Bratia

Příběh bratří Mašínů v podstatě dobrodružném balení. Náznaky kontroverze neznatelné a utlumené. Nemá smysl rozebírat historické události a řešit jejich detailnost a objasnění. Daleko lepší bude posoudit, jak z filmového hlediska režisér Tomáš Mašín, vzdálený příbuzný rodinného klanu, s danou látkou pracuje a co se rozhodl divákům předvést. A zvolil akční cestu, kdy po počátečním komorním rozjezdu, bratři poprvé osahají zbraně a vydají se na boj s rudým terorem. Jejich cesta lemovaná krví končí ve východním Německu. Než dorazí do svého cíle, tak jsme svědky jejich řádění, kdy není radno jim zkřížit cestu, Bratři ale mají scenáristický status zůstávat  nadále neodolatelnými sympatickými hochy. Takže bez problému se jim dá fandit. Akční pasáže nejsou přímo úchvatně natočené, mají svůj řád a technickou kvalitu. A ke konci si užijeme hodně němčiny. Režisér občas vynechal natočení potenciálně zajímavých scén, takže se třeba nedozvíme, jak se Ctiradovi podařilo pláchnout z vězení. A takových nedořečených scén je ve filmu povícero. Důležitou složkou pro celkové vyznění filmu bylo trefné herecké obsazení. A Jan Nedbal a Oskar Hes splňují náročná kritéria. Jsou skvělí jak v dialogových pasážích, tak i v dramaticky akčních rejdech. Pokud si tedy erudovaný historik hystericky rve chlupy na ohanbí z důvodu laxního zpracování, tak já s tímto svižným převedením látky nemám nejmenší problém. Zajímavý film. 8|10 (06.03.2024)

Bratři jsou tak ploší, chladní, povrchní a jejich motivace tak mizerně načrtnutá, že člověk, kterej nemá tušení, kdo byli, za čím stáli a v co věřili, napálí jednu hvězdu už jenom proto, že film prostě vyobrazuje dva vrahy, jejichž násilný činy jsou po dekády společensky i mediálně glorifikovaný, a který vedly k nevyhnutelnýmu rozkladu všech přímo i nepřímo zúčastněných. Soudnej divák s povědomím, za co a proč „bojovali“, napálí ty hvězdy dvě prostě proto, že ten film je další ukázkou dramaturgický a scenáristický impotence českých filmových tvůrců. Udělat z tak silnýho, podnětnýho, inspirativního a zároveň polarizujícího tématu něco tak beztvarýho dovedou fakt jenom Češi. Tady je navíc hnusnej i vizuál, nezvládnutej střih a nevýrazná režie! (31.01.2024)

Události s bratry Mašínovými jsou dodnes kontroverzními tématy a málo se o nich mluví. Spousta lidí spekuluje, jestli to byl hrdinský čin nebo to byli pouze vrazi. A právě tento film aspoň celou situaci přiblíží lidem a divákům. Tvůrci ale věděli už předem, že je to kontroverzní téma, a proto se dali na cestu, že půjdou neutrální cestou, kde si názor udělá každý divák sám. Jedná o nekomplikovaný akční snímek, který neklade otázky ani se nezabývá důsledky. Díky spolupráci s Německem se jedná o špičkově natočený film, který z hlediska kamery mi přijde jako jeden z nejlepších za rok 2023. O příběhu to bohužel, ale už říct nemohu. Dialogů zde moc nenajdete a když už jo, tak jsou to spíše krátké a úderné věty. Celý film je spíše obrazem té temné a ponuré atmosféry komunistických 50. let. Často také slýchávám, že film je ideálním adeptem na Oskara. Podle mě ale cizinci nemůžou absolutně pochopit v souvislosti s českými dějinami, co všechno pro Česko znamenali bratři Mašínové. Stejně jako u Pelíšků, cizinci nepochopí humor, protože neznají kontext a souvislost. Jan Nedbal a Oskar Hes předvádí zatím své nejlepší dosavadní výkony. Dokonale ve filmu prochází fyzickou proměnou, kdy ke konci nejdou vůbec poznat. Oni dva působí opravdu jako dva sourozenci, přitom to jsou pouze herečtí kamarádi. 6,5/10 (24.12.2023)

Tak takhle vypadá nejlepší český film roku 2023? Ještě, že jsem viděla i jiné snímky z předešlého roku, jinak bych propadla zoufalství. Nudné, špatně natočené, bez jakéhokoliv kontextu, až má člověk dojem, že hlavní snahou bylo nevyvolat žádné emoce. Překvapivě celkem dobrá Dyková, jiná překvápka se nekonala. (14.04.2024)

Na naše takové normální zabijáky mám nemlich stejně rezervovaný názor jako verbal, čili ad jeho komentář, no a jako potomek člověka, který za své hrdinské počínání během druhé světové seděl společně s dalšíma Maděrama v letech 50., a  za držkování a zřejmý odpor i v letech 70., v obou případech na Borech, v prvním turnusu i s "vycházkami" do uranových dolů, bych oběma zásadně vymezeným stranám společenského sporu naznačila, že stačí používat mozek, zapojit rozlišovací čidla detekující seniorskou aroganci, podivně neutuchající a mně osobně nesympatickou touhu po oficiální pochvale a hlavně absenci pokory v časech, když už člověku není dávno dvacet a měl by umět férově vyhodnotit komplexní důsledky dávných činů, aspoň sám před sebou. K tomu mimořádného Filipa netřeba. Pánové hráli dobře, Táňa i Matěj Hádek byli skvělí, film to je pěkný. (08.02.2024)