Prvý zradca

Zpočátku zavládlo mírné zmatení nad tím, co je jaká postava zač a na jaké straně barikády stojí, což si ovšem divák po první půlhodině tak nějak dokáže utřídit, a užít si poté rekonstrukci historického soudního procesu se sicilskými mafiánskými bossi, jejichž zcela autentická horkokrevnost diváka solidně baví. Úžasně zde kontrastuje bezohlednost šéfů nařizujících krvavé vraždy v ulicích s jejich následným vyloženě dětinským a absurdním handrkováním u soudu. Je trochu škoda, že nebyla o něco víc využita linka spolupráce mezi Buscettou a Falconem (postava, která by si zasloužila ve filmu více prostoru, ale od toho tu máme jiná konkrétní díla), ovšem v rámci toho, aby byl mnohaletý proces zobrazen pokud možno věrně, v celé šíři a se souvislostmi, to zřejmě lépe udělat nešlo. S drobnými výhradami spokojenost. [KVIFF 2019] (29.06.2019)

Jo, jo, při vyhánění zmrda hajzlem u včel svědí prostředky. Čili když zkurvený vypatlaný bezskrupulózní krimoš, několikanásobný vrah a únosce napráší kozí nozdru, protože ta se ho snaží típnout pro přílišnou hrabivost, nejenže beztrestně vyvázne a justiční systém mu zařídí dolče vitu někde na Floridě, ale navíc jej pak ve filmu vykreslí jako takového kůl zádumčivého a miloučkého medvídka, který vlastně skoro nic neprovedl, jen porušil omrdtu a hrdinně a správňácky napráskal své spolupachatele. Tenhle Pinocchio už je dost senil, sem tam si při psaní scénáře i režii zjevně nepamatoval, o čem byla předchozí scéna, první čtvrtinu točil na mobil, než si jen kvůli uzlu na cévce vzpomněl, že by asi měl používat kameru, a dialogy u procesu připomínaly amatérský divadelní kroužek v Ústavu pro léčbu mentálních retardací, přičemž leklý soudce vypadal, že by nebyl schopen odsoudit ani volné pobíhání vzteklých psů po Palermu. Prostě film, který díky atraktivitě tématu místy i odsejpá, ovšem natočený zmateným starcem, jenž ráno tak tak trefí na hajzl už jen výhradně proto, že má nutkavou potřebu vyjádřit se k mafii, a který zanechá v divákovi takový divný pocit, jako by ho někdo skoro tři hodiny ponižoval, ztrapňoval a urážel jeho ješitnost a vkus. Něco, jako když vám vaše o 20 let mladší milenka jednoho dne náhle oznámí, že vás opouští, protože byste klidně mohl být její fotr. Teda kdybyste měl větší péro. (09.02.2020)

Pokud máte obličej jako Robert de Niro, Joe Pesci, Chazz Palminteri, nebo jako v tomto případě Pierfrancesco Favino, mafiánský film už je z poloviny hotový. Tentokrát velice rychle vyeskaloval a následně se houpal na vlnách střídajícího tempa a občas z psychologicko-kriminálního dramatu sklouzl k čiré (nevím, jak moc chtěné) komedii při scénách u soudu, který Italové nazývají Maxiprocesso. I když Buscetta by neměl být vykreslován až takto s neskrývanými sympatiemi, tak za mě hodně dobrý, tohle je kinematografie. (14.10.2023)

Rozhodně není film pro každého, ale fanoušek realistických mafiánských filmů bude nadšen. Stejně tak já. Zprvu mi vadila „VHS“ kamera, ale nakonec jsem ocenil její dokumentární ráz. V první části mírný chaos mezi postavami a útržkovitá snaha vylíčit důvody a atmosféru, které vedly k „první zradě“. Vše do sebe začne zapadat v druhé části u soudu. Přes někdy dlouhé dialogy nesmírně zajímavá pasáž. Závěr místy napínavý, místy doplňující poslední střípky mozaiky. Vše do sebe zapadne nakonec. Z místy nesourodých pasáží vznikne vyladěný celek. Přes velkou stopáž jsem se nenudil ani vteřinu. 4,5* (11.02.2020)

Proti Gudauliniho či Verbalovu - či jiných podobných -posouzení a hodnocní není třeba se vzpouzet, a to jak z hlediska Cosy Nostry obecně, tak Tomasse Buscetty zvlášť. Luxus a moc podmíněné zabíjením lidí a rauš (adrenalin) z neustálého ohrožení vlastního života není pro většinu lidí asi příliš lákavé. K tomu se dá přijít i jinými cestami. K mafii vedou přesto dvě zaručené cesty: "pocit vlastní míněcennosti" (mávnutím kouzelného proutku a z Nikoho je pan Někdo - často je tomu však třeba zasvěcení vraždou), takovému nutkání není příliš obtížné odolat, a "touha po pomstě", kterou mafie dokáže naplnit mnohem lépe a efektivněji než jakákoli jiná organizace. Vzpoměňme na příběh Ameriga Bonasery v úvodu Puzziho Kmotra. Odolat tomu je již mnohem těžší a v mnoha příppadech nemožné. Navíc omerta je základem každého partyzánského hnutí, kterou vždycky někdo poruší. Neznamená to, že byl méně partyzánem; jen to, že jím již není. A proto i soudit by se mělo za to, co se stalo, a ne za to, co se nestane. - Film pojednávající zřejmě složitý vztah Buscetty a prokurátora Falconeho by mohl být ještě zajímavější. (26.03.2022)