Havel

Cesky film uz nie je to, co byval, pribeh o Havlovi podany skratkovite, len take utrzky z jeho zivota, ponovembrova epocha tu uz uplne chyba : 40 % (17.11.2020)

On to tenhle film bude mít těžké, když už jenom příjmení Havel dělí automaticky na dvě skupiny, z nichž jedna bude Havla adorovat i kdyby vyhubil kompletní populaci třeba Chebu a ta druhá bude Havla neustále nenávidět i kdyby se mu povedlo zajistit celosvětový mír. Jsou to extrémní příklady, chápu, ale tak na mě tyhle skupinky působí, když občas narazím na jejich "názorové války" v různých diskuzích. Prostě pro ně je buď Bůh nebo Ďábel, nic mezi. A pak je tu ten zbytek,. který na Havla má povětšinou neutrální názor, nebo občas inklinující trošku víc k straně 1 nebo straně 2. A v tom jsem já. Tohle píšu jen proto, kdyby tady na mě náhodou někdo vyjel. Každopádně konečně k tomu filmu - moc jsem od něj nečekal, ale stejně mě zklamal. Horák se sice snažil Havla vyobrazit jako skutečného člověka a ne jako nějakého neomylného "spasitele", ale bez nějaké psychologie, bez nějakému ještě většímu se věnování osobě Havla stejně bude působit jako figurka. Stejně tak je to i se zbytkem postav, nemůžu si pomoct. U Václava Havla to aspoň zachraňuje výkon Viktora Dvořáka, který sice není úplně špičkový, ale snaha na něm vidět je a špatný rozhodně není. Horší jsem to měl třeba u Olgy, kterou hraje Geislerová a z mého pohledu dost nevýrazně. Navíc k tomu počtu rolí, které už Geislerová měla, prostě pro mě bude výkonem Geislerová ať hraje kohokoli... Příběh nám uvede pár základních událostí Havlova života, ale věnuje se jenom nim, ten zbytek se tu neřeší nebo tady o něm je jen jedna, dvě věty. A vlastně mi i přišlo, že i tomu, čemu se ten film věnuje především, stejně není dostatečné věnování. Ačkoli možná je a možná na tom má podíl jen to, že mě ten film vůbec nezaujal - Havlův fanda nejsem, jeho život jsem taky nikdy bůhvíjak nestudoval, kamera je mdlá a skoro žádný záběr zde nevypadá dobře nebo aspoň zajímavě... Nevím, prostě mě to nechytlo, dojem (kromě nudy) z toho nemám žádný a nejspíš to bude jeden z těch filmů, na který si časem skoro ani nevzpomenu. A nějakou silnou scénu těžko pohledat, možná spíš ty zajímavé a těch taky není moc, snad jen ta, kdy se Havlova životní situace náhle ocitne na jevišti před diváky. A pak ještě konec se o silný dojem snaží, ale moc se mu to nedaří. 2* (15.01.2021)

Tak špatný, jalový film si Václav Havel nezasloužil. P.S.: Bartoškovo pojetí geniálního Jana Patočky měla být úmyslná karikatura intelektuála? (19.12.2021)

50%.Názor na tohoto pána tady ventilovat nebudu.Můžu jen napsat, že je to tak půl na půl.Jestli byl Václav opravdu takovejhle nerozhodnej slaboch , taky nevím.Nejhezčí byly ty poslední záběry,a ty davy na Václaváku.50%. (27.12.2020)

1757. hodnocený film: (25.11.2020)

Libila se mi rezie, vyprava i Viktor Dvorak v roli Havla. Chybel mi lepsi pribeh, je to vlastne takove tlachani o nicem. Malo politicke, bez nejakych emoci... (29.11.2020)

Tohle si Havel nezasloužil. Chápu záměr tvůrců, kteří nechtěli udělat klasický životopisný film, ale snažili se zaměřit spíše na Havlův osobní život a vztah s Olgou. Bohužel výsledný produkt nedokážu nějak zařadit smysluplně zařadit. Nevím, co bylo cílem. Zda si udělat filmové cvičení a zaštít to známým jménem, aby to nezapadlo nebo to prostě dohromady jenom nefunguje. Je to zkratkovité, důležité věci se dějí tak nějak mimoděk. Ostatní postavy jsou naprosto upozaděny, nejsou nijak divákovi představeni a věřím, že i většina našinců se bude ztrácet. Film tedy naprosto nepoužitelný pro seznámení zahraničního publika s jednou z nejvýznamnějších postav našich dějin. Nepoužitelný i pro většinu diváků u nás. V mých očích vyčníval jenom Martin Hoffman jako ''Lanďák'' a to mi přijde zatraceně málo. (19.02.2021)

Film velmi mile překvapil! S premiérou se vyrojilo plno recenzí, srovnání a komentářů, proto jsem se zhlédnutím musela chvíli počkat, abych nebyla tím vším ovlivněná. Film Havel není opravdu příběhem státníka. Ukazuje Havla mnohdy v ne příliš lichotivých situacích, ukazuje jeho vnitřní boj, jeho podlehnutí, jeho chyby. / Příběh zdařile mapuje disidentské Havlovo období. Mnohdy používá dějovou zkratku, která neodpovídá historické realitě, ale kupodivu jsou tyto scény citlivě zasazeny do příběhu bez rušivého efektu (např. podepsání souhlasu se vstupem vojsk, cesta do Bratislavy, poslední scéna s Dubčekem,...) a navíc nezkreslují historické vnímání doby. / Jediným otazníkem pro mě zůstala nepojmenovaná postava Jiřího Bartošky jako filosofa Jana Patočky. Zůstal zde bezejmenným hrdinou, za jehož smrt nese odpovědnost Státní bezpečnost. Jeho jméno se neobjevuje ani na zobrazeném parte. / Životní okamžiky, které Havla inspirovaly ke scénám v jeho divadelních hrách jsou zobrazeny přechodem scény z reality na jeviště. Chápu, že pro některého diváka může být složité tyto přechody pochopit. / Ve filmu několikrát zazní, že aby mohl dělat svobodné divadlo, musel začít dělat politiku, která by mu to první umožnila a vytvořila pro to podmínky. Ke konci je jasné, že se místo svobodným tvůrcem stane svobodným politikem. / Hofmann jako Lanďák byl perfektní. Prostě mu tento typ role a tato herecká poloha sedí nejvíce, ať se mu to líbí nebo ne, je v těchto postavách nejpřesvědčivější. / Geislerová, tak ta může hrát úplně všechno! Roli Olgy zvládla dokonale, zakrývané prsty, pohledy, málomluvnost, láska k hlavnímu hrdinovi,... / Pokud by v takovém duchu byly točeny i další filmy o našich významných osobnostech, bylo by se na co těšit! (06.09.2020)

Jako pěkný film na večer, dost dobrý. Jako film o Havlovi, o kterém neví divák lautr nic, dost dobrý. Jako film, který měl pomoci zachytit Havlovu výjimečnost a osobnost, daleko za očekáváním. Tudíž, až uvidím podruhé, třeba se synem nebo v kruhu přátel, intelektuální očekávání bude na minimu a budu si to moct užít naplno. Nicméně hodnotím hodně s rezervou, jako náročnější divák, co už o Havlovi nejeden dokument viděl, nejednu knihu a desítky článků četl a nejednu reportáž a rozhovor slyšel. A zvyšuji hodnocení za dobré zpracování. (19.12.2020)

Průměrný film. Mám pocit, že tvůrci šlápli trochu vedle. 55% (18.04.2021)

Jsem trochu zklamaná, že tvůrci nešli víc do hloubky. Scénář není nic extra a je to celkově dost zkratkovité. V každém případě však film zachraňují výborné herecké výkony většiny zúčastněných, z nichž mě nejvíce zaujal naprosto autentický Martin Hofmann v roli herce a Havlova přítele Pavla Landovského. Co se týče hudebního doprovodu, tak nemám žádné výhrady, přičemž zejména závěr se po této stránce povedl. (65%) (22.12.2021)

Zrušení cenzury, taková úleva...🙃 Napěchovat životopis Havla do jednoho filmu se nedá, takže z toho vzniká potom takové fragmentarium plné ostrých zlomú, a otázkou je zda ještě smysluplné... (08.11.2020)

Škoda, že autoři zdaleka nevyužili potenciál, který se nabízel. Oceňuji zejména snahu Václava Havla ukázat především jako člověka majícího své slabosti, chyby a dopouštějícího se omylů tak jako každý z nás. Aňu Geislerovou neřadím mezi své oblíbené herečky, ale tady ji musím vyseknout poklonu za její Olgu. Jiří Bartoška mi jako představitel prof. Patočky vůbec nevyhovoval, naštěstí hrál pouze epizodní roli. Stanislav Majer a jeho příšerný knír pod nosem by mi taky v tomto filmu nechyběl. (19.11.2020)

Portrétní snímek posledního československého a prvního českého prezidenta mně asi nejvíce připomněl Umučení Krista. Není to proto, že by byl jeho bezejmenný hrdina na konci vzkříšen (i když?...). Je to proto, že člověku, který tyto události nezná film nic neřekne a tomu, kdo je zná taky nic neřekne (pokud tedy nezná pouze výklad Jiřího Wolfa). S tím bezejmenným hrdinou to myslím upřímně, kromš Olgy (asi proto, že jinak by jí diváci říkali "Aňo", dle její představitelky), Dubčeka (asi proto, že si jej Adrian Jastraban už jednou zahrál), a hocha z V.B jménem Franta (???) nikdo není ve filmu pojmenován. Pas s fotkou má jméno prázdné a parte, které nám ve filmu ukáží se zastaví u fotografie. Asi jsem příliš hloupý, abych toto pochopil, podobně jako když se hrdina občas octne na jevišti (???). Inu, snad za pár let film Klaus! dopadne lépe. (23.07.2020)

"Manželka, milenka, divadlo, politika... Si pořád myslíš, že to můžeš mít všechno? " V 95 minutách postihnout tohle všechno a ještě o mák víc ze života Václava Havla asi nešlo bez jistého zjednodušení a bez jisté dávky autorské licence pokud jde o skutečnou historii (viz např. některé zcela jistě vybájené scény jako setkání Havla s Dubčekem v roce 1968 v Divadle na Zábradlí nebo osobní Havlova snaha předat Dubčekovi Chartu 77). Přesto to hlavní z Havlova životního příběhu se Slávku Horákovi podle mě předat povedlo. Některé kritiky zmiňují, že je zde Havel vylíčen jako "ňouma", což mi rozhodně nepřišlo. Nicméně jistá nerozhodnost v zásadní otázce "namočit se či nenamočit ", kterou vizuálně Horák opakovaně velmi zajímavě pojímá coby pohled na prázdný stůl s prázdným papírem a perem, mi přišla zcela na místě. Zvláště když k Havlovu životnímu příběhu ono jisté "selhání" faustového typu prostě patří. Ostatně kdo viděl jeho divadelní hru Pokoušení, která je snahou autora "vypsat" se z toho, co sám prožil ve vazbě po podpisu Charty 77, nemůže mít s tímto problém. Stejně tak by neměl mít problém s jistou divadelní stylizací ztvárňující některé klíčové momenty Havlova života. Možná i mě to při první takovéto scéně maličko překvapilo, ale když se ta forma ve filmu opakovala, musel jsem uznat, že nápad je to originální a logický neb k Havlovi prostě divadlo (a vlastně i jistá originalita) patří. Originální (a trošku i absurdní) bylo vskutku Havlovo pojetí morálky, pokud jde o soukromý partnerský život. Tuhle absurditu ve filmu hezky dokresluje společné setkání Havla s manželkou a milenkou. Nakolik byl Havel už ve své době stoupencem polyamorie těžko říct, nicméně i z Havlova životopisu od Michaela Źantovského (který se jinak vyhýbá jakémukoliv bulváru) je vidět, že Havlovy partnerské vztahy byly vskutku velmi komplikované. Trošku zbytečně komplikovaně na mě ve filmu působilo to, že kromě Havla, Olgy, Dubčeka a Landovského nemají ostatní postavy filmu žádné jméno. U postavy milenky, která je zjevnou kombinací reálných postav Jitky Vodňanské a Anny Kohoutové to lehce pochopím, ale třeba jméno Jana Patočky (v podání Jiřího Bartošky) být ve filmu zmíněno nejen mohlo, ale podle mě i mělo. Přes jisté velmi dílčí výhrady, kvůli jimž jsem chvíli nad udělením plného počtu bodů i váhal, u mě nakonec vítězí ten celkový pocit z filmu, který je veskrze pozitivní a který mě patrně přiměje se k němu ještě někdy v budoucnosti vrátit. (04.08.2020)

Strašně dysfunkční film. Nezávisle na tom, jestli chtěl Horák ukázat Havla silnýho, slabýho, vylitýho nebo ubohýho, jeho postavě tu chybí byť elementární zajímavost. A ačkoli cením, že film zbytečně neglorifikuje disidenty, těch 105 minut stopáže neuteče, nýbrž uvleče. (13.12.2020)

Tak i loni, jako již mnohokrát předtím se další kavárenský prorežimní vlezdoprdelista rozhodl natočit film o novodobém a českému lidu neustále vnucovaném kultu osobnosti a proamerické loutce s honosným sídlem v Portugalsku, jenž se mimo jiné proslavil amnestiemi a milostmi vrahů a tunelářů nebo schválením bombardování Jugoslávie. Svoji první ženu roky podváděl a dokonce i když už byla na smrtelné posteli. Pak si vzal hvízdající zlatokopku a na její rozkaz z hradu vyhnal Ďulu, psa zesnulé Olgy. Napodruhé se stal prezidentem jenom díky tomu, že "pomáhat a chránit" dostali z patřičných vyšších politických kruhů od pohrobků chátry dvou sedmiček příkaz zrovna v den hlasování zabásnout Sládka. Ale nic z těchto faktů se do onoho "biografického" filmu dostat nemohlo. Tak vznikla téměř dvouhodinová vymývárna mozků dnešní mládeži o deseti aktérech. Cokoliv o tomto vychcanci, který obelhával národ frázemi o pravdě a lásce a přitom si za obou režimů žil jako mahárádža, neboť i za tolik démonizovaného socialismu byl prominentním muklem si nezaslouží ani odpad, ale mínus nekonečno. (28.02.2021)

Cigarety a zas jen cigarety. Celkově dost ponuré. Nesedlo mně to. (27.04.2021)

nevim no, když nejpozoruhodnější jsou závěrečné titulky... (29.01.2022)

Hutný životopisný film, který přibližuje nejen Havlovy úspěchy, ale zachycuje jeho život jakožto jízdu na horské dráze, kterou si především způsobil on sám svou neoblomností a přesvědčením. Bohužel jsem zatím neměl moc příležitostí vidět i jiné životopisné filmy české kinematografie, ale tento na mě jednoznačně zapůsobil! Málem bych se chytil na lep lidem, kteří film předem odsoudili z nenávisti k Havlově osobě a tvrdili, že jej určitě vykreslí jako hrdinu. V době socialismu jsem ještě nebyl naživu, nezažil jsem si jej na vlastní kůži a nemohu tak soudit z první osoby, ale pokud opravdu okolo vládla všechna ta úzkost, jak je vyobrazeno v snímku, není divu, že Havel svou snahou Česko osvobodit vlastně byl i nepomyslným hrdinou. Nejsem interesovaný v politice, o Havlovi jsem dosud nevěděl téměř nic (kromě toho, že jsme ho měli dlouhou dobu za prezidenta) a tudíž si neodvážím cokoliv s jistotou tvrdit. Mimo fakt, že film se zkrátka povedl, Viktor Dvořák naprosto úžasně zastal úhlavní roli, je až neuvěřitelné, jak moc se dokázal svou podobou Havlovi přiblížit. Naprosto jsem hltal kreativní střihy, které často až umělecky přecházely z určitého prostřední rovnou na divadelní jeviště. Stejně tak mnoho záběrů dokázalo mnoho vyjádřit naprosto beze slov. Atmosférou a vším okolo je to zkrátka neskutečně řemeslně vyvedená práce. Ze začátku mě zajímalo, jak moc si film povede proti světové produkci a teď už nepochybuju, že jí může v tomto případě hrdě konkurovat. (29.07.2020)