Pokoj

Prach si a na prach sa obrátiš. Najskôr celkom slušne rozohraná psychologická hra o ľudských túžbach, ale pred koncom som sa nestačil diviť, či len zle vidím alebo na to nestačí moja obmedzená myseľ. Ale to je jedno, film to stálo jednu hviezdičku. –––– Nebezpečnější než člověk, ktérý nemůže dostat to, co chce, je ten, co dostane vsechno, co chce. (25.04.2020)

The Room má na první pohled banální a neoriginální motiv, ale nakonec se z něj vyklube poměrně zajímavý snímek. Film začíná jako divákovi utajená duchařina/home invasion/scifi, no cokoliv nás jen napadne, ale postupem času se děj přesouvá do nečekaných končin, projde si na své cestě do konce několika žánry (horor, scifi, fantasy, drama...) a pokládá existencionální a morální otázky (stvoření smyšleného dítěte...), slušný psychologický vývoj postav a na závěr nabídne i napětí. Co jej ale shazuje, že se snaží být současně tolika věcmi, až nakonec není úplně stoprocentně ani jednou z nich. Pořád se jedná o zajímavý film, u kterého gratuluju za nápad a odvahu pustit se do podobné věci, ale cílovka tady budou hlavně filmoví nadšenci a nejspíše ne běžný televizní divák. (29.09.2020)

Film, ve kterém se dalo tisíc věcí udělat jen trochu jinak, a nefungoval by tak luxusně, jak funguje. Perfektní hra s divákem, která začíná (schválně?) jako nejohranější “haunted house” žánrovka, pokračuje jako průhledná moralitka “be careful what U wish”, a nakonec se rozvine v... (pssst!) Sofistikovaně překombinovaná ale logicky krásně funkční vícedimenzionální hříčka, navíc se silným sociálním podhoubím a lehkými existenciálními tóny (ztráta dítěte, stárnutí, nemožnost změnit osud). Už napsat to stejně precizně do knihy by bylo obdivohudné. A Volckman to odvyprávěl bezchybně filmařinou! [Sitges FF] (07.10.2019)

Na úvod bych ráda zmínila, že nejsem žádnou velkou vyznavačkou nereálných příběhů a nadpřirozených jevů. V tom podivném domě s ještě podivnějším pokojem jsem se však velice záhy nechala vtáhnout do děje a pak už jen napjatě čekala, co se z toho všeho vyvrbí. Sice jsem se moc nebála, ale musím připustit, že tak dobrý mysteriózní horor jsem pěkně dlouho neviděla. Navíc mě The Room dokázal přimět k tomu, abych dumala nad otázkami s filozofickým přesahem, čehož si opravdu cením, protože v daném žánru není mnoho filmů, které něco takového dovedou. (80%) (03.07.2021)

Námět je jako ze sci-fi povídky, kterou do prvních pulpových časopisů zasílali průkopníci žánru. Jednoduchý nápad, rozvedený ne do absurdna, nebo efektní akčňůvky, ale do logických důsledků. Ten nápad je ale současně slabina, protože dělá z postav dost naivní trumpety. Průměrně inteligentní člověk by se totiž do takové situace nedostal. Pokud ale k tomu lehce naivnímu začátku přistoupíte s nadhledem, začne se vám před očima formovat drama s přesahem filozofickým, příchutí mysteriozní až scifithrillerovou a závěrem mrazivým. Střet s neznámem, totiž nezřídka bolí a poučení, kterého se čtenáři, či divákovi dostane, může působit dost tvrdě. Na tom stojí mnohé vynikající sci-fi povídky konce šedesátých let. A tohle já, jako milovník žánru a bývalý knihožrout velmi oceňuji. Herci fajn, look taky v pohodě, stopáž by možná snesla menší zastřižení, ale nic dramatického. Aby to bylo perfektní, chybí snad jen lépe vybudovaná atmosféra, pozvolnější konec a možná i zajímavější hudba. Malé, až komorní sci-fi s hrstkou slušných herců a dobrým nápadem=spokojenost. (06.12.2023)