Biely, biely deň

Buď se potenciál severských, zde konkrétně islandských, začíná vyčerpávat nebo mám strašnou smůlu s výběrem filmů. Žádná sláva tenhle film bohužel nebyl. Děj nic extra. Zápletka skoro nulová. Jen je škoda, že jsme nedověděli, jak dodělal ten dům. To jsem docela sledoval, ale na tom nejde postavit film. Snad se to u dalšího snímku, co se budu koukat napraví, ale není to jenom zde. Určitou vyčpělost témat jsme cítil i u jiných filmů. (14.05.2020)

Statisticky Island na úkor počtu obyvatel vytváří snad největší množství filmů v Evropě, které jsou navíc celosvětově na různých festivalech vidět. Jednak to bude asi prostředím a jednak určitě i lidmi, kteří obecně hodně inklinují ke kultuře. Oboje režisér Hlynur Pálmason využil na maximum. Dlouhé vyprávění a záběry mnohdy vytváří obrovský filmový zážitek, kde například sledujete, jak se kutálí ze srázu kámen nebo pozorujete přestavbu jedné stavby z jednoho kamerového úhlu napříč všemi ročními obdobími. Ty záběry jsou prostě nádherné. Sledujete tu suchozem bez špetky stromu, mlhu, která pohlcuje ty nekonečně dlouhé špičaté skály a nevím jak vy, ale ve mně to vyvolává absolutní klid. Na rozdíl od Ingvara Sigurðssona, který ve mně vyvolával spíš neklid. Možná i proto byl tak excelentní. Málomluvnou postavou zapříčinil, že mluvilo hlavně jeho tělo a především oči. Skoro bych se to nebál nazvat novým stylem herectví. Obrovský zážitek, na Island vlastně typický. Nicméně zde více o krajině, než o dialozích a proto je třeba se na něj patřičně připravit. (09.10.2020)

Mám ráda filmy, o kterých nic nevím, ale od prvních sekund mě vtáhnou do děje. Čím méně se film ukecaný, tím více se stávám divákem. Někdy mám pocit, že u 80 % amerických filmů mám pocit, že už jsem to někdy viděla a u 80 % skandinávských filmů jsem překvapená něčím novým. Bílý den není černobílý, je bílý s mnoha odstíny bílé, postavy jsou plnokrevné, dialogy stručné a výstižné, obraz zachycuje víc než slova. (15.01.2023)

Mám z toho dost podobné dojmy, jako když jsem dva dny zpátky viděl Smrt panen - atmosféra naprosto uhrančivá, filmařská stránka úžasná, ale scénář je nepropracovaný. Tady teda naštěstí ne tolik, takže tomu dost pravděpodobně tu čtvrtou hvězdu dám, ale čekal jsem to prostě víc psychologické a hlavně víc dotažené, že to v některých situacích nebude stát na tom, abych si to musel domyslet, protože tohle vnímám jako laxnost režiséra svůj koncept víc nepromýšlet, ne jako umělecký záměr, nebo jakousi neexistující "podporu imaginace diváka", protože ta má fungovat jinak, než neopodstatněným zatajováním důležitého. Ale rozehrané to je skvěle, dohrané sice taky (byť nedostatečně) a i když jsem s hlavní postavou moc soucítit nedokázal, dokázal jsem ji brát takovou jaká je, měl jsem zájem o to, jak si bude dál v životě počínat a to u psychologického filmu vnímám jako to nejdůležitější. A u té pomalé atmosféry věřím, že dost lidí odradí, ale mě se do ní povedlo dostat a nepustila mě ani na moment, až jsem si říkal, že už jsem hodně dlouho neviděl artový film, který by tak přesně stavěl svoji atmosféru na té míře pomalosti, která mi sedí nejvíc. Když ale pominu skvělou kameru, nejvíc mě zaujalo, jak je tu Island vykreslený jako dost drsný kraj - už jen tím příběhem, co Ingimundur říká svojí vnučce před spaním, který zahrnuje jezení jater z lidské mrtvoly... Na takovou historku opravdu jen tak nenarazíte. Btw, SPOILER překvapilo mě, že to končí "happy endem" a určitým uvědoměním (i když opět, nedostatečně vykresleným) v nejpozitivnější moment oné chvíle, protože pak asi půjde Ingimundur do lochu... KONEC SPOILERU Slabé 4* (29.01.2023)

Originálně a poeticky vyprávěné islandské drama vyniká skvělou kamerou a výkonem Ingvara Sigurðssona v hlavní roli, v němž se snoubí mužnost a zatvrzelost s jemnou citlivostí. Skvěle režírovaný a subtilní film se zabývá psychologickou proměnou vdovce, který při hlídání vnučky zahání smutek prací na stavbě rodinného domu, a jehož reakcí na šok při procházení manželčiny pozůstalosti, přicházející jako nečekaná náhrada za truchlení, je tichý vzdor, následovaný hlučnou erupcí. (30.06.2019)