Malasaña 32

Přání manželky znělo ať jí najdu nějakou duchařinu nebo něco u čeho by se mohla bát. Já osobně duchařiny moc nevyhledávám, protože na mě lekačky prostě nefungujou. Ale jednou za čas proč ne. Tentokrát tedy padla řada na 32 Malasana Street. Zdejší hodnocení naznačovalo, že by to nemuselo být zas až tak špatný. A vskutku nebylo. Film sice nepřichází s ničím novým ale jedna věc se mu upřít určitě nedá. S atmosférou umí pracovat hodně efektivně. Jenže co z toho když všechno zabije odfláklej konec. Takže po dokoukání u mě převládalo spíš zklamání, protože měl film hodně solidní atmosféru a to skoro po celu dobu. Na druhou stranu, kdyby byly všechny duchařiny alespoň takové kvality - nestěžoval bych si a určitě bych se s manželkou díval častěji. (31.10.2021)

Že jsou Španělé dobří v natáčení hororů to už je docela známá věc. V Malasaňa 32 je atmosféra asi tou poslední věcí, na kterou bych si mohla stěžovat. Hororová stránka funguje uspokojivě, masky jsou hrůzostrašné a lekaček se taky dočkáte. Hudební podkres tu taky dělá hodně a herci jsou fajn. Tři hvězdy dávám nicméně proto, že film je trochu zdlouhavý a ta dynamika k tomu plnohodnotnému zážitku fakt docela chybí. To rozuzlení bylo navíc extrémně divné, sice nevšední, ale divné. Nechápu, jak se někomu v hlavě zrodí zrovna tento nápad. K mé smůle mi to prostě nějak nesedlo do noty, ale jako průměrná hororová jednohubka je Malasaňa úplně dostačující. (09.07.2020)

Zaujalo ma, že tento španielsko-francúzsky horor na svojom Facebooku odporúčal výborný britský spisovateľ Adam Nevill a keďže jeho Rituál sa mi páčil (kniha, aj film), tak som si ho pozrel. A musím dodať, že je to fakt výborná vec. Možno nie nejako extrémne originálna, ale ozaj dobre natočená, tempo je príjemne pomalé, je čas na vyrozprávanie ako príbehu, tak na postavy, ich charakteristiku, vzťahy medzi nimi a podobne. Mal som z toho veľmi pozitívny dojem, ktorý ešte vylepšili strašidelné scény a miestami prekvapivo skvelý vizuál, podporený dobovou atmosférou (dej sa odohráva v 70. rokoch v Madride). (24.03.2021)

Jeden z mála případů, kdy u mě příběh nakonec zcela vytlačil žánr a zaujal sám o sobě. Ty horrorové kulisy jsou jen takovou (poměrně neoriginální) třešničkou na dortu. Jako horror to patrně moc nezaujme (snad až na poměrně atmosférickou scénu s loutkovým televizním pořadem a pár mikrovteřinových záběrů na "padoucha" - jinak to nepřináší nic, čím by se duchařiny v linii Amityville-Poltergeist-Insidious (v tomhle ohledu mě baví komentátoři, kteří nevidí dál než za Insidious) již nevytasily a nepřežvýkaly), ale jako (sociálně-kritické) "retro" drama je to poměrně silné, 3.5* (27.07.2020)

Niet žiadnych pochýb o tom, že toto je o triedu lepšia, španielska varianta na Wanov Insidious. Kým americká verzia postavila základy na imidži a hudobnom doprovode, Albert Pinto poctivo buduje to, čo je pre duchárske príbehy alfou a omegou. Som veľmi milo prekvapený a spokojný zároveň, pričom som po dlhej dobe vzhliadol niečo, čo naozaj stojí za pozornosť. (13.05.2020)