Přiznání

Solidní počin britů na poli krimi a soudního dramatu. Příběh podle skutečných událostí je ukázkou nedokonalosti zákonů o policii, které ochraňují obviněné před policisty i když se přiznají ke zločinu. Chvílemi absurdní divadlo ze kterého se chce jednomu řvát vzteky a kdyby to nebylo opravdu ze života, tak by si musel myslet, že to tentokrát scénárista fuckt přehnal. Za mě 88% (07.11.2020)

Série se dá rozdělit do několika mikro sérií. První dva díly se zabývají samotným vyšetřováním, které se mnohdy dost táhne, a i na poli dvou dílů dokáže nudit. Od třetího dílu se dostáváme k soudnímu procesu, kde se postupně ukazují chyby ve vyšetřování, a jejich následky na samotný výsledek soudu. Do popředí se tak dostávají i postoje jednotlivých zúčastněných a začíná se klást důraz na charaktery pozůstalých a kriminalistů. Závěrečné dva díly se pak zaobírají následným vyšetřováním v rámci policie a soudním procesem, který proběhl až několik let po vraždě. Ani jeden z těch šesti dílů nedokáže dostatečně nadchnout a vtáhnout do děje. Freeman je herecky stabilní, ale některé z vedlejších postav jsou občas otravné, a nedokážete se tak dostatečně vcítit do jejich traumat. Dokumentární styl občas spadá do až přespřílišného vyprávění a začínáte si říkat, že by možná stačilo i o jeden až dva díly méně. (08.11.2020)

Martina Freemana totálně miluju tečka. A dabing Davida Švehlíka byla skvělá volba. K seriálu nemám od první části sebemenší výhrady, kromě vydařeného zpracování reálné, příšerné předlohy zdůrazním, že Imelda se Siobhan zahrály mrazivě silně, vlastně každý, kdo se v seriálu mihl, tam byl přesný, forma mi seděla a pocit hnusu zůstává. Obdivuji osobní sílu a odhodlání, kterou předvedla maminka Rebeky, na tohle by neměl energii každý. A Fulcher je taky borec. (12.11.2020)

Vynikající herecké výkony a seriál, který od počátku nenudí, nezabývá se nepodstatnými detaily, ale jde rovnou k věci. Každý díl, včetně retrospektiv, nám zobrazuje opravdu jen to, co potřebujeme vědět. Fakta bez zbytečné omáčky. Tak se mi to líbí. K samotnému obsahu se dá říct jen tolik, že pokud tak budeme pokračovat dál, budou mít vrahové, vyděrači a zloději víc práv než postižený člověk či oběť zločinu. A je to trochu smutné, že snahou společnosti není především vyšetřit důkladně a do poslední neznámé a následně spravedlnost, ale hlavně to, jak vypadáme na veřejnosti a strach, že uděláme chybu v právech lidí, kteří o ně své oběti připravili. (09.11.2020)

Kvalitný seriál, ako sa to v krimi britskej produkcii často stáva, ktorý však niekedy vzbudí ten pud zúrivosti, aká je spravodlivosť stále slepá. Násobný vrah sa vám prizná a privedie vás k dvom telám, jedno z nich dokonca po rokoch. Myslíte si, že je to v suchu. Ale kdeže! Nastúpia debilní právnici a súdy, ktorí nakoniec súdia vás za to, že ste neprečítali obžalovanému práva a vlastne ten chudák vrah je obeť. Na hlavu postavená liberálno-demokratická spoločnosť, ktorá robí z páchateľov obete. A to nie je vec minulosti. To je prípad z roku 2011 a podobné prípady sa dejú každý deň. Spravodlivosť by mala byť založená na odsúdení zjavných zločincov, ale právne skulinky pracujú vždy v prospech psychopatov. Tu to našťastie dopadlo ešte dobre. Ale koľko síl bolo treba vynaložiť... (07.07.2021)