Jmenuju se Dolemite

O tři roky později a Eddie Murphy si opět střihl roli, která rozhodně stojí za shlédnutí a opět se mírně odlišuje od toho, v čem ho všichni tak dobře známe. Dolemite je pro mě pojem, o kterém jsem nikdy neslyšel, ale už teď mi je jasné, že ho zařadím do seznamu filmů, kam patří například kousky Ed Wood nebo The Disaster Artist. A originál jednou rozhodně budu chtít vidět! Po filmové stránce je to dlouho na tři hvězdy, ale jakmile se samotný Dolemite začne natáčet, silně mi film začne připomínat Trhák pana Bowfingera. Eddie se i naprosto stejně ksichtí a stejně tak i paroduje kung-fu. Nevím, jestli mě tento melancholický návrat k Bowfingerovi trošku nezastínil kvality filmu, ale ve výsledku jsem skončil u solidní čtyřhvězdy, kterou si tento film podle mě prostě zaslouží. (18.12.2019)

Tomuhle se říká kulturní rozdíl. Zatímco titulní postavy považují film Na titulní straně, na který jdou do kina, za nudu, pro mě je to zábavná a střelhbitá konverzačka. Zatímco hlavní postavy se smějí až se za břicho popadají při spršce tupých nadávek, které kolem sebe chrlí hlavní hrdina Dolemite, mě to připadalo tupé, nevtipné a přinejlepším dětinské. Jako, když se zasmějete, když někdo řekne: "prd.l.". Samozřejmě, s ještě drsnějšími výrazy. Těžce se mi tedy odlišovala filmová postava od toho, koho ztvárňuje. Protože vlezle dotíravý a vulgární Dolemite mi nebyl sympatický ani trochu. A jeho snažení natočit film, téměř dle vzoru Eda Wooda, mi bylo zcela lhostejné. Film o postavě, která mi nic neříká, považuji za průměrný. Vzhledem k tomu, o kom pojednává, to táhne hodnocení ještě níž. SHRNUTÍ: Když nemáte talent, zoufale se snažíte prosadit a pak vsadíte na šmíráckou sprostotu. (03.06.2021)

Bylo hezké vidět na plátně opět Eddie Murphyho a v docela vážnější roli než jak jsem zvyklá. O Rudy Ray Moorovi jsem nikdy neslyšela, takže tohle pro mě byla premiéra. Musím ale říct, že jako člověk mi byl velmi sympatický. Byť už překročil tu pomyslnou věkovou hranici na získání úspěchu, nevzdával se a šel do toho. Obrovská poklona, že se mu to nakonec i podařilo. Je to ale docela dlouhé a má to hodne pomalý rozjezd. Eddie, i když ho mám ráda, tak nedokázal udržet mojí pozornost po celou dobu filmu. Je to takový průměrný životopisný film, který už asi nikdy znovu neuvidím, ani nemám tu potřebu na to znovu koukat. Vidět jednou a stačilo. (11.03.2020)

Eddie mě po Mr. Church opět přesvědčil, že civilní herectví mu není cizí a velmi dobře zvládá i dramatické pasáže. Film má sice vtipný momenty, dobrou vyprávěcí strukturu (konečně film kde se neskáče v čase sem a tam jak na trampolině ) , ale tu nejsilnější složku filmu má v sobě hlavní postava - člověka žijícího pro svůj sen. (15.12.2019)

První půlka je strašně mdlá slabota bez emocí, bez funkčního humoru, bez atmosféry, bez šťávy a bez zapomenutelných scén. Teda jo, ten humor tam je, ale v tom stylu, jaký měl Rudy Ray Moore - a to je humor založený na sprostých slovech. V druhé půlce se začne točit Dolemite, už to konečně začne být nějak zajímavé a posledních 20 minut se mi i líbilo svojí pozitivitou, jen to poselství "jdi si za svým snem i přes všechny překážky" tady působí až příliš omletě. I tak z Jmenuju se Dolemite (ačkoli jsem se na něj těšil, protože Rudyho Raye Moora mám rád pro jeho až zábavně příšerné herectví) mám poměrně průměrný pocit. Eddie Murphy se sice snaží hrát komediálně i vážně a některé scény to má vtipné a povedené (všechny jsou ale až v druhé polovině), ale mohlo to vypadat mnohem, mnohem líp. Chybí tomu to kouzlo, co má třeba The Disaster Artist (na které se možná Brewer měl podívat předtím, než to točil) nebo tomu chybí aspoň výraznější filmařská práce. Nebo cokoli jiného, co by to oživilo a udělalo z toho silný nebo aspoň zapamatovatelný zážitek. Slabé 3* (01.01.2021)