Réžia:
Roman PolańskiScenár:
Ronald HarwoodKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Wojciech KilarHrajú:
Adrien Brody, Emilia Fox, Michał Żebrowski, Ed Stoppard, Maureen Lipman, Frank Finlay, Jessica Kate Meyer, Wanja Mues, Richard Ridings, Anthony Milner (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Wladyslaw Szpilman je vynikajúci pianista, ktorý žije vo Varšave so svojou rodinou. Po napadnutí Poľska nacistickým Nemeckom sa však ich život tragicky zmení. Ako židia musia nosiť na rukávoch pásky s hviezdou a postupne sú nútení rozpredať svoj majetok, vrátane Wladyslawovho piana, aby prežili. Napokon sa ocitnú na mieste, ktoré vstúpilo do dejín ako Varšavské ghetto... (RTVS)
(viac)Recenzie (1 111)
Výnimočný kúsok, ktorému nechýba vôbec nič. V prvom rade je tu silný herecký výkon Brodyho, ktorý už len svojím pohľadom pripomína trpiteľa. Niektorí tu hovoria o nude, avšak kedy sa tu v tak humánnom príbehu dalo nudiť? Alebo snáď čakali, že tam v jednom momente vyskočí nejaký stand up komediant, aby ich pobavil? Takto sa majú totiž točiť vojnové filmy, bez príkras, ale aj bez zbytočného čiernobieleho videnia a hlavne s ľudskosťou. Polanského osobné dielo, ktoré je bezpochyby jedno z jeho najlepších. ()
Nejlepší film Polanského, ale hlavní zásluhu na něm má životopisná kniha. Takových osudů bylo v minulém století hodně, ale filmařů co je převedou adekvátně na plátno je jako šafránu. ()
Takhle nějak si představuju kvalitní válečný film. Naturalistické, autentické, sugestivní, vše v tom nejlepším poměru. Výborně zahrané i zrežírované. Nebýt špetky hluchých míst, neváhal bych s plným hodnocením. Závěrečné sólo na klavír je dechberoucí. ()
Nadprůměrný životopisný snímek se skvělým Brodym (jeho Krvavé léto v New Yorku mám ale mnohem radši). Filmu ubírá na působivosti, to že je tak trochu televizní a rozvleklý. ()
LTT 4*. Je to silný film, je dobre natočený, je dojímavý a je to film jedného herca. Ale aj tak je to veľmi jednoduchý príbeh, kde sa toho moc nedeje... ()
To byli zmrdi co? Tohle by měli dětem pouštet ve škole. Vynikající zobrazení. ()
Souhlasím s golfistou. Na filmu, který zobrazuje hrůzy druhé světové války, je těžké cokoli kritizovat a herecký výkon Adriena Brodyho je dokonalý (žije rolí). Na rozdíl od Schindlerova seznamu zde sledujeme varšavské ghetto a válku ve Varšavě pohledem jednoho jediného člověka. Je to jiný obraz. Méně masivní. Víc personifikovaný. Přesto nám sdělí hodně. ■ Autobiografie, kterou Władysław Szpilman napsal už v roce 1945, vyšla pod názvem "Smrt města" a byla brzy stažena. Jednak tehdejším orgánům nevyhovoval pohled na německého důstojníka, který se zachoval jinak, než by se na "nelidské" Němce slušelo, jednak byla nevyhovující kritika kolaborantů ze řad Neněmců. Znova vyšla až v roce 1998, nejprve v němčině pod názvem "Zázračné přežití" a posléze v angličtině pod názvem "Pianista". ()
Nádhera. Ale i kdybych teď napsal cokoliv, tak budu za necitu, který těch pět hvězd prostě nedal. ()
Výborný a syrově natočený film zachycující boj jednoho člověka (žida) za druhé světové války. Filmu hodně pomáhá dokonalý Adrien Brody, který si nejspíš kvůli roli prošel podobným peklem jako jeho hrdina a velice reálné ztvárnění zvěrstev, které se v té době odehrály. Vedle Schindlerova seznamu nejlepší film o holokaustu. ()
Falešná vypočítavost zneužívající holocaust s příšerným Brodym, jehož ustavičný čoklí pohled by hezky pasoval do scén vyjadřujících smutek v dojáku pro ty nejnaivnější puberťačky. ()
Velmi těžký film, ve kterém Brody nesleze z plátna a je tak opravdový, že to rve srdce z těla. Nádherný snímek režiséra Polanského! Zasloužené ovace a zasloužené slzy všech, které příběh dojal. Vidět tak strašně smutnou pravdu bolí. Film je dokonalý ve všech směrech, vřele doporučuji všem, kteří mají tendence sympatizovat s rasismem. Důsledky Hitlerových činů by je mohly docela snadno zaskočit... ()
Opravdu působivý snímek o lidské důstojnosti a vůli k životu. Ač ne tak rozsáhlý jako Schindlerův seznam, či tak sugestivní jako Jdi a dívej se, ve své hluboké intimitě a upřímnosti stále velmi potřebný film. Je to takové křehké memento - na strhujícím osudu jednotlivce promítnuté obrovské utrpení celého židovského národa. V obrovském množství zla, toho strašlivého, díky čemuž člověk přestává být člověkem (dehumanizace, ponižování, zavírání očí vůči cizímu utrpení, zbabělost, transporty do koncentračních táborů), pak o to více vynikají ty sice vzácnější, ale zato opravdu vznešené a krásné polohy lidství (hudba/umění, láska v rodině, odvaha riskovat, postavit se čelem utrpení, schopnost projevit milosrdenství i k úplně neznámým lidem). Tohle vše je skvělým koloritem lidství jako takového, v němž je na jednu stranu mnoho střípků naděje, ale z té druhé strany film nikdy nesklouzává k samoúčelné sentimentalitě. Vlastně i co se týče tohoto vyznění, stojí Pianista někde na půl cesty mezi místy až příliš "optimistickým" vyzněním Schindlerova seznamu a apokalyptickou skepsí šíleného (ale brilantně natočeného) Jdi a dívej se. A nakonec pár jmen - Polanski, Brody a Chopin jsou úžasnou tvůrčí kombinací. ()
Silný příběh doplácí na přemíru teatrálnosti, kterou chtěl Polanski pravděpodobně oslnit akademiky. I když mi v některých pasážích předstíranost nevadí, tak někdy působí bizarně - např. při pouličním židovském tanci jsou ty dvojice opravdu jako z panoptika. Ale autoři možná chtěli na panoptikum společnosti a násilné rozdělení rolí ukázat. Mně proste vadil sled řady událostí, z něhož se jaksi vytratil duch příběhu. Díval jsem se a říkal jsem si, že jakkoli autor naznačuje naturalismus a syrovost (rvačka o kus jídla, hledání manžela), tak skutečnost byla mnohonásobně horší. Nejsilnější scény jsou ty, v nichž Szpilman vystupuje jako klavírista - němohry, když se Wladek skrývá v bytě s klavírem, nebo když mu je nejhůř; setkání s nacistou ve vile - (to připomíná baletní tanec Anny Balontay v Hodině tance a lásky). Škoda, že tvůrci s těmito scénami nepracovali víc. Osobně bych je uvítal místo toho bloudění ve spáleništi ulic, nebo místo útěků před plamenoty. ()
Pro mě osobně a vedle Čínské čtvrti nejlepší Polanského film. Na rozdíl od kineje si nemyslím, že by byl špatně gradovaný nebo pointovaný. Samozřejmě je zajímavé srovnat film s předlohou. Polanski zaprvé do filmu vložil i své vlastní zkušenosti, což je nepochybně také důvod, proč je Pianista tak intenzivní, a za druhé příběh staví tak, aby byl "filmovější". Příklad za všechny je například to, že v rozporu se skutečností umisťuje byt, kde se Szpilman skrýval do blízkosti gheta, takže průběh povstání můžeme sledovat takříkajíc "v přímém přenosu". Nemyslím, že by tyhle změny byly chybou, protože vyprávění obohacují a navíc vysvětlují důležité okolnosti, které by jinak divák jako pouhou slovní informaci asi nedocenil. Ještě jednu věc bych chtěl zmínit. Důstojník Wehrmachtu Wilhelm Hosenfeld (tedy žádný "SS-man", jak tu někdo tvrdí) pomáhal židům a polákům systematicky po celou válku. Nebylo to tedy nějaké "chvilkové ustrnutí se". Samozřejmě lze hovořit takřka o zázraku, že Szpilman potkal právě jej... Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: jatamansi, Radek99 gudaulin, CheGuevara, Oskar ()
Překrásný film o hrůzostrašné genocidě. Pokud vás po zhlédnutí nepohltí depka jako mě, tak ste asi úplně bez citu. Opravdový filmový zážitek od Romana Polanského se skvělými hereckými výkony a silnou atmosférou. 10/10 ()
I přes vysokou kvalitu tohoto snímku jsem mírně zklamán. Možná kvůli vysokým očekáváním, možná proto, že jsem čekal něco docela jiného. Na rozeznání filmů kvalitních a vyjímečných mám spolehlivé osobní měřítko a je jím míra ohromení a jakéhosi mrazení na konci filmu. Například u Pokání jsem tento pocit měl. ANO, to je ten problém. Pianista ctí své jméno a stručně ukazuje osudy Wladyslawa Szpilmana. Zhruba do třetiny filmu je to ještě zajímavé, postupné se rozvíjení války, stupn'ování agresivity vojáků (nejprve nedobrovolný tanec, později bezdůvodná střelba do ležících). Polanski poté nechá odstranit téměř všechny vedlejší postavy včetně rodiny, aby se mohl soustředit jenom na pianistu. Pak ovšem začíná linie filmu, kterou bych nazval "Á, vy jste Szpilman, ten skvělý pianista, vám poskytnu úkryt" a film poprvé začíná nudit. A to je ta hlavní chyba. Filmu chybí jakýkoliv nečekaný zvrat, zrada někoho blízkého, práskač, žena, prostě cokoliv, co by tempo filmu posunulo do vyšších emočních a dějových obrátek. Takovýchto zvratů bylo v například zmíněném Pokání několik. Další věc, nezůčastněné pohledy hrdiny z okna na různé události se může ze začátku zdát jako zajímavé řešení, když je jich ale ve filmu odhadem několik desítek, začně se to ohrávat a vtažení do děje to taky dvakrát nepomůže...a Oskara za scénář moc nechápu, už jenom skutečnost, že Němci si z desítek tisíc zničených domů ve Waršavě vyberou zrovna ten, ve kterém se skrývá, je zarážející. Abych nemystifikoval, Pianista je skvělý válečný film-od Adriena Brodyho po moc pěknou kameru a hudbu, ale má příliš mnoho chyb na to, abych mu dal pět hvězdiček. 80% ()
Lidi rychle zapomínají, co to byli ti Němci za kurvy... ještě že se točí takovéhle filmy, které nám to hezky pěkně připomenou. Fakt těm Židům není co závidět, .dost děsný, co se dělo. Jo a Adrian Brody to zahrál moc hezky, abych nezapomněla. ()
I po třetím zhlédnutí musím konstatovat, že toho oscara si A.Brody zasloužil minimálně za svou vyjímečnou vychrtlost, to bezesporu, ale jinak se mi ta oscarová hysterie kolem zdá dnes s odstupem trochu přehnaná..Přeci jen na třetí zásun už mě to zas tolik nevzalo jako kdysi v kině v původním francouzském znění. Zřejmě jsem i díky tomu měla pocit, že šlo o téměř umělecký zážitek umocněný bravurním Chopinem ve finální scéně ( Szpilman přistižen nacistou předvádí svou hru o život). Český dabing mě trochu zchladil. Najednou je to prostě jen trochu ospalý a místy příliš se vlekoucí (byť samozřejmě tragický ) příběh skrývajícího se nadaného žida a jeho blízkých se závěrečným happyendem. A takových příběhů, mnohdy i dramatičtějších, vám z války každá druhá židovská rodina nasere kýbl. Tak snad jen ten Chopin mě donutil nedýchat, protože dokonalý prstoklad dokážu vždy ocenit.. ()
Saulův syn vnímá holocaust jako osobní průchod naprosto nekorigovaným chaosem smrti a utrpení, Schindler's List je zase nezáměrně cynické využívání holocaustu jak platformy pro formalistické filmařské orgie. Pianista by se pak takto dal charakterizovat jako ideální film o holocaustu pro tvojí mámu. Jeho pohodlně černobílá čitelnost je doprovázená jasnou rolí, kterou zde má každá scéna, kdy skoro všechny zastupují nějakou důležitou informaci nebo zajímavost, kterou bychom měli vědět o životě ve Varšavském ghettu. Tenhle školometský přístup je pak ještě korunovaný permanentní doslovností všeho. Na tyhle ilustrace se dobře dívá, když vás eee. mm e.... prostě baví obrázky o válce, smrti a bezpráví, nicméně ohlédneme-li od produkčních kvalit filmu, je to vlastně juvenilní až potenciálně nebezpečný anachronický přístup. Já naštěstí na produkční kvality hodně dám a napsal jsem na to i řadu textů. ()
Vcelku hezký film, který ale k tématu židů za druhé světové války neříká nic nového, nic, co by tu už někdy nebylo... Za shlédnutí ale určitě stojí minimálně kvůli zavěrečné episodě s "hodným" nacistou - scéna, ve které hrdina hraje na klavír a hra se pro něj stává jediným pojítkem se životem je vážně sqělá! ()
Reklama