Výnimoční

-4* Od tohoto snímku jsem čekal, že půjde o nenápadnou bombu, a proto jsem odcházel po něm trochu zklamaný. Nicméně se mi pocity z filmu po pár dnech vytříbily a jsem vnitřně nucen mu přidat hvězdičku za smysluplnost. Opravdu podobných vyjímečných lidí by si měla společnost hýčkat a i když je nelze přehnaně ohodnocovat, tak rozhodně aspoň jim neházet klacky pod nohy. Já osobně bych nedokázal jejich práci dělat, protože nemám takovou trpělivost a navíc si moc nemyslím, že to má velký smysl. Ale určitě jsou potřeba v naší humanitně zaměřené společnosti a jejich práce je posláním stejně jako u jeptišek. Prostě zajímavý multi-kulti film, kde se neřeší vyznání, rasa či sociální postavení a hledá se štěstí v opravdových drobnostech a malých postupných krůčcích. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (25.05.2020)

S tím přirovnáním k Nedotknutelním bych byla trošku opatrnější, protože Výjimeční nemají až tak moc úplně příběh jako spíš, že to jsou jednotlivé epizodky o životech těchto lidí. Je potřeba na toto téma upozorňovat, protože jak jste asi zjistili po jeho shlédnutí, nemáte o tom stejně jako já páru. Komediální to spíš není. Občas spíš úsměvné a to ještě tak trochu potlačujete ty opačné emoce, protože Výjimeční jsou spíš hodně na to sociální téma a při jeho sledování se budete cítit asi spíš lítostivě, jestli jste hodně empatický typ. Tyhle filmy cíleně moc nesleduju, protože jsem snadný cíl na vyždímání a pak z toho mám depresivní pocity. Jako herecká příležitost je to ale pro Vincenta Cassela prvotřídní a snad ho díky svému jménu ještě víc přinese na světlo. (17.05.2020)

Společnost si s nimi neví rady, nebo spíš možná nechce vědět. Žabožrouti přicházejí s tématem, který diváka chytne a zároveň ho donutí k zamyšlení. Jeden vede dvě dekády spolek pro děti s těžkým autismem, které by byly jinak odkázané na čtyři stěny, jednu postel a spoustu prášků. Nikde je nechtějí, tudíž úřady tak trochu přivírají oči nad jeho netradičními metodami. Chybí mu totiž adekvátní prostory, příslušná povolení či kvalifikovaný personál. Druhý, jeho kamarád, zase učí dospívající ze sociálně slabých rodin, kteří nevědí, co se s načatým životem, jak se o mladé autisty postarat. Dvě skupiny, které rozhodně nemají na růžích ustláno a na které systém tak nějak zapomíná. Jenže teď přichází do multikulti spolku kontrola z vyšších míst. Ač velmi těžké téma, pořád jsme tak nějak na odlehčené vlně. Máme tu tak hříšníka se záchrannou brzdou ve vlaku, který rád pokládá druhým hlavu na rameno, máme tu Vincenta Cassela, který opakovaně absolvuje seznamovací schůzky s náhodně dohozenými protějšky, máme tu neustálé výmluvy, proč daný pečovatel přišel pozdě. Přestože na plátně vystupují postavy projevující se abnormální sociální interakcí a s velmi netradičními vzorci chování, až na jednu výjimku (noční hledání ztraceného mlátiče do hlavy) se do toho nikdy neobujeme, nikdy nepadneme na hubu. Rozhodně to neznamená, že by tvůrci nešli k jádru problému a jen přešlapovali na místě, to vůbec, vidíme každodenní realitu, ale tak nějak pořád s jistou dávkou nadsázky. Nějaký jasný dějový oblouk chybí, spíš jde o jakési naléhavé svědectví o potížích těch, kteří pomáhají, ale jsou na to tak trochu sami. Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po skutečném případu a vrací se (samozřejmě i mezitím nějaké projekty měli) ve velkém stylu, jen fyzické postižení vystřídalo duševní. Ožehavá problematika, dávno prohrané bitvy, přirozené charisma obou hlavních představitelů, rozostřená kamera i poutavý hudební podkres. Za mě spokojenost. 80% (05.05.2020)

Na Výjimečné jsem se těšil. Hodně. A byť jsem odcházel z kina spokojenej, možná ve mně trošku toho zklamání zůstává (ale možná to je jenom nabízejícím se srovnání s Nedotknutelnými). Film je plnej emocí, šíří nějaké poselství, herecky není co vytknout, technicky taky ne, hudba je podmanivá, ale nerušivá. Jenom mi tu chyběl nějakej větší, souvislejší příběh přímo o samotných autistech, protože Výjimeční jsou spíš příběhem o Brunovi a Malikovi. Ne, výsledek není ani trochu špatnej, rozhodně ne, ale já bych ho na režisérském křesle asi uchopil jinak. Mimochodem, tu hutnou atmosféru při závěrečných titulkách, bych vám přál zažít. Hustý. (07.01.2020)

Opravdu dlouho jsem se rozhodovala, jestli se mám na film podívat. Obávala jsem se "ždímačky". Slzy sice byly, ale film si je rozhodně zaslouží. Výjimeční jsou ti, kterým příroda nadělila velký kopec problémů, a výjimeční jsou i jejich pečovatelé, ať jsou to obětavé rodiny nebo poctiví nadšenci z podobných neziskovek. Film beru jako citlivou, dobře natočenou velkou poctu takovým lidem. Bez nich by byl svět temnější. A hvězdu navíc jsem dala všem šikovným tvůrcům za odvahu podobný film vůbec natočit. (16.03.2021)