Kráľovstvo

Lars se v posledním díle Exodu hodně snažil, ale bohužel je po sezóně. Nepřirovnával bych ho k Lynchovi, kdyby celé Riget kdysi nevzniklo kvůli Twin Peaks, a kdyby z něj v tomhle novém tak hloupě nekradl replikanty z Twin Peaks – The Return. Jestli se ale Lynch zmohl na nová patra i novou paletu smutku i vykoupení/zatracení, Lars spíš opakuje stejná schémata, vizuál i devadesátky. Jestli se v původním Riget dlouho dalo věřit, že se všechny ty věci opravdu dějí v nemocnici, zde to už je vymknuté příliš a zbývá z toho často jen kauzálně nedotažená fraška. Finální režisérský vzkaz je přiznání toho všeho kradení – od Tarkovského přes Bergmana, Godarda, Dreyera a bůhví koho ještě, v hudbě od Händelova Lasciar až po Wagnerovu předehru k Tristanovi – dohledávat v tom všechny citace cenu nemá. Nejsmutnější je totiž to, že Lars vykrádá i sám sebe – princip monologů Emily Watson z Prolomit vlny napříč Exodem lze uvést jako nejokatější příklad, jsou tam toho ale doslova desítky (i zmíněnou hudbu použil už jinde a lépe). Nový celek, výpověď anebo aspoň patro spirály mi ale Exodus nehází – syntéza to není; je to bohužel spíš znak toho, že Lars ...je po sezóně. Je to rozloučení. Dlouhé: to, že nám všem i sobě už od Melancholie opakovaně přeje horoucí pekla, je možná kvůli nemoci a každopádně kvůli nevíře – těžko říct, k čemu kdo z nás dojde v jeho věku. A možná se i zaprodal – o satanovi hovoří s důvěrností už přes 20 let; těžko říct... Ale vždycky si při těch úvahách vzpomenu na kamošovo "Lars ho má nejmenšíííhóó" - v tom to totiž celé možná vězí. (02.12.2022)

Ani vo sne by ma nenapadlo, ze raz dám Trierovmu filmu päť hviezd a ešte sa mi bude aj máliť. Bravúrne, excelentné, vynikajúce a čo ja viem čo ešte. Už úvodná znelka sa mi páčila, hlavne jej zvuková stránka. Stará nemocnica pohltila všetky moje zmysly a predostrela predo mňa hotovú alegóriu bizarnosti, mysticizmu, hororu a komédie. Humorná zložka je veľmi zvláštna, pretože najviac funguje tam, kde by ju človek nečakal, na hranici vážnych a smutných vecí zrazu zasvieti iskrička radosti a smiechu. Zvláštne, ale úžasne uhrančivé. Postavy sú rôzna zmes do detailu prepracovaných charakterov, čo umožňuje na pozadí tajomna a mystérií rozohrať šachovú partiu spoločenských intríg a kurióznych situácií s ich následkami. Okrem intríg sledujeme samotný príbeh vyšetrovania jednej starej záhady, ktoré vedie sympatická babička so záľubou v okultných vedách, čo z toho vzíde nechajte sa prekvapiť. :) Nie vždy je pre nás dobré to, po čom najviac túžime. Keď to zrazu získame, ukáže sa to byť hotovou pohromou, to je jedna zo základných myšlienok tohto bravúrne bizarného diela. Posledná časť pri konci ma tak rozosmiala, ako už dávno žiadna čistokrvná komédia, niekoľko minút som sa nemohol zastaviť, jednoducho majstrovská režisérska/scenáristická práca, extrémne návyková, extrémne podmanivá. (12.06.2014)

Ne, nevzalo mě to, navzdory všem zdejším chvalozpěvům Seriál, který se snaží být trochu Městečko Twin Peaks a tak trochu i Bergman podle mne zůstává hlavně "tak trochu". Příliš mnoho motivů, příliš mnoho dějových linek, režiséři jako by se snažili pochytat všechno, a tím se nesoustředí na nic, čímž vzniká chaos. (21.01.2011)

Málokterý seriál si zaslouží označení psycho tak moc jako Riget. 1)  K dílu mám ambivalentní vztah. Na jedné straně mě seriál chvilkami silně bavil - morbidní humor mi vyhovoval a mile absurdní situace jsem si vychutnával. Na druhé straně jsem se vždy musel nutit k tomu, abych další díl zhlédl. Do té pochmurné atmosféry se mi prostě znovu a znovu chtělo stále méně a méně. Druhá řada skončila tak napůl. Několik týdnů mi trvalo, než jsem se odhodlal ke sledování řady třetí. Jakmile se ukázaly známé tvůrčí postupy a současně bylo zřejmé, že se vlastně nic nevyřešilo, jen jsme o pár desítek let dál, koukli jsme doma s partnerem na sebe a shodli se, že nás toto zábavné a současně depresivní prostředí nadále nezajímá. Seriál jsem smazal z paměti s ulehčením, že mi "povinnost" sledovat další díly odpadla._____ 2)  Svůj pocit bych vyjádřil jednou až pěti hvězdičkami, jak kdy. Většinou nejzajímavější to bylo někde uprostřed dílu. Co vidím, mě baví a jsem i trochu napnutý, s čím zase tvůrce přijde. Pak relativně dlouhá epizoda skončí (slušel by jim kratší čas) a já si oddechnu, že je to za mnou. Teď se ale musím přimět k tomu, zhlédnout další díl._____ 3)  Nepřehledný, místy hodně zmatečný, zcela nepředvídatelný seriál nabízí chvilkami nahuštěný děj, který je prokládán nudnými pasážemi._____ 4)  38letý scenárista a režisér Lars von Trier si střílí z nemocičního prostředí, z Dánů i Švédů, z duchařských historek, ze seriálů a vlastně i z diváků._____ 5)  Zaujal mě 66letý Švéd Ernst-Hugo Järegård (primář Stig Helmer ze Švédska) a docela pěkný 31letý Peter Mygind (ředitelův syn Mogge). Věk protagonistů uvádím k roku vzniku první řady - 1994._____ 6)  Ingen levende ved det endnu, men portene til riget er begyndt at åbne sig. Nikdo živý to zatím neví, ale brána do království se začala otevírat. (05.01.2024)

Nemocnice jsou pěkně děsivý místa. Ale po první sérii Království od von Triera mě do nějaké z nich někdo jen tak nedostane. Lars není tak extrémní jako v pozdějších opusech, ale na povrch už zřejmě prosakuje hra s divákem a jde-li to tak nazvat, tropení si legrace z něj. Patrné je to zejména v Trierových vstupech pod závěrečnými titulky. Království je pozoruhodnou žánrovou směskou. Každý z žánrů a nápadů je rozvinutý, žádný z nich není jen laciným odkazem či vsuvkou. Trier uměl a umí, o tom není sporu. (03.01.2013)