Frasier

Veľa sitkomov, ktoré som zatiaľ videl bolo vynikajúcich, ale iba Frasier má to "something" čo ho stavia na pomyselný piedestál nesmrteľnosti. Postava tohto rozhlasového "rádobypsychológa" odštartovala svoju púť v Na zdravie, objavila sa v Krídlach aby nakoniec zakotvila vo vlastnej show. Kelsey Grammer (Pavol Topoľský) - apropo v americkej verzii Simpsonovcov dabuje Leváka Boba - priviedol na scénu svojho večne frfľajúceho otca Martina Cranea (Dušan Jamrich), neurotického a obsesiami posadnutého brata Nilesa Cranea (Ján Tréger), svojráznu terapeutku Daphne Moonovú (Helena Krajčiová) a rozhlasovú techničku s podrezaným jazykom Roz Doyleovú (Szidi Tobias). A zrodil sa kult, ktorý nám ešte niekoľko prázdnin bude MARKÍZA servírovať ako bonbónik, čo náhodou prenikol medzi splašky typu Zámena manželiek, Uragán, atď. Frasierov humor je esenciou situačnej komiky (ktorá neomrzí ani po x-tej variácii rovnakého gagu) a britkého až anglicky suchého humoru. A čerešničku na torte predstavuje GENIÁLNY slovenský dabing (prekonávajúci aj legendárneho Dempseyho). Keď PRIMA svojho času odvysielala prvú sériu Frasiera, bol som zvedavý aký bude český ekvivalent. Ostrieľaní bardi Petr Oliva a Tomáš Juřička však nesiahali ich slovenským kolegom ani po členky. Aj preto asi v Česku má rozhlasový psychiater nadlho "utrum". A to je veľká škoda "přátelé". (17.12.2004) (17.12.2004)

Kouknul jsem na první tři díly, protože mám takovou teorii, že první tři díly odhalí celkový potenciál seriálu. Seriál mě nezaujal vůbec ničím. Všechno je v něm špatně a všechno bych udělal jinak. Nezasmál jsem se ani jednou. Veškeré postavy mi příjdou krajně nesympatické a naprosto obyčejné. Zkrátka zde chybí totální magor, který by děj dovedl nějak oživit. Úplně nejvíc mi vadí ústřední postava poloplešárda. Dále mně hrozně lezl na nervy umělý smích, který zní v naprosto nevhodné okamžiky. Moc se omlouvám, že mi nepříjde vtipné, když třeba někdo řekne ,,ahoj". Rozhodně nelze očekávat, že by mělo dojít k nějakému zlepšení, tudíž se sledováním končím a zanechávám zde jeden upřímný odpádek. (16.07.2013)

Trochu jiná káva než například Přátelé, ale to, že seriál vydržel na televizních obrazovkách dlouhých jedenáct sérii, mluví za vše. Inteligentní humor postavený na zápasu snobský svět plný opery, dobrého vína a členství ve všemožných spolcích versus život průměrného Američana sledujícího s plechovkou piva v ruce baseball z ošoupané sedačky v čele s mužem, jemuž charisma teče i s uší, Kelsey Grammerem. (26.03.2010)

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Nejsilnější na seriálu je určitě charakteristická atmosféra s povedenými vtipy. Od 6. do 9. série je půlka slabá a půlka vydařená. Seriál vrcholí kolem 3. a 4. řady, a pak je tam 10. a 11. řada (závěr seriálu zvládly dokonale). Vybrat nejoblíbenější postavu je navýsost těžké, když ke všem hlavním postavám mám nějaký silný, kladný vztah. Postupně vám totiž přirostu k srdci všechny a to je důvod, proč mám tento seriál před Buffy u nejoblíbenějších seriálů (, u které se mi nelíbil vlkodlak Oz). PS: kdybych si měl zvolit 1 nejlepší dil, byl by to 4X06. (11.03.2012)