Chľast

Vinterbergovi se podařilo vystihnout nejrozličnější situace, z nichž vychází ambivalence pití alkoholu. Není náhodou, že zobrazil mužský svět ve stadiu bilancování. Často se pejorativně říká, že chlapi jsou děti a nedospělci, bohužel to mnohdy bývá tak, že jsou to citlivé a jemné duše, jen to na nich vždy nepoznáte. Euforie, letargie a deziluze, časté fáze pití zde vidíme, někdy jsou zachycené natvrdo, jindy jen náznakem, tak to má být. Taky není divu, že je nám blízká dánská poetika, jsme si v mnohém tak podobní, teď už nezbývá, než aby nějací takoví dva, tři Vinterbergové působili i u nás a točili podobně úžasně. 90%. (15.03.2021)

Chlapským způsobem sladkobolný snímek o hledání výmluv a úniků a o zbabělosti přijmout zodpovědnost a o přijetí odpovědnosti za to, a dost možná i o přijetí zodpovědnosti. "Pro Idu." Zdá se, jako by Vinterberg poprvé od Rodinné oslavy našel své vlastní téma, pojmenoval problém, a s ním i řešení (a ne, nic z toho není alkohol). A protože už nekrade jako straka (https://www.csfd.cz/film/245173-daleko-od-hluciciho-davu/komentare/?comment=10274157) a nespekuluje s náměty, aby se zalíbil publiku, ale pro jednou to - zdá se mi - zas zkouší po svém a přebírá za to zodpovědnost, tak ho poprvé od Rodinné oslavy můžu vzít na milost, a snad mu i přeju, aby se toho dočkal i u Idy. (Edison Filmhub. Be2can.) *~ (12.10.2020)

Opojný, neskutečně opojný. Film, co dokonale vystihuje všechny fáze kolem alkoholu. Ty pozitivní, když z nás chlast jako zázrakem udělá zábavnějšího, víc v pohodě, víc uvolněnýho člověka. Ale i ty negativní, když se probouzíme jinde, než bychom chtěli nebo (podle svého střízlivého já) měli. Ve stavu, ve kterým nám není už tak dobře, jako před několika hodinami. A teď si představte, že tohle všechno někdo dokáže převést do filmu a natočit to přesně tak, jak se v těchto fázích cítíte. Těžko říct, proč nenapálím plný počet. Třeba až si budu se skleničkou v ruce trsat po bytě na finální písničku a budu mít pocit, že mi patří svět, přihodím. A nebo po repríze. Uvidíme. (02.05.2021)

"Druk" je pre mňa reálne jeden z tohtoročných filmov roka. Som rád, že Silvester priniesol ešte takéto silné filmové prekvapenie, lebo z tohto filmu som nebol schopný odtrhnúť oči. Mads Mikkelsen je podľa mňa vo svojom najlepšom filme po veľmi dlhej dobe a dáva do neho absolútne všetko. Dokonca je to film, ktorý sa stavia k myšlienke alkoholu skoro až absolútne racionálne. Všetko môže mať pozitívny aj negatívny efekt. Záleží od toho, čo s tým reálne urobíme. Je super sledovať Martina a jeho priateľov ako postupne nachádzajú stratené sebavedomie, energiu do života, radosť zo svojej práce a všetko začnú robiť s ohromnou dávkou chuti. A najlepšie na tom všetkom je, že aj študenti budú mať k nim úplne iný postoj a začnú sa reálne aj veci učiť. Dokonca je skvelé, že tu máme postavu študenta, kde mu učiteľ poradí, aby sa pred skúškou napil, nakoľko je z toho tak nervózny, že to všetko zabudne. Ale zrazu sa uvoľní a rovnako aj jeho myseľ a je schopný svoje myšlienky správne podať. Rovnako tu máme aj osobné drámy našich hlavných hrdinov, ktoré sú tiež veľmi silné. Martinov vzťah s manželkou je tu podľa mňa veľmi dobre zachytený a dokonca by som povedal, že v scénke, kde na ňu vybuchne bola jeho reakcia absolútne primeraná a fungovalo to skvele. Napriek väčšej dávke agresii, ktorá sa tu objavila. Nemyslím si, že film prekračuje zábrany, ktoré si stanovil a podľa mňa je to len dobre. Nie je to film, ktorý kritizuje alkoholizmus. "Druk" je filmom, ktorý ukazuje čo reálne môže priniesť alkohol pozitívne, no rovnako aj čo sa môže stať, keď to človek preženie. Je skvelé zažiť ten pocit, že všetko v hlave funguje a sme schopní pozitívne riešiť problémy a byť v pohode. No nemôžeme si na to príliš zvyknúť, lebo sa môžeme stať toho otrokom. A to už nie je dobré. Hodnotenie: A+ (01.01.2021)