Bludné kruhy

Minisérie, jež nenabídne příliš radosti a optimismu a od začátku diváka dusí mnohdy až úděsným způsobem. Má to však své opodstatnění a nelze autory za to kritizovat. Bohužel někdo takhle dostane naloženo a nemá šanci zvítězit, i když se snaží sebevíc. Mark Ruffalo předvádí famózní výkon, snad nejlepší v kariéře. Věřím, že jej dvojrole musela totálně psychicky vyčerpat. Zlatý glóbus naprosto zasloužený. (08.08.2021)

Tak opäť raz niečo, čo ma totálne dostalo a posadilo zmoreného na stoličku. Presne ako na tom obraze s Napoleonom po bitke pri Waterloo. Obsahovo mnohovrstvové dielo, šikovne natiahnuté na ságu a plné tak hutnej drámy a osobnej mizérie, že zoschnutá podrážka od topánok vyžratá týždňovým slnkom je proti tomu nič. Prvé časti sú temnou jazdou touto mizériou, tie ďalšie zase inteligentne rozpletajú celý príbeh, a to aj so vsuvkami do minulosti, ktoré boli výborne zapracované do deja. Zároveň je tu mnoho podnetov na premýšľanie, filozofia o tom, čo je svedomie, morálka, láska, a tiež o tom, ako vlastne žiť a čo má v živote význam a čo nie. Marka Ruffala síce moc nemusím, obyčajne si vyberá filmy pre mňa s nie moc zaujímavými námetmi, no tu sa trafil do čierneho a odohral to priam geniálne. Toto je masterpiece! (14.08.2020)

Poctivo, takmer každý jeden deň som absolvoval hodinovú dávku poriadnej mizérie, s protagonistom, ktorý bol vo väčšine stále zamračený, depresívny a melancholický, a ani sa mu nie je čo čudovať, keď nedal dopustiť na svojho milovaného (schizofrenického) brata, čo si (i)hneď na samý úvod extrémne skomplikoval svoju existenciu. Úsmev na jeho tvári sa síce dostavil, ale zrejme až na samom konci, kedy už mal hádam po úplne všetkých starostiach ? Sledoval som naprosto nekontrolovateľnú jazdu dvojičiek Dominicka a Thomasa Birdseyových, s častými nadhľadmi do minulosti, že v účinnej retrospektíve som ich spoznával, keď ešte vyrastali s nevlastným otcom Rayom a matkou s talianskými koreňmi, Concettinou, okolo ktorej sa vynáralo množstvo záhadných otáznikov... / Marky Ruffalo sa priam majstrovsky zhostil dvoj/role, ktorá mu snáď natrvalo zabezpečí uznanie od hereckých kolegov, až sa občas zamýšľam nad tým, ako sa im to vlastne podarilo tak hodnoverne nakrútiť, kedy obidvaja bratia sú tak strašne rozdielni, až sa musel jeden a ten istý herec na dvakrát stotožniť s dvomi postavami, no vždy odlišným spôsobom ? Najmä to vidieť v spoločných scénach, kde absolútne nerozoznáte šikovnú prácu strihu, veď sa na ňom podieľalo až 5 strihačov, a to už je čo povedať. Režisér a scenárista v jednej osobe Derek Cianfrance, sa dôkladne zaslúžil o to, aby som dal vôbec tomuto krátkemu seriáliku šancu, lebo si inak extra nezakladám na sledovaní nekonečných telenoviel. Oslovil ma. Výborná vec - roku 2020, teda z toho TV. SVETA ! HBO - klobúk dole ! (18.08.2020)

Od Dereka Cianfrance jsem viděl jen plytké a rádoby osudové Blue Valentine, po kterém jsem si ho zaškatulkoval jako fušera. Tímhle si u mě napravil reputaci, protože Bludné kruhy jsou poctivě odžitá deprese, přitom pozoruhodně civilní a zvláštním způsobem vtahující. V ději se hromadí výborně napsané a ještě lépe zahrané postavy, spojené zamotaným příběhem plným dávno pohřbených tajemství a nezhojených ran. Scénář se s nikým nemazlil a nejvíc se vyřádil na chudáku Marku Ruffalovi, jehož nechal projít peklem hned dvakrát. Obě cesty ustál se ctí a jen o málo horší výkon předvedl Philip Ettinger v roli jeho mladšího já. Drobnou výtku bych měl jen k poslední epizodě. Ocenil bych drastičtější a drtivější závěr, k němuž ostatně seriál sám směřoval. (21.08.2020)

Značně rozrušený ze sebe vysype pár duchovních pasáží a z „vlastní vůle“ (i kvůli hlasům v hlavě) si ve veřejné knihovně kdesi ve státě Connecticut léta páně 1990 usekne v zápěstí ruku. Úvodní scéna šestidílného seriálu Bludné kruhy plného zmaru, neštěstí a hlubokých traumat. Až v posledních letech doceněný herec Mark Ruffalo přesvědčivě uchopil rozdílné bratry: pečujícího Dominicka i jeho obtloustlé schizofrenní dvojče Thomase. Jakmile dotočil první scény, měl pauzu, během níž se snažil přibrat na váze. Podařilo se. Obdivuhodná dvojrole. Bolestivý „protest“ druhého jmenovaného se odehraje tři roky od doby, kdy si jejich máma nahmatala v prsu bulku, a vzápětí se dozvěděla, že rakovina metastázovala. Každý se nejen s touhle ztrátou vyrovnává po svém. A zdaleka nebude jedinou ztrátou. Vracíme se i do jejich (neméně složitého) dětství a dospívání. Tvůrci ukazují nehezké stránky rodiny, zdůrazňují detaily, které neměly opustit zdi domova. Knižní předlohu tvůrci zhutnili z 900 stran, výsledek platí za tzv. misery porn, tedy dílo, ve kterém se hrdinům dějí za každou cenu pouze špatné věci. Je to nesmírně soudržné a poutavé. Houstnoucí zoufalost a pochmurná nálada provází hrdiny na každém kroku. Režisér Derek Cianfrance oslnil i naštval už svým syrovým a odtažitým debutem Blue Valentine. „Naštval“ proto, že to zdaleka nebyl stravitelný film, na druhou stranu oceňme, že si šel svou vlastní cestou, a stejně jako v druhém dítku (Za borovicovým hájem) ukázal svůj cit pro pohlcující atmosféru. Láska vyrůstá z odpuštění. Co se bortí, je třeba opravit. Výborný Ruffalo, výborné finále. (19.02.2021)