružstvím, které se neustále zbavuje účastníků. Levná placená síla je zlitá krví, až to dosáhne patřičného vrcholu. Je zřejmé, že režisér nemá zájem proniknout do širšího povědomí, takže to samé platí i o jeho nadcházejícím počinu. Dokáže se obklopit partou herců, která nemusí zrovna absolvovat školu Shakespeare, je však pro tyto účely plně funkční. Kompetentnost Dory Madison je tím hlavním, co film pohání. Podívaná to určitě není pro každého. Není to jediný film, který operuje s halucinogenními manévry, je záměrně hodně pokleslý a vyžívá se ve své špinavosti. Spojení masakru s uměním, to se vzájemně nevylučuje a ani se to spolu netluče. Begos si to vyzkoušel, a kdo bude mít zájem, může jeho patřičně prapodivnou a intenzivní jízdu na fetu (na vlastní ohrožení duševního zdraví) zhlédnout. 7/10 (08.11.2019)

Bliss je film, u něhož bych uvítal možnost vypnout dialogovou stopu a ponechat jen ostatní zvuky a hudbu. Ono totiž poslouchat od začátku do konce neustálé fuckování a všemožné stěžování sice hezké, ale extrémně nesympatické hlavní „hrdinky“ (Dora Madison) hodně rychle začne štvát. Nemluvě o tom, že kromě jejích nočních eskapád zde moc děje nenajdete. Pro mě jde o čistě vizuální gorefest, jehož výrazná barevná stylizace v kombinaci s až groteskním násilím a četnými proudy krve dokáží uspokojit zrak hororového diváka, nicméně mozek u toho raději co nejrychleji vypněte. (20.02.2020)

Co s tebou, Begosáku? Tohle jsem od tebe rozhodně nečekal. Sakra intenzivní, syrově punkový, držíš to pevně v rukou, mluvíš obrazem, to jo. Ale co s tím? Celej film jsem jen přemýšlel, co je to proboha za lidi, a jak jsou mi odporní. Městští zevlové, věčný party animals, pozéři, feťáci, snobové, sprostí arogantní zmrdi. Jsou sice neustále bez peněz, ale vždycky je poblíž někdo, kdo má fet nebo zatáhne rundu. A celej ten přístup- "Nemám love na nájem, táhni do prdele, jdu se ožrat a nakoupit fet", to je na rozbití držky. Odporný, zoufalý, zbytečný, smutný existence. Ke konci jsem si už říkal, jak Dezzy naprosto rezignovala na to být ženou. Sice má výrazné ženské znaky, ale tahle nahá troska, celá pokrytá krví, dávící se zvratky, nikdy ženou doopravdy nebude, zvolila si jinou cestu. (18.10.2019)