Vlak

Hrozně by se mi to líbilo, kdyby mi bylo patnáct. Ale ani dnešním patnáctiletým se to asi líbit taky moc nebude. Mám stále silnější pocit, že dobrodružství je už odzvoněno, tak jako románové literatuře či historii 2. světové války. Neustálé "dokumenty o Hitlerovi a spol. a Stalinovi a spol." v soudobé televizi jsou už jen pokusy o oživení mrtvol. Raději nějaký případný citát: "Ale také zločinec produkuje - zločiny. Co by si však bez jeho práce počala policie, justice, soudci, porota, kat, o čem by psali spisovatelé a natáčeli filmy režiséři? Zločinec prolamuje jednotvárnost usedlého života, přináší rozruch, napětí, senzaci. Může se moderní společnost bez něho obejít, nepadla by do stagnace a nudy? A není tedy v jejím nejvslastnějším zájmu zločinnost podporovat?" (Karel Kosík: Předpotopní úvahy). A jakou roli v tom hraje pýcha francouzské kultivovanosti: moderní malířství? Kdo by si dnes nechal pro obrazy ceněné miliardou vrtat koleno? A proč by také měl. Obdivujme raději jejich dražby! (14.12.2019)

"Normální cesta je past, do níž se chytají důstojníci s nedostatkem iniciativy." Plukovník von Waldheim však rozhodně nedostatkem iniciativy netrpěl a při "strategickém ústupu" se rozhodl přemístit malby mistrů štětce z Francie do německého bezpečí. Je někdo proti? Samozřejmě, že ano. Jsou tu výhybkáři, výpravčí, strojvůdci a posunovači, díky kterým se nacistický milovník umění pořádně nadře. Mně se to tedy dost líbilo, i když jsem kulturní barbar a kvůli žádné malbě, soše ani graffiti bych neriskoval svůj úžasný život. (29.11.2016)

Skvělý, napínavý, až skoro autenticky se tvářící válečný snímek, v hlavní roli s charismatickým Burtem Lancasterem (Paul Labiche) a na druhé straně s nesmlouvavým, důsledným a lišácky prohnaným německým důstojníkem Paulem Scofieldem (Plk. von Waldheimem). Snímek zaujme nejen příznivce filmů s železničního prostředí, ale určitě i všechny ostatní, co mají rádi jakýkoliv válečný film. Scény na kolejích s fingovanými návěstími podél trati se vryjou natrvalo do paměti. Někdy napsat méně slov znamená více, a v tomto případě to platí dvojnásob, opravdu, nemám (až na první pohled děsivě vyhlížející stopáž) výtek... (20.02.2008)

Ideově starosvětský, ale formálně progresivní "Vlak" můžeme vidět jako přemostění éry válečných velkofilmů předchozích let a akčních dobrodružek ve válečných kulisách let nadcházejících. Z první kategorie přejímá hvězdný herecký ansámbl i zasmušilý étos a velké morální otázky, které tvoří páteř snímku. Z té druhé kategorie by se chtělo říci, že má důraz na akční scény a spektakularitu. Jenže žádný z nadcházejících filmů (ať už vezmeme jako příklad bijáky s Clintem Eastwoodem nebo hromadu italských žánrovek) se v tomto ohledu "Vlaku" nemůže vyrovnat. Frankenheimer tu inscenuje úchvatné sekvence, kde díky precizním kompozicím s několika plány neustále dává pocítit přítomnost postav v onom velkém dění. Prim zde hrají dech vyrážející momenty, kdy jsou herci přítomní či přímo dělají krkolomné kousky v poblíž projíždějících vlaků, havárií lokomotiv či explodujících nádraží. Jak říká Christopher McQuarrie, který film vyzdvihuje jako referenci k nové "Mission: Impossible",  u řady scén člověk žasne nad tím, jak vůbec tohle dokázali v době před digitálními efekty realizovat, Respektive z mnoha sekvencí na diváka dýchá bezprostřední blízkost reálné akce, protože tu místo optických efektů či zadních projekcí prostě je vše reálně zachyceno v kameře. Také v mnohých napínavých pasážích si tvůrci dávají záležet na tom, aby dění bylo viditelně zasazeno do reálného prostoru, který je sekvencí důsledně dramaticky využitý. Nevyhnutelně pak ony jedna dvě scény točené ve studiu či upravených interiérech působí nemístně. (16.07.2023)

8/10 Film parada, jen se mi nejak prici uverit, ze to bylo ve Francii... Z vlastni pracovni zkusenosti mam zapsane frantiky jako naprosto neschopne, takze toto jim museli pripravit asi belgicani. ;]] Tema vlaku a vlakovych nadrazi je mi sice od prirozeni cizi, ale diky proklamovane nemecke zarputilosti se asi ve Resistance neco pohnulo a zmobilizovalo. S takovymto pristupem by se a) Francie nevzdala nebo b) se osovobodila sama o hezkych par mesicu driv. Ale od historickeho teoretizovani zpet k filmu. Nektere sceny jsou vazne silne a je dobre je videt - skoda, ze participujici italove nezanechali take stopu naturalismu, bylo by to takove vic opravdovejsi. (05.04.2012)