Brutálna Nikita

Původně jsem chtěla dát jen čtyři hvězdičky, ale když jsem si pak vzpomněla na americký remake s Bridget Fondou, kterému jsem dala tři hvězdičky, tak tohle musí být jasná pětka :). Navíc je to hodně bessonovsky stylizované a třeba střílení v hotelové kuchyni je jak z hong kongu a navíc tu jsou scény ještě ze začátku, kdy je Nikita furt akorát vzteklá a nadává soudcům a vůbec celá ta scéna na začátku, hlavně ten moment, který ji dostane tam, kam se nakonec dostane :), je super :). Prostě je to hodně nápaditý thriller s několika hodně vypečenými scénami a v zábavném a svižném stylu, ale co to táhne nejvíc je Anne Parillaud a její Nikita, která je tu takový trdlo a je mnohem lepší než Bridget Fonda a ta její verze Nikity a hlavně se na tohleto hodí mnohem víc. Vůbec celý ten děj filmu je docela dost o tom, jaké to je být ženou, tak trochu oklikou teda přes tu tajnou agenturu a střílení atd. který zas každá druhá ženská asi neřeší ve svým životě :), a mám dojem, že Luc Besson tomu docela rozumí. A taky se mi líbil závěr tohohle filmu mnohem víc než v remaku. Viktor čistič samozřejmě byl něco neuvěřitelného a nikdo by v téhle roli nebyl vtipnější než Jean Reno :). (11.12.2011)

Dnes již kultovní snímek Luca Bessona (v nejlepších letech a formě) s životní rolí Anne Parillaud coby Nikity (femme fatale, drsnou nájemnou vražedkyní s křehkou duší malé holčičky), stylovou doprovodnou hudbou Erica Serry (dvorního to Bessonova skladatele) a "tak trochu" jiným druhem deratizéra v podobě J. Rena (coby Viktora Čističe), který touto miniroličkou nakopl svou hvězdnou kariéru. Nutno podotknout, že zcela po právu. Luc Besson se nikdy moc nepáral s podrobným rozkrytím psychologie jednotlivých postav, pouze je "načrtl", přičemž důraz v drtivé většině případů kladl na akci samotnou a atmosféru jako takovou. Zde se mu navíc podařil husarský kousek a to sice vkusně namýchat lahodný koktejl obého. Od každého přidal tu správnou ingredienci. Nikita je snímek, mířící nejkratší možnou cestou, bez zbytečných "ozdobných kudrlinek a serepetiček ve prospěch scénáře", (sloužících tak max pro divákovo rušení ze soustředení) k neodvratnému finále, které ale oko divákovo potěší a který JÁ si pustím kdykoliv, kdekoliv a NIKDY mi nezestárne a nezevšední. Na plnou palbu to v mém případě není, protože http://www.csfd.cz/film/773-leon/, nicméně 90% je naprosto zasloužených. (11.08.2011)

Keď som videl Nikitu pred 20timi rokmi, pripadala mi neprekvapivo málo akčná. Dnes ju považujem za vzácne vyrovnané dielo, v ktorom je všetko. Je to silný celok, z ktorého vám však v hlave ostanú viac jednotlivé momenty. Napríklad scéna v kúpelni, kde s hlavnou hrdinkou cítime to napätie z prítomnosti priateľa vo vedľajšej miestnosti a mierny šok, keď zisťujeme, koho máme zabiť. Tomu hovorím ponor do psychiky postavy. Osobne nemusím príliš Renových cool zabijákov, čo tu bude pre mnohých dôvodom na absolútne hodnotenie, pre mňa je Nikita filmom Anne Parillaud. Je zaujímavé, že v 1001 filmoch je svätý Bessonov trojlístok úplne opomenutý a zvíťazil nad ním zabudnutý Posledný boj. (10.04.2013)

Drsný, stylový a bezchybný thriller. Čtyři feťáci jdou nočním městem, jeden z nich, se sekerou a vyslečený do půl těla, táhne zfetovanou holku, která ani nemůže jít. Další dva jsou vypatlaný střelec a syn majitele lékárny, kterou se chystají vyloupit. A je s nimi i dívka - Nikita. Dívka, která jediná z bandy přežije razantní střelbu přivolavších policistů. Zastřelí jednoho z policistů a je odsouzena na doživotí. Ale ne tak docela. Veřejnosti je prohlášena za mrtvou a ujímá se jí Bob, šéf tajné služby. Annie Parillaudová je v roli Nikity drsná, šílená, ale také odzbrojující a po výcviku a upravení i svůdná. Vynikající jsou také Jean-Hughes Anglade jako její milenec Marco, člověk čistých morálních charakterů, Tchéky Karyo jako démonický Bob a v neposlední řadě také Jean Reno jako fanatický Viktor čistič. Ve filmu se sice objeví jen na deset minut, ale diváku zůstane v paměti. Luc Besson v životní formě. 100%. (11.12.2005)

Velké zklamání. Brutalita, kterou si přivlastnil český překlad francouzské Nikity, působí, jak bych to řekl, poněkud podivně. Nikita se potácí mezi bezmeznou naivitou a rolí drsné nájemné vražedkyně, přitom miluje svého snoubence a se slzou v oku ale s chladnou hlavou a pevným prstem na spoušti vraždí vytyčené cíle. Plus s trochou francouzského nebarokního manýrismu. Zní to opravdu zajímavě. Ale výsledek mě moc nevzal. Prostě nevím, kde je chyba. Asi u mě. [LFŠ 2009] (03.08.2009)