Pianista

Eh, já vím, že to bude znít rozmazleně, ale od Pianisty jsem chtěl ještě něco víc než precizně natočenou podívanou... Všechno na tomhle filmu je kvalitní - počínaje výborně obsazeným Brodym, přes chladnokrevné vykreslení krutosti války a emotivně výbušné scény odehrávající se v židovském ghetu (klasická chuť vřítit se skrz plátno do diegetického světa zakroutit náckovskému oficírovi krkem), až po formální stránku filmu a Polanskiho režii. Těžko Pianistovi něco konkrétního vyčíst, ale přece jenom, všechno to tady ať tak či onak bylo - Schindlerův seznam, Musíme si pomáhat, ... Asi jsem čekal ještě něco víc. Rozhodně ale film, který se nemine účinkem. 80% (P.S.: Jo, taky vás někdy napadlo, že je trošku divné, že se tyhle biografické filmy jako naschvál dotočí až rok po smrti toho, podle jehož příběhu je film natočen - Pianista, Ray, Walk the line?...morbidní) (24.01.2007)

Na rozdíl,od Schindlerova seznamu má film Pianista mnohem reálnější příběh,který se spíše mohl odehrát.Oskar Schindler mi vůbec nepřišel jako lidumil,spíše jen jako vypočítavec,co si chtěl zachránit vlastní krk,když němci začali prohrávat.Kdežto Szpilmann mi byl sympatický od začátku,od první křivdy. Realistické vykreslení tehdejší doby působí v některých scénách svou hrozivostí až naturalisticky.Druhá půlka slušně rozjetého filmu poněkud ztrácí na tempu,ale to je něco co mě ani tak moc nevadí,spš naopak prostředí,kde se vyskytují dvě maximálně tři postavy a děj plyne volným tempem.Nic takového podle mého názoru není na škodu,když si film vybuduje silnou atmosféru,kterou Pianista bezesporu má. Akorát škoda konce.Ten se dal zakončit nějak rázněji,takhle se dlouho budovaná atmosféra rozplynula a konec vyšuměl do ztracena.Výkon Adriena Brodyho nemá cenu dál komentovat,to jak hrál on sem už dlouho neviděl,už dlouho se mi nestalo,že bych po skončení filmu byl naplněn tolika různými emocemi a silným zážitkem.Celkově bych dal 4,5*. (31.08.2006)

Triumfální návrat Polanského do domácího filmu po 40ti letech. Takový je Pianista. Dokonale strhující příběh z autobiografie Wladyslawa Szpilmana. Adrien Brody v hlavní roli se Szpilmanem skutečně stal a vytvořil svou postavu jako člověka z masa a kostí, se kterým je nutné si projít veškerá válečná zvěrstva. Vše ostatní nicméně za výkonem Brodyho nezaostává, výprava je velice realistická, ostatní herci taktéž velice dobře zapadají do celkové koláže obrazů minulosti a není nic, co by dokázalo pokazit takto ojedinělý portrét zlomeného člověka, který se zrodil skrze bolest a nespravedlnost války. (05.01.2012)

Když o filmu řeknete: "Tak tohle bylo nevěřitelné dílo", je to pocta. Ovšem když vyřknete slova: "Myslím, že jsem lepší film neviděl." je to jiný. Pianista se řadí mezi ty jiné. Při sledování zapomenete na okolní svět. To že ve filmu hraje váš velký oblíbenec, Adrien Brody, je taky v tu chvíli nepodstatné. Sledujete krutosti holokaustu se zatajeným dechem doufajíc v to, že to tak hrozné přece být nemohlo. Mohlo. Polanski se nesnaží vytvářet emoce pomocí brutality (byť i té je ve filmu víc než hodně), ale dlouhé, táhlé záběry jsou ty, které vás rozbrečí. Neštve vás to, protože víte, že lidská duše zaznamená v průběhu života mnoho ran, které nedokáže překousnout a sledování Pianisty se řadí k těm zmiňovaným (alespoň u mě). Je to zvláštní, když divák souzní s postavou až do roztrhání těla. Otevírání konzervy, škrábání se přes ostnatý plot, všechno je pro vás stejně vysilující jako pro Wladyslawa. Dlouho jsem u filmu nezažil pocit, že jsem tam. S těma lidma. Že prchám. Že prchám za zvuků Chopinovo hudby... Pianista je u mě něco víc, než Schindlerův seznam. Pro mě je to nejlepší válečný film všech dob! (16.05.2009)

Po letech jsem se na Pianistu podíval znovu a na změnu hodnocení to nevidím, i když dokážu pochopit, když někdo drama ocení „pouze“ třemi hvězdami. Možná třeba proto, že členové židovské varšavské rodiny hovoří britskou angličtinou. A nevypadá to úplně dobře. Ale těch rozporuplnějších momentů je nakonec překvapivě víc. Třeba docela odstrašující délka. Ale postupně. Autobiografická kniha brilantního pianisty dostala režiséra Romana Polanského do kolen, tudíž se konečně podíval na látku, která je mu sakra blízká (sám zažil krakovské ghetto, jeho matka zemřela v transportu). Hudebník Szpilman zažil první bombardování v rozhlase, ve kterém pracoval a díky kterému ho mnozí Poláci začali zbožňovat. Bylo to však nic proti tomu, co měl zažít. Počínaje stěhováním do ghetta, konče ztrátou blízkých i vlastní důstojnosti. Polanski vypráví místy až bez emocí, dal si záležet na scénografii, na kostýmech, na atmosféře. A přinesl několik vrcholných momentů (stařík vykázaný mimo chodník, vojáci zpestřující si šichtu nucením židovských mrzáků k tanci, výzva důstojníka, aby Szpilman dokázal, že je skutečně pianistou, zmizení zachránce ze zajateckého tábora, veškeré akční sekvence) i rozporuplných situací (pianistův osud je hodně závislý na náhodě a vlastně i štěstí – lidé okolo umírají i jen kvůli tomu, že promluví, on, páchající „horší zločiny“ přežívá). Tahle kombinace pořádného rance štěstí, pudu sebezáchovy i egoismu může nějaké diváky rozčílit, soudit ovšem v úplně jiné době někoho, koho zasáhl holocaust, ale nelze. Výpovědní hodnotu má.. A ne zrovna malou!! PS: Neustále trpící a Oscarem oceněný Adrien Brody je velmi dobrý, Nicolas Cage v Adaptaci si mě ovšem toho roku získal víc.. (09.07.2015)